ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3731.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3731/2021-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 15 940 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 280/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 11. 2021, č. j. 22 Co 271/2021-58, takto:
Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 11. 2021, č. j. 22 Co 271/2021-58, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2021, č. j. 17 C 280/2020-52, zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 15 940 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. 17 C 280/2020-52, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, č. j. 23 Co 37/2021-38.
Krajský soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že přestože byl žalobce soudem prvního stupně vyzván ke zvolení si zástupce pro dovolací řízení a poučen o následcích nevyhovění této výzvě, zástupce si nezvolil, a to ani ve třicetidenní lhůtě počítané od právní moci usnesení, kterým byl jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení pravomocně zamítnut.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 30 Cdo 3731/2021-63, byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve lhůtě 15 dnů. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a námitkou podjatosti.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Nejvyšší soud nepřihlédl k opětovné žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily v usnesení ze dne 15. 12. 2020, č. j. 17 C 280/2020-31, ve spojení s usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 23 Co 37/2021-38, nebo v usnesení ze dne 5. 5. 2021, č. j. 17 C 280/2020-45, ve spojení s usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 23 Co 153/2021-50, a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel neuvádí žádnou změnu svých poměrů.
Dovolací soud rovněž nepřihlédl k dovolatelem opakovaně uplatněné neurčité námitce podjatosti, neboť s ohledem na způsob, jakým je tato námitka formulována, nelze než uzavřít, že se jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1068/2019, nebo ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1138/2019).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení v uvedeném rozsahu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu