ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2579.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2579/2022-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně SJUKO, s. r. o. , identifikační číslo osoby 48400513, se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o 1 249 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 325/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 23 Co 193/2021-100, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala náhrady škody ve výši 1 249 160 Kč s příslušenstvím v návaznosti na porušení povinnosti žalovaného státu provést řádně a včas transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 4. 2021, č. j. 17 C 325/2020-89, rozhodl, že návrh žalobkyně na vrácení přeplatku na soudním poplatku se zamítá.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Pokud je ustanovením §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 278/2019, ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2133/2020, ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2001/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 3486/20).
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. II ÚS 768/20).
Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť otázka, zda a v jakém rozsahu se vrací soudní poplatek, je vztahem mezi poplatníkem (dovolatelem) na straně jedné a státem na straně druhé; žalovaná (byť jde o tentýž stát) není účastnicí řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o vrácení soudního poplatku žalobkyni (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 363/2004).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 10. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu