ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2945.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2945/2021-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobců a) M. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného T. V., zmocněncem, nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, a b) T. V. , nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Novotným, advokátem se sídlem ve Svitavách, Bezručova 705/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 4 434 441 Kč a částky 4 400 009 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 1/2018, o dovolání žalobce b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 36 Co 61/2021-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou dne 2. 1. 2018, ve znění pozdějších změn a doplnění, domáhali náhrady škod a nemajetkových újem ve výši 4 434 441 Kč a 4 400 009 Kč, které měly být žalobcům způsobeny pochybením státní notářky JUDr. Miroslavy Křížové, Státní notářství ve Svitavách, a dále nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřených délkách žalobci jmenovaných soudních a správních řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 11 C 1/2018-179, zamítl návrh žalobce a) na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2020, č. j. 11 C 1/2018-142, (výrok I) a zamítl návrh žalobce b) na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2020, č. j. 11 C 1/2018-142, (výrok II).
Usnesením ze dne 18. 1. 2021, č. j. 11 C 1/2018-189, odmítl soud prvního stupně odvolání žalobce b) proti usnesení ze dne 7. 12. 2020 jako podané opožděně. Odvolání žalobce a) proti témuž rozhodnutí předložil Městskému soudu v Praze k projednání a rozhodnutí o něm.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I, který se týkal žalobce a) (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce b) dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, oprávnění podat dovolání (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, která je odstranitelná tím, že dovolací soud takové rozhodnutí zruší.
Dovolání žalobce b) směřující proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok I soudu prvního stupně (a dále určeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), kterým byl zamítnut návrh žalobce a) na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2020, č. j. 11 C 1/2018-142, je subjektivně nepřípustné, neboť uvedené usnesení se týkalo rozhodnutí o požadavku žalobce a), nikoli žalobce b). Rozhodnutí dovolacího soudu tak nemůže žalobci b) přinést procesně výhodnější výsledek odvolacího řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Dovolací soud proto dovolání odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn [§218 písm. b) a §243c odst. 3 o. s. ř.].
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu