ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2314.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2314/2022-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce E. t. P. S. , identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze, Boleslavská 2178/13, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , identifikační číslo osoby 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Vinařského fondu , identifikační číslo osoby 71233717, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 449/3, zastoupeného JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 163/12, o zaplacení částky 286 626 Kč s příslušenstvím a zproštění dluhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 165/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 14 Co 104/2022-258, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhá náhrady škody ve výši 286 626 Kč s příslušenstvím a zproštění žalobce dluhu ve smyslu §2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vůči P. J. ve výši dlužného smluvního úroku a úroku z prodlení. Škoda měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Vinařského fondu, který vyhlásil podle §3 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 97/2006 Sb., „Podmínky pro podávání žádostí o podporu z Vinařského fondu na období 1. 1. až 15. 2. 2015, v nichž měl vázat získání finanční podpory na dodržení standardů Národního vinařského centra o. p. s. a využití jeho elektronického systému vyhodnocení Elwis, přičemž tento systém je konkurenčním systémem k systému hodnocení vín „ShirazPoint“, za jehož pořízení ve formě elektronické aplikace zaplatil právní předchůdce žalobce Českému vysokému učení technickému dne 25. 6. 2015 odměnu ve výši 95 868 Kč. Preference systému Elwis měla za následek podstatně vyšší úspěšnost žadatelů o podporu, kteří používali systém Elwis, oproti těm používajícím systém ShirazPoint. Žalobci se v důsledku uvedeného nepodařilo získat podporu v potřebné výši a naplnit svůj podnikatelský záměr. Systém Elwis byl podle žalobce zvýhodněn proto, že Vinařský fond i Národní vinařské centrum jsou ovládány Svazem vinařů České republiky z. s., který je zakladatelem Národního vinařského centra a který prostřednictvím svých nominantů jmenovaných ministrem zemědělství do Rady Vinařského fondu ovládá i tento fond.
Vinařský fond oznámil vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované podáním ze dne 11. 6. 2020. Žalobce podáním ze dne 14. 12. 2021 navrhl, aby soud vyslovil nepřípustnost vedlejšího účastenství Vinařského fondu na straně žalované s tím, že Vinařský fond není orgánem územního samosprávného celku podle §3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“) ani úřední osobou podle §3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, ale státním orgánem podle §3 odst. 1 písm. a) OdpŠk. Pokud bude žalobě vyhověno, vznikne na straně žalované nárok na regresní úhradu podle §17 odst. 1 OdpŠk od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupem, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávnění, tedy od fyzických osob.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 11. 1. 2022, č. j. 14 C 165/2019-173, připustil vstup Vinařského fondu, IČO 71233717, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované.
K odvolání žalobce rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 14 Co 104/2022-258, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce v dovolání formuloval otázku, kterou označil za dosud v rozhodování dovolacího soudu za neřešenou, zda má ustanovení §6 OdpŠk přednost před ustanovením §93 odst. 1 o. s. ř., přičemž vyjádřil názor, že §6 OdpŠk je v postavení speciality vůči §93 odst. 1 o. s. ř. a přednost má. Dovolací soud neshledává, že by na uvedené otázce rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, neboť ze samotné skutečnosti, že soud aplikoval §93 odst. 1 o. s. ř. a §6 OdpŠk, neplyne, že by první z uvedených ustanovení bylo (nebo mělo být) aplikováno přednostně před druhým. Zmíněná ustanovení upravují odlišnou právní problematiku, a z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze dovodit, že by odvolací soud řešil či řešit měl jejich vzájemný střet. Dovolání v tomto ohledu srozumitelné vodítko rovněž neposkytuje.
Pokud žalobce od dovolacího soudu požaduje vyjasnění: „zda mohou či dokonce v zájmu státu a s ohledem na péči řádného hospodáře musí být osoby uvedené v §3 OdpŠk vedlejším účastníkem soudního řízení o náhradě škody dle OdpŠk, resp. každého řízení, které by mohlo mít dopad do pracovněprávních i jiných vztahů zaměstnanců organizačních složek státu a tím i vliv na budoucí řádný chod organizační složky státu.“, což lze pokládat za další dovolací otázku, neuvedl žalobce ve vztahu k ní, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Je přitom povinností dovolatele ve vztahu ke každé konkrétní právní otázce jednoznačně vymezit, byť pro dovolací soud nezávazně, který z předpokladů přípustnosti dovolání shledává za naplněný, přičemž ve vztahu ke každé právní otázce může být dán pouze jeden předpoklad přípustnosti. Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou […] v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 12. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu