ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2205.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2205/2022-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce P. S. , narozeného dne XY, bytem XY, právně zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 441 840 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 29/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 28 Co 449/2021-258, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 441 840 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Policie České republiky spočívajícím v nepřiměřeném zásahu v jeho domě dne 28. 2. 2017, v jehož důsledku došlo k poškození dveří v domě.
Mezitímním rozhodnutím v podobě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně bylo rozhodnuto tak, že základ nároku je po právu (výrok I.) a že výše nároku bude určena v konečném rozhodnutí ve věci (výrok II.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací dovoláním napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 441 840 Kč s příslušenstvím, zamítá (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.
Dovolatel svou námitkou uplatněnou v dovolání, dle které se odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí odchýlil ve smyslu §237 o. s. ř. od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 228/2013, když dospěl k závěru o přiměřenosti zásahu policejního orgánu, aniž by jakkoliv hodnotil rozporný důkaz (výslech svědkyně L.), ve svém jádru brojí proti samotnému hodnocení důkazů odvolacím soudem. Dovolatel nadto založil svůj odlišný názor na skutečnosti, že odvolací soud nehodnotil dovolatelem uvedený důkaz (výslech svědkyně L.), ačkoli z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá opak (k tomu odst. 22 odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), a již z tohoto důvodu postrádá uvedená námitka způsobilost přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. založit. Dovolací soud pro úplnost uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím dovolacího důvodu dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. O takový případ se však v posuzovaném dovolání nejedná, neboť dovolatel uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), a to navzdory prohlášení dovolatele učiněnému v úvodu dovolání.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, aby nahradil náklady dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Náhrada nákladů je tak představována paušální náhradou hotových výdajů dle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu