ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1779.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1779/2022-557
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce A. A. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Josefem Bedečem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Chebská 80/52, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 30 885 680 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 87/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 55 Co 330/2021-527, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 55 Co 330/2021-527, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Žalobce se proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také „OdpŠk“), domáhá odškodnění majetkové újmy ve výši 30 885 680 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nezákonným rozhodnutím soudu a nesprávným úředním postupem exekutora. V řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 269/2010 o přikázání staveb na žalobcových pozemcích do žalobcova vlastnictví byl dne 12. 9. 2012 schválen smír, na základě kterého byly žalobci stavby přikázány a žalobce měl poukázat částku 30 885 680 Kč na vázaný účet úschov právního zástupce společnosti RETRUCK, spol. s r. o. Právní zástupce společnosti RETRUCK, spol. s r. o. pak měl předmětnou částku vyplatit ve lhůtě do 5 pracovních dnů poté, co budou z katastru nemovitostí vymazána veškerá zástavní práva váznoucí na nemovitostech specifikovaných ve smíru. Žalobce následně zjistil, že smír je absolutně neplatný, uvedenou částku nepoukázal a podal návrh na zrušení uzavřeného smíru. Na základě smíru byla vedena exekuce, v rámci níž podle rozhodnutí o přikázání pohledávky z bankovního účtu žalobce byla oprávněné společnosti RETRUCK, spol. s r. o., na její účet vyplacena částka 30 885 680 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 19 Co 308/2015, byl soudní smír zrušen pro jeho absolutní neplatnost. Žalobce dopisem ze dne 15. 2. 2016 vyzval společnost RETRUCK, spol. s r. o., k zaplacení částky 30 885 680 Kč, avšak již předtím, dne 9. 4. 2014, bylo proti této společnosti zahájeno insolvenční řízení, v rámci kterého byl dne 26. 10. 2016 zjištěn úpadek dlužníka RETRUCK, spol. s r. o., a byl na tuto společnost prohlášen konkurz. V roce 2016 žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, ale má za to, že v insolvenčním řízení nebude uspokojen.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, č. j. 37 C 87/2017-491, žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 30 885 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2017 do zaplacení, zamítl (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladu řízení ve výši 4 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 55 Co 330/2021-527, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Soudy ve věci rozhodovaly opakovaně, neboť Nejvyšší soud rozsudkem ze 14. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1347/2019, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 55 Co 287/2018-233, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, a Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. 55 Co 287/2018-312, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2018, č. j. 37 C 87/2017-179, a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce se v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 269/2010 podáním ze dne 2. 8. 2010 domáhal přikázání stavby ve vlastnictví žalované společnosti RETRUCK, spol. s r. o., do svého vlastnictví, přičemž usnesením ze dne 12. 9. 2012, č. j. 18 C 269/2010-256, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2012, byl schválen smír, na jehož základě byly nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobce za cenu ve výši 30 885 680 Kč, kterou se žalobce zavázal složit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci uzavřeného smíru na vázaný účet úschov právního zástupce společnosti RETRUCK, spol. s r. o., jenž měl danou částku vyplatit uvedené společnosti ve lhůtě 5 pracovních dnů po té, co budou z katastru nemovitostí vymazána veškerá zástavní práva váznoucí na daných nemovitostech. Žalobce danou částku nezaplatil. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 10. 2012, č. j. 26 EXE 2570/2012-10, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2013, č. j. 10 Co 34/2013-68, které nabylo právní moci dne 6. 5. 2013, byla na základě schváleného smíru nařízena exekuce na majetek žalobce. Návrhem ze dne 23. 11. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 5 se žalobce domáhal zrušení usnesení o schválení smíru, neboť zjistil, že ke dni uzavření smíru byl majetek společnosti RETRUCK, spol. s r. o. postižen řadou exekucí a že společnost nebyla oprávněna se svým majetkem nakládat a ani tento majetek smluvně převádět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 5. 2013, č. j. 24 C 255/2012-44, byl zamítnut žalobcův návrh na vydání předběžného opatření, aby soud uložil soudní exekutorce zákaz vyplatit vymoženou částku předtím, než bude pravomocně skončeno řízení o zrušení smíru vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 255/2012. Obdobné žalobcovy návrhy byly zamítnuty též v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26 EXE 2570/2012. Dne 6. 6. 2013 zaslala soudní exekutorka JUDr. Eva Jablonská, Exekutorský úřad Praha 6, Okresnímu soudu v Karlových Varech oznámení o skončení exekuce č. j. 034 EXE 3750/13-96. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 24 C 255/2012-268, zamítl žalobu žalobce na zrušení usnesení o schválení smíru. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. 19 Co 308/2015-352, který nabyl právní moci dne 17. 12. 2015, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil usnesení o schválení smíru, a to z důvodu absolutní neplatnosti právního jednání směřujícího k převodu daných nemovitostí. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. 26 EXE 2570/2012-206, exekuci nařízenou na majetek žalobce zastavil. Žalobce svoji pohledávku ve výši 30 885 680 Kč uplatnil ve vztahu ke společnosti RETRUCK, spol. s r. o. v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPHA 88 INS 9952/2014, jež doposud neskončilo. V majetkové podstatě společnosti RETRUCK, spol. s r. o. se nachází 685 000 Kč, z nichž však 640 000 Kč je pachtovným za nemovitosti, ve vztahu k nimž byla podána vylučovací žaloba. Řízení v dané věci není pravomocně skončeno. Nemovitosti mají podle odhadu insolvenčního správce hodnotu přibližně 10 milionů Kč. Jsou zde dva zajištění věřitelé se zajištěnými pohledávkami ve výši 4 724 000 Kč. Správcem je dále vedena odpůrčí žaloba na neúčinný právní úkon, přičemž by mělo být navráceno do majetkové podstaty 30 milionů Kč. Žalobě v dané věci bylo vyhověno soudem prvního stupně, odvolací soud však rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Uspokojení žalobce z majetkové podstaty lze odhadovat přibližně ve výši 20 %.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalobu zamítl pro předčasnost, shledal, že příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou byla přerušena hned na počátku, po schválení soudního smíru, a všechny následné události vyplynuly až z této situace. V případě, že by žalobce postupoval v souladu se soudním smírem schváleným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 9. 2012, č. j. 18 C 269/2010-256, a uhradil by dohodnutou cenu 30 885 680 Kč do 30 dnů od právní moci na vázaný účet úschovy právního zástupce společnosti RETRUCK, spol. s r. o., nebylo by možné vést proti žalobci exekuční řízení. Peněžní prostředky by následně netvořily součást konkursní podstaty dlužníka. Po zrušení smíru by peníze žalobce byly vráceny žalobci.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též jako „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, resp. přerušení této příčinné souvislosti.
V dovolání je poměrně rozsáhle rekapitulováno dosavadní řízení a polemizováno se závěrem o předčasnosti žaloby, což je (z pohledu nynějšího dovolacího řízení) relativně redundantní obsah, neboť dovolání může být připuštěno pouze pro řešení právní otázky, na jejímž vyřešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu. Dále je ovšem v dovolání uvedena též otázka, na jejímž vyřešení (jako jediné) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a to posouzení, mezi kterými skutkovými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjišťována. Dovolatel v daných souvislostech poukázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1840/2017, uveřejněný pod číslem 51/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 840/2014.
Dovolatel namítá, že ke vzniku škody došlo v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí a dále nesprávného úředního postupu exekutora. Skutečnost, že žalobce před zahájením exekuce nepostupoval podle nezákonného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, neznamená, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi uvedeným usnesením a vznikem škody na straně žalobce, neboť původní příčina (usnesení) nebyla pozdější skutečností nahrazena a zůstala příčinou, bez níž by k následku nedošlo. Dovolatel má dále za to, že na základě nezákonného usnesení nebyl povinen postupovat, a nelze tak v jeho jednání spatřovat byť jen teoreticky okolnost mající za následek vznik škody. Dovolatel mohl současně důvodně spoléhat na to, že v případě nuceného výkonu usnesení bude exekutor respektovat exekuční titul, resp. povinnost v něm formulovanou. V závěru je namítáno, že se odvolací soud údajným nedostatkem příčinné souvislosti zabýval pouze ve vztahu mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, nikoliv však mezi nesprávným úředním postupem exekutora a vznikem škody. Právní posouzení obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu tak je podle názoru dovolatele neúplné a tudíž i nesprávné.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že souhlasí se závěrem odvolacího soudu. Podstatnou příčinou tvrzené škody je ta skutečnost, že dovolatel řádně a včas nesložil peníze na účet advokátní úschovy, čímž by předešel exekuci a jakékoliv výplatě ve prospěch společnosti RETRUCK spol. s r. o. Jednal-li by tak, jak žádá po exekutorovi (tedy v souladu s tím, k čemu se zavázal v soudem schváleném smíru), škoda by nevznikla. Dovolatel podal návrh na zrušení usnesení o schválení smíru v době, kdy byl již měsíc a deset dnů v prodlení. Žalovaná nepokládá dovolání za přípustné, neboť napadené rozhodnutí nespočívá na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodným dovolání není rovněž, jelikož se odvolací soud nedopustil omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Na vzniku tvrzené škody se dovolatel podílel též svou nedbalostí při uzavření smíru, když si nezjistil, zda budovy ve vlastnictví společnosti RETRUCK, spol. s r. o. nejsou postiženy exekučními příkazy, ačkoliv tyto informace zjistit mohl a měl. Porušil tak prevenční povinnost stanovenou v §415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, čímž se zaviněně a zásadně podílel na vzniku tvrzené škody. Dovolatel by se měl náhrady tvrzené škody domáhat primárně po svém tehdejším právním zástupci, který měl povinnost chránit a prosazovat jeho práva a oprávněné zájmy. Žalovaná by, za splnění podmínek stanovených v OdpŠk, mohla odpovídat toliko jako poslední dlužník.
Žalovaná rovněž nesouhlasí se soudy nižších stupňů ohledně závěru, že usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 9. 2012, č. j. 18 C 269/2010-256, kterým byl schválen smír, bylo zrušeno pro nezákonnost ve smyslu §8 odst. 1 OdpŠk. Uvedené usnesení bylo zrušeno z důvodu, že právní jednání společnosti RETRUCK, spol. s r. o., kterým v rámci soudního smíru nakládala s předmětnými budovami, bylo učiněno až po vydání exekučního příkazu, a bylo tedy absolutně neplatné. Žalovaná v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010, uveřejněný pod číslem 37/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soud byl v řízení, v němž byl schválen soudní smír, povinen postupovat v souladu se zásadou projednací a zjišťovat skutkový stav pouze na základě (a v rozsahu) účastníky tvrzeném a za pomoci důkazů účastníky označených. Soud tak omezuje svá zjištění pouze na shromáždění skutkových podkladů pro to, aby smír byl učiněn určitě a srozumitelně a nemovitosti byly označeny v souladu s údaji v katastru nemovitostí, tj. aby usnesení o schválení smíru bylo způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru. Otázku, zda došlo ke zrušení rozhodnutí soudu pro nezákonnost, měly soudy v tomto řízení zkoumat (k tomu žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013).
Podle názoru žalované nelze souhlasit ani se závěrem soudu prvního stupně o nesprávném úředním postupu exekutora. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 10. 2012, č. j. 26 EXE 2570/2012-10, byl exekutor pověřen k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné částku 30 885 680 Kč, a to nikoliv do advokátní úschovy. Peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci o nařízení exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel, jinak se jedná o nesprávný úřední postup (žalovaná zde odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podmínky soudního smíru nebyly součástí usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora a exekutor jimi nebyl vázán.
Za správný žalovaná pokládá závěr soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby. Soud prvního stupně posoudil (v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 139/2019), zda je zřejmé, že přímý dlužník je nemajetný, a v jakém rozsahu lze postavit na jisto, že pohledávka žalobce vymahatelná není. Je nutné souhlasit se závěrem, že v tuto chvíli nelze na jisto postavit, že společnost RETRUCK, spol. s r. o. je nemajetná, a nelze ani rámcově stanovit, v jakém rozsahu bude pohledávka v insolvenčním řízení uspokojena.
III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pakliže dovolání směřuje i do výroků o nákladech řízení (dovolatel výslovně uvádí, že dovolání podává proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu), nemůže být dovolání v tomto rozsahu přípustné s ohledem na §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Uvedené ovšem nemění ničeho na možnosti dovolacího soudu výroky o nákladech řízení (jakožto závislé výroky) zrušit v případě, že dovolání směřující do rozhodnutí ve věci samé shledá důvodným.
Dovolací argumentaci týkající se příčinné souvislosti lze rozdělit do dvou směrů, přičemž první spočívá na dovolatelově názoru, že nebyl povinen jednat v souladu soudem schváleným smírem, jelikož usnesení bylo nezákonné, a tudíž jeho nekonání (nezaplacení podle ujednání smíru) nezpůsobuje přerušení příčinné souvislosti. Dovolatel ovšem v tomto ohledu neformuluje právní otázku a tento jeho názor nemá oporu v jakémkoliv z jím uváděných rozhodnutí dovolacího soudu. Jedná se tak o pouhou polemiku s rozhodnutím soudu odvolacího, která ve smyslu §237 o. s. ř. pro založení přípustnosti dovolání nepostačuje.
Druhý směr, podle kterého odvolací soud ve svých úvahách nebral v potaz skutečnost, že mezi událostmi vedoucími ke vzniku tvrzené škody bylo též jednání exekutora, které bylo žalobcem označeno za nesprávný úřední postup, ovšem přípustnost dovolání zakládá, přičemž v dovolání označenou judikaturu lze pokládat za přiléhavou dané problematice.
Dovolání je přípustné pro řešení právní otázky týkající se posouzení právně relevantní příčiny vedoucí ke vzniku škody.
IV. Důvodnost dovolání
Podle §7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.
Podle §8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
Podle §13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Dovolací soud ve svém předchozím rozhodnutí v této věci (rozsudku ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1347/2019) uložil odvolacímu soudu, aby se znovu zabýval podmínkami odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu OdpŠk a případně vymahatelností žalobcovy pohledávky z bezdůvodného obohacení a aby se rovněž zaměřil na vyplacení částky 30 885 680 Kč soudním exekutorem na účet společnosti RETRUCK, spol. s r. o., a to s ohledem na podmínky stanovené v soudním smíru.
Tuzemská právní praxe shrnuje základní východiska ohledně příčinné souvislosti následovně: „O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003) a dále: „Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013).
Dovolací soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3188/2020, konstatoval, že odmítá jakékoliv úvahy naznačující, že škoda způsobená při výkonu exekuční činnosti je v příčinné souvislosti s neplněním povinnosti, která byla povinnému uložena vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non). Adekvátním důsledkem okolnosti, že povinný neplní rozhodnutí nebo jiný titul, sice je, že bude podroben exekuci, nelze ovšem přijmout, že by adekvátním důsledkem rovněž mělo být, že při výkonu exekuční činnosti bude poškozen nesprávným úředním postupem exekutora.
Soud prvního stupně (mimo jiné) uzavřel, že se exekutorka dopustila nesprávného úředního postupu. Z mlčení odvolacího soudu ovšem v tomto ohledu nelze závěr dovodit, resp. nabízí se možnost, že odvolací soud se buď s názorem soudu prvního stupně ztotožnil, popř. otázku případné nesprávnosti postupu exekutorky opomenul hodnotit. Tak či tak, posouzení příčinné souvislosti učiněné odvolacím soudem je neúplným, a tedy i nesprávným.
Pokud měl odvolací soud za to, že k nesprávnému úřednímu postupu exekutorky došlo, jednalo se o okolnost, jež po stránce časové následovala po nekonání dovolatele (které podle názoru odvolacího soudu přerušilo příčinnou souvislost mezi usnesením, jímž byl schválen smír, a škodou) a vznikem škody. Vliv této okolnosti na kauzální nexus tedy neměl být opomenut. Jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3188/2020, poškození vyplývající z nesprávného úředního postupu exekutora není adekvátním důsledkem neplnění povinnosti uložené rozhodnutím či jiným titulem ze strany povinného. Jestliže odvolací soud toliko opomenul otázku, zda se exekutorka dopustila nesprávného úředního postupu, hodnotit, jednalo by se navíc i o nedostatek vzhledem k pokynu, který dovolací soud odvolacímu soudu dal v předchozím rozhodnutí v této věci.
Vzhledem k výše uvedenému bylo dovolání shledáno důvodným.
Jelikož nebyly dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud jej v souladu s §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil, a to včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud se v dalším průběhu řízení řádně vypořádá s argumentací účastníků řízení, která se jeví být poněkud opomenutou.
Soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu