ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2324.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2324/2022-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. V. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Alexanderem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Ludvíka Podéště 1883/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 900 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 377/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2021, č. j. 71 Co 271/2021-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 C 377/2019-67, zamítl žalobu o zaplacení částky 900 000 Kč (výrok I) a rozhodl, že se žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 71 Co 271/2021-149, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Zaplacení částky 450 000 Kč se žalobce domáhal jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 61/2015, resp. 18 Ad 57/2016, jenž spočíval v tom, že jeho podání ze dne 29. 10. 2015 nebylo posouzeno jako správní žaloba a soud nepřistoupil k odstraňování jejích vad, a že proces ustanovování zástupce trval nepřiměřeně dlouho, což ho ohrozilo v možnosti podat bezvadnou správní žalobu. Další částku 450 000 Kč žalobce požadoval z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, č. j. 18 Af 57/2016-33, ve které žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup vyústil a kterým byl odmítnut návrh žalobce ze dne 2. 9. 2016 na pokračování v řízení o správní žalobě s odůvodněním, že správní žaloba podána nebyla.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, doplněným jeho ustanoveným zástupcem, které dle svého obsahu směřovalo do rozhodnutí o věci samé, tedy do výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Pokud žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci v nesprávném vyhodnocení toho, že jeho podání ze dne 29. 10. 2015 obsahovalo náležitosti správní žaloby v takovém rozsahu, že soud mohl a měl vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby, tak ze skutkových zjištění soudů obou stupňů takový závěr neplyne (viz odstavec 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavcem 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dovolatel tedy konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda měl odvolací soud při posuzování nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím zohlednit i předcházející správní řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Ad 45/2013, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, odvolací soud na jejím řešení svérozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dostupné z www.nsoud.cz ). Tato otázka leží mimo žalobou vymezený předmět řízení, jak je shrnut výše, a odvolací soud se k ní vyjadřoval jen nad rámec svých právních závěrů v reakci na odvolací námitky žalobce (viz odstavec 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu