Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2022, sp. zn. 30 Cdo 375/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.375.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.375.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 375/2022-546 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce L. N. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 158/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, č. j. 53 Co 314/2020-433, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, č. j. 53 Co 314/2020-433 se v rozsahu, jímž bylo ve výroku I potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 7 2020, č. j. 29 C 158/2017-424, vyjma části týkající se nákladů řízení, zastavuje . II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal zaplacení náhrady škody v celkové výši 3 600 000 Kč, z toho náhrady za ztrátu otcovských práv ve výši 500 000 Kč, náhrady škody na zdraví ve výši 1 000 000 Kč, náhrady újmy způsobené nesprávnými úředními postupy ve výši 2 000 000 Kč a náhrady nákladů řízení spojených s agendou v této věci ve výši 100 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 29 C 158/2017-424, žalobu ze dne 6. 12. 2015 odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání a současně i žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 29 C 158/2017-443, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 17. 12. 2020. Usnesením ze dne 4. 5. 2021, č. j. 29 C 158/2017-498, soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil zástupce z řad advokátů. Odvolací soud usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. 53 Co 229/2021-513, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přípisem ze dne 19. 10. 2021, doručeným žalobci dne 25. 10. 2021, soud prvního stupně vzhledem k neosvobození od soudních poplatků vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku dle usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 29 C 158/2017-443. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV. a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně opakovaně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zčásti zastavil. Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, proto je Nejvyšší soud ve zbylém rozsahu odmítl. V rozsahu, ve kterém není dovolání podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat. Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 3. 2022 Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/30/2022
Spisová značka:30 Cdo 375/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.375.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za újmu
Přípustnost dovolání
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§9 odst. 2 předpisu č. 549/1991 Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:06/06/2022
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 1618/22
Staženo pro jurilogie.cz:2022-08-08