ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1554.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1554/2021-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně Kavárny Lahoda, s. r. o., identifikační číslo osoby 27895408, se sídlem v Praze 3, Kubelkova 42, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 306/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 22 Co 8/2020-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, č. j. 9 C 306/2018-83, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 13. 2. 2020, č. j. 22 Co 8/2020-162, 22 Co 37/2020, jako soud odvolací potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně (výrok I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč s příslušenstvím, a ve zbývajícím rozsahu tento výrok potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, v části výroku II, jíž byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 2. 2019, č. j. 9 C 306/2018-83, v rozsahu částky 99 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně ode dne 7. 9. 2018, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu, kterým byla zamítnuta částka ve výši 99 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky ode dne 7. 9. 2018 do zaplacení, tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 7. 9. 2018 do zaplacení, to vše do patnáci dnů od právní moci rozsudku; ve zbývajícím rozsahu, tj. co do zamítnutí částky ve výši 54 999 Kč s příslušenstvím, výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 54 999 Kč napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do základních práv žalobkyně. Tento zásah žalobkyně spatřuje v judikatuře Nejvyššího soudu týkající se valorizace základní částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, od níž by se dle dovolatelky měl Nejvyšší soud odchýlit. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Podle ustanovení §237 o. s. ř.: „Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Základní částka zadostiučinění byla určena v rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž byla dále přezkoumána odvolacím soudem jeho prvním rozhodnutím v této věci. Rovněž ve vztahu k této otázce dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu předcházejícím dovoláním napadla, přičemž dovolací soud ve svém prvním rozhodnutí v této věci dovolání v této části přípustným neshledal (srov. bod 21 předcházejícího rozsudku dovolacího soudu). Dovolací soud shledal dovoláním napadený rozsudek nesprávným pouze v rozsahu modifikace základní částky zadostiučinění zohledněním kritérií významu posuzovaného řízení pro žalobkyni a postupu orgánu veřejné moci, neboť závěry odvolacího soudu shledal rozpornými s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a odvolací soud zavázal vyjádřeným právním názorem. Odvolací řízení se tudíž obsahově věnovalo této části.
K opakovanému dovolacímu argumentu je třeba uvést, že Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21 (srov. body 43 až 45), vyjádřil tak, že v současné době vymezenou částku považuje za přiměřenou a odpovídající životní úrovni. Z uvedeného nálezu tudíž plyne, že stanovená výše základní částky nepředstavuje zásah do základních lidských práv žalobkyně. Není zde proto důvodu, pro který by bylo možno dovodit, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího či Ústavního soudu a Nejvyšší soud nenalézá možnosti odchýlení se od takové judikatury.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 5. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu