ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2765.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2765/2022-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně Wassa s.r.o. , IČO 27317421, se sídlem v Příšovicích 46, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 14/2588, proti žalované České republice - Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 161/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 8. 2022, č. j. 30 Co 169/2022-117, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2022, č. j. 12 C 161/2022-107, se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 8. 2022, č. j. 30 Co 169/2022-117, se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se před soudy obou stupňů po žalované domáhá zaplacení částky 151 826 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou daňového řízení o doměření daně, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále též jen „OdpŠk“).
Okresní soud v Liberci (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 5. 2022, č. j. 12 C 161/2022-107, řízení přerušil (do) skončení řízení o žádosti o přiznání zadostiučinění evidované u Ministerstva financí České republiky pod č. j. MF-12784/2022/4402-3.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „soud odvolací“) usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 30 Co 169/2022-117, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění tak, že se řízení o zaplacení 151 826 Kč s příslušenstvím přerušuje do vyřízení žádosti žalobkyně č. j. MF-12784/2022/4402 žalovanou, nejdéle však do 26. října 2022.
Usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadla nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, neboť ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího se stalo bezpředmětným, uplynula-li nejzazší doba, na kterou bylo řízení dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu přerušeno (tedy uplynutím dne 26. 10. 2022). Za tohoto stavu je (vy)řešení právní otázky předložené k posouzení dovolacímu soudu [tedy zda je přiléhavé a souladné s rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže soudy v kompenzačním řízení přeruší řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení předběžného projednání nároku u příslušného úřadu] nepodstatné a postrádalo by jakýkoliv smysl; zodpovězení dané otázky by pro žalobkyni nemohlo přinést procesně příznivější postavení, neboť soudy dovozený důvod pro přerušení řízení v mezidobí odpadl.
Dovolání žalobkyně se tak stalo bezúčelným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Cdo 611/2002, či usnesení ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3205/2019).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v části směřující proti usnesení odvolacího soudu podle §234c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rámci rozhodnutí, kterým bude řízení jako celek skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu