ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1617.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1617/2022-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 3 009 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 29/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č. j. 23 Co 284/2021-196, takto:
I. Dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č. j. 23 Co 284/2021-196, se v rozsahu dovolání do výroku I, vyjma potvrzení výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, zastavuje .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 3 009 100 Kč jako náhrady újmy z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Pardubicích v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 159/2011, nesprávného úředního postupu Policie České republiky v řízení vedeném Policií České republiky, Okresní ředitelství Pardubice, pod č. j. ORPA-9734/ČJ-13-2007 a v řízení vedeném pod č. j. KRPE-57122/TČ-2013-170313-JK.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 28 C 29/2020-168, odmítl žalobu ze dne 31. 7. 2018, včetně jejího doplnění ze dne 11. 3. 2020 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, čímž mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“], který činí podle položky č. 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Dovolání vlastnoručně sepsané žalobcem bylo podáno dne 11. 10. 2021 a doplněno podáním ze dne 19. 11. 2021 označeným jako „Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č. j. 23 Co 284/2021-196“, sepsaným advokátem Mgr. Tomášem Svobodou, aniž byla doložena plná moc k zastupování žalobce v dovolacím řízení. Požadovanou plnou moc advokát Mgr. Tomáš Svoboda nedoložil ani přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 24. 2. 2022.
Soud prvního stupně vyzval žalobce svým usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 28 C 29/2020-200, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podání dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci doručena dne 4. 11. 2021.
Žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně žádostí o osvobození od soudních poplatků, o níž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. 28 C 29/2020-203, tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Odvolací soud odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odmítl usnesením ze dne 17. 1. 2022, č. j. 23 Co 11/2022-213.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zčásti zastavil.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání v dotčeném rozsahu odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu