ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3766.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3766/2021-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) J. Š. , narozené XY, bytem XY, b) J. S. , narozené XY, bytem XY, c) P. Š. , narozeného XY, bytem XY, d) P. Š. , narozeného XY, bytem XY, e) J. P. , narozeného XY, bytem XY, f) P. M. , bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 1435/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 206/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2020, č. j. 25 Co 191/2020-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 12 C 206/2016-132, zamítl žalobu, jíž se každý ze žalobců a), b), c) a d) domáhali zaplacení částky 125 000 Kč s příslušenstvím, žalobce e) částky 500 000 Kč s příslušenstvím a žalobce f) částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a současně žalobcům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II).
K odvolání účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobci domáhali náhrady škody způsobené jim v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 132/92 (dále jen „posuzované řízení“). Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že okresní soud v posuzovaném řízení nikdy nerozhodl o návrhu žalobců na vydání předběžného opatření ze dne 11. 5. 1994.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby na třech samostatných závěrech, a to za prvé na promlčení žalovaného nároku, za druhé na neexistenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu) a za třetí na nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Žalobci dovoláním nenapadají ani jinak nezpochybňují třetí uvedený závěr odvolacího soudu (o nedostatku příčinné souvislosti), což činí jejich dovolací námitky ve vztahu k dalším důvodům pro zamítnutí žaloby nepřípustnými ve smyslu §237 o. s. ř.
Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na více důvodech, z nichž každý sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby (zde, promlčení, neexistence odpovědnostního titulu a neexistence příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou), pak nepodaří-li se dovolateli zpochybnit byť i jen jediný závěr, tak napadené rozhodnutí obstálo jako správné a Nejvyšší soud se již nezabývá přípustností a důvodností dalších námitek dovolatele, neboť ani jejich odlišné vyřešení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu