ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3383.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3383/2021-711
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, se sídlem v Bořicích 65, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 2 089 902 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 208/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, č. j. 35 Co 369/2019-450, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se původně domáhal zaplacení částky 934 302 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a částky 961 200 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 228/2000. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 30. 10. 2000 a pravomocně skončilo dne 25. 4. 2014, přičemž z důvodu podání mimořádných opravných prostředků trvalo i v době jednání odvolacího soudu. Odvolací soud přitom následně připustil rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy za další období až do srpna 2019 v částce 194 400 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 14 C 208/2016-247, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 1 895 502 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem připustil rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy o částku 194 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v podáních ze dne 27. 9. 2019 a ze dne 19. 1. 2020 (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění, že se zamítá žaloba co do částky 2 089 902 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dílem jako nepřípustné a dílem pro vady odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Dovolání v rozsahu, v němž byl napaden výrok I rozsudku odvolacího soudu (kterým bylo podle §95 ve spojení s §211 o. s. ř. v odvolacím řízení připuštěno rozšíření žaloby o částku 194 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v podáních ze dne 27. 9. 2019 a ze dne 19. 1. 2020 představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu související s nepřiměřenou délkou řízení), není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, tj. jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ani se nejedná o rozhodnutí uvedené v §238a o. s. ř.
Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované v §241a odst. 2 o. s. ř., a to řádné vymezení dovolacího důvodu (nesprávně vyřešené otázky hmotného či procesního práva) a předpokladů přípustnosti dovolání, pokud dovolatel pouze uvedl, že za otázky hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (nejen) dovolacího soudu, považuje rozpor s ústavně zaručeným základním právem vlastnit a pokojně užívat majetek, právem na ochranu majetku [čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)] a právem na náhradu škody způsobené státem (čl. 36 odst. 3 Listiny). Z ustálené judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod, může založit přípustnost dovolání, ale tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání, a to mj. tím, že poukáže na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil při řešení otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, kterou musí dovolatel vymezit. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb., a dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 3963/18). Dovolatel namítá porušení svých různých práv, aniž by ovšem konkretizoval otázky hmotného či procesního práva, které by měly být v dovolacím řízení přezkoumány. Odkazuje sice na celou řadu různých rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, ale bez vazby na konkrétní právní otázku, kterou měl odvolací soud od označené judikatury odchylně vyřešit. V této části je proto dovolání žalobce vadné, přičemž vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Shora uvedené platí rovněž pro dovolatelem tvrzené odchýlení od ustálené rozhodovací praxe (nejen) dovolacího soudu pro rozpor s ústavně zaručeným základním právem na přiměřenou délku řízení a na rozhodnutí o právech žalobce a právem na účinné opravné prostředky a zákazem zneužití práv (čl. 13 a 17 Úmluvy).
Přípustnost dovolání nemůže založit námitka dovolatele o porušení práva na zákonného soudce spočívající v tom, že podle platného rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze ode dne 1. 4. 2013 měli o námitce podjatosti rozhodujících soudců senátu 18 Co Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích rozhodnout soudci senátu 1 Cmo a dále, že podle platného rozvrhu práce Krajského soudu v Hradci Králové ode dne 18. 4. 2018 k odvolání žalobce v řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutí soudců senátu 22 Co Krajského soudu v Hradci Králové měli rozhodnout soudci zastupujících senátů, neboť uvedené námitky měl dovolatel uplatnit v rámci opravných prostředků v konkrétních řízeních, nikoli v řízení odškodňovacím.
Pokud dovolatel namítá, že oba nižší soudy opomenuly celou řadu důkazů navržených žalobcem a prokazujících rozhodné skutečnosti, což vedlo k nepřezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu a porušení §157 odst. 2 o. s. ř., čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a dále uvádí, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by před jeho vydáním seznámil účastníky řízení se svým právním názorem, který byl odlišný od právního názoru soudu prvního stupně, uplatňuje vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu