ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3466.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3466/2022-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně PALETY-KUPKA GROUP s.r.o. , IČO 01809326, se sídlem v Plzni, Hřímalého 2707/20, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 14/2588, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 112/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2022, č. j. 54 Co 276/2022-24, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 5. 2022, č. j. 8 C 112/2022-8, se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2022, č. j. 54 Co 276/2022-54, se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v předmětném řízení domáhá zaplacení částky 134 476 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou daňového řízení o vyloučení nároku na odpočet daně, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále též jen „OdpŠk“).
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 8 C 112/2022-8, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci jeho usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Městský soudu v Praze (dále též jen „soud odvolací“) usnesením ze dne 26. 8. 2022, č. j. 54 Co 276/2022-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadla nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, neboť nebylo shledáno přípustným podle §237 o. s. ř. pro v dovolání zformulovanou otázku (podle žalobkyně dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou), zda stálým pracovištěm ve smyslu §87 písm. a) o. s. ř. je též stálé pracoviště zaměstnavatele, tedy právnické nebo fyzické osoby; v daném případě pracoviště Ministerstva financí jakožto organizační složky jednající za stát. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3027/2013 (na které odkazuje i žalovaná ve vyjádření k dovolání), přijal a odůvodnil právní závěr, že „stálým pracovištěm se ve smyslu ustanovení §87 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozumí prostor (místo), kde žalovaný na základě pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu vykonává své zaměstnání nebo povolání (plní své úkoly vyplývající z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu), jestliže právní vztah, v němž žalovaný plní své úkoly z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu, nemá jen krátkodobou nebo příležitostnou povahu a jestliže žalovaný na pracovišti vykonává své zaměstnání (povolání) soustavně.“ Rovněž tak v pozdějším usnesení ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4198/2019, navazujícím na právní závěry právě citovaného rozhodnutí, Nejvyšší soud zdůraznil, že ustanovení §87 písm. a) o. s. ř. „vychází z toho, že zásadně není na újmu uplatnění práv žalovaného (fyzické osoby), bude-li spor, který je proti němu veden, projednán u soudu, v jehož obvodu má své stálé pracoviště, neboť jde – zejména vedle jeho bydliště (§85 odst. 1 o. s. ř.) – rovněž o místo, kde se pravidelně zdržuje.“
Z právě citované judikatury i z logiky dotčené právní úpravy vyplývá, že právnická osoba (v daném případě stát či jeho organizační složka) nemůže vykonávat zaměstnání nebo povolání, nemůže být v zaměstnaneckém, služebním či jiném obdobném právním vztahu, neboť takovou osobou může být jen osoba fyzická (srov. např. §6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů).
Poukazuje-li dovolatelka na závěr obsažený ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. Cpjn 203/2008, publikovaného pod č. 3/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého „v občanském soudním řízení, v němž je žalovaným stát a v němž za stát vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, je obecným soudem státu (§85 odst. 5 o. s. ř.) okresní soud, v jehož obvodu sídlí (má adresu) územní pracoviště, které v řízení zabezpečuje činnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ pak přehlíží že uvedený závěr je podmíněn zvláštní právní úpravou obsaženou zejména v §19 odst. 1 a 2 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Kterak Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku taktéž uvedl, „pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je charakteristické, že svojí činnost – vystupuje-li v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení §21a odst. 1 písm. a) o. s. ř. za stát – nevykonává sám o sobě v místě, kde je umístěno "hlavní sídlo Úřadu", ale vždy (výlučně) prostřednictvím svých územních pracovišť, působících v sídlech krajských soudů a v hlavním městě Praze. Ve sporech nebo v jiných právních věcech, v nichž za stát vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se tedy "veřejnost" může stýkat se státem vždy jen prostřednictvím územního pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, příslušného podle sídla organizační složky státu, které jinak náleží podle zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů nebo jiných právních předpisů hospodařit s majetkem státu, jehož se tento spor nebo jiná právní věc týká, popřípadě příslušného podle ustanovení §19 odst. 1, věty první, a §19 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že výkon činnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v občanském soudním řízení prostřednictvím jeho příslušných územních pracovišť nevyplývá z jeho organizačního řádu nebo jiného vnitřního předpisu, ale přímo ze zákona, bylo by proti smyslu a účelu této právní úpravy, aby obecný soud státu, od něhož se odvíjí určení místní příslušnosti soudu, byla dovozována z "hlavního sídla Úřadu", ačkoliv činnost této organizační složky státu je ve skutečnosti zabezpečována jinde, a to v místě, určeném adresou příslušného územního pracoviště.“
Dovolatelkou položená otázka tak již byla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se v dovoláním napadeném usnesení od tohoto řešení neodchýlil, jestliže uzavřel, že v projednávané věci nemůže být uplatněna volba místní příslušnosti podle §87 písm. a) o. s. ř., neboť místní příslušnost soudu podle stálého pracoviště žalovaného může být založena jen ohledně fyzické osoby.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v části směřující proti usnesení odvolacího soudu podle §234c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rámci rozhodnutí, kterým bude řízení jako celek skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu