ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1888.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1888/2021-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. W., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 97/1, proti žalované České republice – Český úřad zeměměřický a katastrální , se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 204/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 53 Co 210, 349/2020-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. 28 C 204/2017-108, zamítl žalobu o zaplacení částky 3 062 019 Kč s příslušenstvím (výrok I) a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody s odůvodněním, že nesprávným úředním postupem „Katastrálního úřadu v Kolíně“, který náležitě nezaevidoval ¼ pozemků parc. č. XY, kat. území XY (dále jen „pozemky“) jako výlučné vlastnictví žalobce (zaevidoval ji až od 21. 6. 1993) se parcela jako celek dostala v rámci restitučních řízení do majetku J. P. a žalobce tím ztratil k pozemkům své vlastnické právo.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobcem předložené otázky „ochrany majetkových práv nezletilého, který byť zastoupen zákonným zástupcem, za situace, kdy orgán státní moci svou administrativní činností v podstatě nařídí právní úkon, proti kterému nezletilý ani zákonný zástupce fakticky nemůže brojit, a dále kdo je odpovědný za nečinnost zákonného zástupce v následných krocích (registraci nemovitostí v evidenci), když i orgány státní správy mají dbát o náležitou ochranu nezletilých“ nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud své rozhodnutí postavil na závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu tak, jak jej žalobce žalobou vymezil (nesprávným úředním postupem „Katastrálního úřadu v Kolíně“, který náležitě nezaevidoval jednu čtvrtinu pozemku p. č. XY v katastrálním území XY jako výlučné vlastnictví žalobce a tuto skutečnost evidoval až od 21. 6. 1993, kdy se parcela jako celek dostala v rámci restitučních řízení do majetku J. P.) nedošlo, a tedy není dán jeden z odpovědnostních předpokladů státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Danými otázkami tak dovolatel konstruuje jiný odpovědnostní titul, než jak jej vymezil v žalobě, kterou byl odvolací soud v řízení vázán. Otázky odpovědnosti za nečinnost zákonného zástupce nezletilého a ochrany majetkových práv nezletilého totiž vůbec nebyly předmětem žalobních tvrzení.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 808/97). Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí výlučně na neexistenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu).
Vytýkal-li žalobce odvolacímu soudu, že se soudy nezabývaly jeho tvrzením, že odpovědný úředník si nevšiml, že došlo k vykoupení pouze ¾ pozemku a zanesl převod celé parcely na „český stát“, uplatňuje vady řízení, k nimž může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což v daném případě není.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu