ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2180.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2180/2021-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce F. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Karlem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 35 000 Kč příslušenstvím a omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 199/2020, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 55 Co 55/2021-36, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 55 Co 55/2021-36, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2020, č. j. 45 C 199/2020-15, se mění tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 nevyslovuje .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 45 C 199/2020-15, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I), s tím, že po právní moci usnesení věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
2. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím a omluvy s tvrzením, že v důsledku plošného zveřejňování oznámení o příjmech a závazcích, která byl žalobce povinen podávat coby veřejný funkcionář podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o střetu zájmů“) došlo k zásahu do jeho soukromí. Odpovědnost za tento zásah nese stát, za nějž jedná coby příslušná organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, které spravuje centrální registr oznámení (§13 odst. 1 zákona o střetu zájmů).
4. Soud prvního stupně vzhledem k tomu, že žalobce odpovědnost státu nespatřuje v tom, že by žalovaná správu Centrálního registru oznámení vykonávala v rozporu se zákonem, který zveřejňování oznámení upravuje, ale výlučně v přijetí zákona o střetu zájmů v rozporu s ústavním pořádkem, vycházel z ustanovení §6 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Uvedl, že je nerozhodné, že Ministerstvo spravedlnosti má v gesci střet zájmů, neboť žalobce nenamítá pochybení žalované při výkladu zákona o střetu zájmů, ale žalobou se dovolává vadné (protiústavní) legislativní činnosti zákonodárce – Poslanecké sněmovny a Senátu při přijetí uvedeného zákona. Ministerstvo spravedlnosti není ústředním orgánem zákonné normotvorby, takový ústřední orgán není ani v právních předpisech definován, a proto je příslušnou organizační složkou Ministerstvo financí, které je rovněž ústředním orgánem státní správy pro hospodaření s majetkem státu. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 519/2015). Vzhledem k výše uvedenému soud prvního stupně vyslovil podle §105 odst. 2 o. s. ř. svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému.
5. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a proto jeho usnesení jako věcně správné potvrdil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (když odkázala např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1124/2005, ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 627/2006, ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3305/2007, a ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3723/2008). V dovolání rovněž poukázala na četná rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterých bylo ve skutkově souvisejících případech veřejných funkcionářů rozhodováno v otázce místní příslušnosti, popř. v otázce která organizační složka má jednat v daném typu sporů za stát se zcela opačným závěrem, tedy že příslušnou organizační složkou státu je v těchto věcech Ministerstvo spravedlnosti. Městský soud ve skutkově obdobných sporech dospěl k závěru, že žalobci nenapadají legislativní činnost státu, ale skutečnost, že i poté, kdy Ústavní soud vyslovil, že namítaná novela zákona o střetu zájmů provedená zákonem č. 14/2017 Sb. zásadně změnila podmínky zveřejňování dostupných informací, Ministerstvo spravedlnosti přitom i nadále zveřejňovalo nad rámec (novelizovaného) zákona osobní údaje jednotlivých žalobců. Příslušnou organizační složkou státu je podle mínění dovolatelky a s odkazem na §6 odst. 2 písm. b) OdpŠk Ministerstvo spravedlnosti.
7. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.).
9. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, jednající osobou, která dle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. má právnické vzdělání, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
10. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle §237 o. s. ř. je (není-li stanoveno jinak) dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Jelikož odvolací soud se při řešení dovolatelkou vymezené otázky, která organizační složka je v dané věci oprávněna jednat za stát a s tím související otázky určení místně příslušného soudu odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, shledal dovolací soud dovolání přípustným.
IV. Důvodnost dovolání
13. Dovolání je důvodné.
14. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.
15. Podle §13 odst. 1 zákona o střetu zájmů se zřizuje registr oznámení jako informační systém veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti, nestanoví-li tento zákon jinak.
16. Podle §6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").
17. Podle §6 odst. 2 OdpŠk je úřadem podle odstavce 1 a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.
18. Dovolací soud zdůrazňuje, že žalobce v podané žalobě zcela zřetelně vylíčil [slovy: „Žalobce dlouhodobě a setrvale nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, která podává podle zákona…“ (bod 1.2. žaloby), či „uveřejňováním podaných oznámení docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí…“ (bod 1.3 žaloby)], že příčinou vzniku jeho újmy je skutečnost, že jím podaná oznámení podle zákona o střetu zájmů byla bez jakéhokoli omezení zveřejňována v centrálním registru oznámení. Byť se tak dělo na základě platného zákona, byl tento zákon později zrušen Ústavním soudem pro neústavnost. Odvolací soud se, ve shodě se soudem prvního stupně, dopustil pochybení, když toto skutkové vymezení uplatněného nároku žalobcem nevzal v úvahu a vymezil jej tak, že žalobce svůj nárok odvozuje nikoli ze zveřejnění jeho oznámení, ale z přijetí zákonné úpravy, na jejímž základě se zveřejňování uskutečňovalo. Nárok žalobce je tedy třeba vnímat tak, jak byl co do svého skutkového vymezení žalobcem uplatněn, tj. jako nárok na náhradu újmy způsobené zveřejněním oznámení žalobce učiněných podle zákona o střetu zájmů, když v žalobě je výslovně zdůrazněno, že žalobce dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení (o jeho osobě) a že právě prostřednictvím takového zveřejňování docházelo k zásahům do jeho osobnostních práv (bod I. žaloby). O výkon veřejné moci v podobě zveřejňování dostupných informací ze strany Ministerstva spravedlnosti se proto jedná a v úvahu připadá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Příslušnou organizační složkou pak je podle ustanovení §6 odst. 2 písm. b) OdpŠk a ustanovení §13 odst. 1 zákona o střetu zájmů Ministerstvo spravedlnosti.
19. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud usnesení odvolacího soudu za nesprávné. Jelikož ve smyslu §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. dosavadní výsledky řízení ukazují, že další řízení před odvolacím soudem by bylo nadbytečným, neboť o otázce je možné rozhodnout přímo před dovolacím soudem, přistoupil dovolací soud ke změně napadeného usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu