ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.285.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 285/2021-431
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobců a) I. D., narozené XY, bytem XY, b) L. N. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou, se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16 a 2) Nejvyššímu státnímu zastupitelství , se sídlem v Brně, Jezuitská 585/4, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 191/2015, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2019, č. j. 44 Co 744/2018-124, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně I. D. proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 11. 2018, č. j. 25 C 191/2015-112, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání žalobce L. N. proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 11. 2018, č. j. 25 C 191/2015-112, se zastavuje .
III. Řízení o dovolání žalobkyně I. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2019, č. j. 44 Co 744/2018-124, se v rozsahu dovolání do výroku I, vyjma potvrzení výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, zastavuje . Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
IV. Řízení o dovolání žalobce L. N. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2019, č. j. 44 Co 744/2018-124, se v rozsahu dovolání do výroku I, vyjma potvrzení výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, zastavuje . Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 11. 2018, č. j. 25 C 191/2015-112, odmítl žalobu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Konstatoval, že skutkový základ nároku ani jeho předmět nebyl žalobci v podané žalobě určitým a srozumitelným způsobem vylíčen, a to zejména v tom, který státní orgán se měl dopustit zneužití státní moci či nesprávného úředního postupu, v čem toto mělo spočívat, kdy k tomuto mělo dojít a jaká konkrétní škoda na zdraví či jiná škoda měla žalobcům vzniknout, jakou částku po každém ze žalovaných požadují.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
Podáním dovolání ze dne 13. 12. 2019 vznikla žalobcům, každému zvlášť, povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Odvolací soud usnesením ze dne 25. 9. 2020, č. j. 17 Co 108/2020-163, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2020, č. j. 25 C 191/2015-143, kterým nebylo žalobcům k jejich žádosti přiznáno osvobození od soudních poplatků, a byly zamítnuty jejich žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Žalobci, dále již zastoupení advokátkou, podali dne 5. 1. 2021 v dodatečné zákonné lhůtě jí sepsané dovolání, a to výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV. a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
O námitce podjatosti (spojené též s opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků za nynější dovolání) podané žalobkyní a) dne 14. 4. 2021, směřující mimo jiné proti soudcům XY a XY, bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, č. j. 23 Nd 224/2021-399, tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci podaného dovolání.
Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §201 o. s. ř. je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovoláních obou žalobců proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Protože žalobci nezaplatili soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byli vyzváni usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, č. j. 30 Cdo 285/2021-178 (doručeným téhož dne právní zástupkyni), Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, z části zastavil.
O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobkyně a) nebylo na místě rozhodovat, neboť neobsahuje žádné nové skutečnosti. Nedošlo-li v mezidobí (oproti stavu, z něhož vycházel soud prvního stupně v usnesení ze dne 6. 4. 2020, č. j. 25 C 191/2015-143) ke změně rozhodných poměrů na straně žadatelky, jež by mohla případné odlišné rozhodnutí o další žádosti odůvodnit, bylo by rozhodování o opakované žádosti nehospodárné a nedůvodné, neboť by vedlo pouze k řetězení rozhodnutí o stále totožných žádostech o osvobození od soudních poplatků, ať už by tato rozhodnutí měla podobu zamítnutí žádosti či zastavení řízení o žádosti pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 560/2021).
Dovolání žalobců není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání obou žalobců v dotčeném rozsahu odmítl.
V rozsahu, ve kterém není dovolání podle §238 o. s. ř. přípustné, se není třeba zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., zvážil, zda žalobcům podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu