ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2688.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2688/2022-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. B. , nar. XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce Pardubice, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 135, o zaplacení částky 15 990 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 43/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2022, č. j. 57 Co 100/2022-20, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 13 C 43/2021-8, zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 15 990 000 Kč (výrok I), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a konečně nevyhověl žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení (výrok III).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně ve výroku I a II změnil tak, že se řízení o žalobcově podání nezastavuje (výrok I usnesení odvolacího soudu), přičemž ve výroku III o zamítnutí žalobcova návrhu na ustanovení zástupce pro řízení usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu v části, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žalobcova návrhu na ustanovení zástupce pro řízení, tj. ve výroku II, napadl žalobce dovoláním (posuzováno dle obsahu tohoto dovolání, ve vazbě na jím napadené usnesení), o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení, není v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a §241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 10. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu