ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.882.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 882/2022-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně MONTANO VALTR, s.r.o. , identifikační číslo osoby 26440202, se sídlem v Semicích 329, zastoupené Mgr. Tomášem Pauchem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 695/115b, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , identifikační číslo osoby 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o 65 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 236/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 11 Co 296/2021-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 27 C 236/2020-50, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 65 000 000 Kč (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 11 Co 296/2021-83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Žalobkyně se shora uvedené částky domáhala jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Uvedla, že požádala o dotaci z programu rozvoje venkova na projekt „investice do skleníkové produkce II“ a tato žádost byla ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též jako „SZIF“) vedena pod registračním číslem 16/003/0411l/120/004026. Oznámením ze dne 30. 6. 2017 bylo žalobkyni ze strany SZIF oznámeno ukončení administrace žádosti. V návaznosti na ukončení administrace projektu požádala žalobkyně o prověření postupu SZIF. Odpovědí ze dne 4. 8. 2017, č. j. SZIF/2017/0513201, obdržela žalovaná stanovisko, podle nějž byl uvedený postup správným. Žalobkyně pokládá ukončení administrace žádosti o dotaci za nesprávný úřední postup ze strany SZIF.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která případně nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Konkrétně žalobkyně uvádí, že byla nesprávně posouzena právní otázka povahy nároku žalobkyně jako nároku podle §7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“), přičemž žalobkyně má za to, že ten měl být posuzován jako nárok podle §13 OdpŠk. Nejvyšší soud však dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Soudy ve věci postupovaly podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí (tedy např. hodnotí splnění podmínek pro ustanovení zástupce dle §30 o. s. ř.), shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak mohou projevit právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 147; k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1260/2014, kdy ústavní stížnost podaná proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. II. ÚS 2794/15).
Uvedené úzce souvisí též s dovolacím soudem opakovaně konstatovaným závěrem, že soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný pod číslem 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud by totiž soudy v odškodňovacím řízení přezkoumávaly postupy, jež vedly k vydání rozhodnutí, přezkoumávaly by de facto rozhodnutí samotná, a jejich činnost by tak představovala další opravný prostředek.
Žalobkyni lze přisvědčit v názoru, že není vyloučeno, aby škoda, za níž odpovídá stát, byla způsobena nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, ovšem pokud poukázala na judikaturu, v níž byla tato možnost dovozena, odvolací soud odůvodnil, že se jedná o případy na danou věc nedopadající z důvodu skutkové odlišnosti. Jestliže se tímto argumentace žalobkyně vyčerpala, není relevantně podložen závěr, že by odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil, zda žalobkyní tvrzená škoda měla svůj původ v (případně nezákonném rozhodnutí) či v tvrzeném nesprávném úředním postupu, když napadené rozhodnutí spočívá na výše uvedeném, obecně platném, závěru.
Pokud je v dovolání poukázáno na skutečnost, že žalobkyně po sdělení o ukončení administrace žádosti o dotaci činila právní kroky, je k danému třeba dodat, že tyto její kroky nevedly ke zrušení uvedeného rozhodnutí. Jak plyne rovněž z poukazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 2 Afs 213/2018-42, žalobkyně nepodala opravný prostředek proti sdělení o ukončení administrace žádosti o dotaci, jež je rozhodnutím, ale toliko podnět k přezkumu (z odůvodnění shora označeného rozsudku se podává, že Nejvyšší správní soud neměl pochyb o skutečnosti, že se jedná právě o podnět k přezkumu). Naznačuje-li žalobkyně, že mohla být zmatena ohledně možných opravných prostředků proti sdělení o ukončení administrace žádosti, nejedná se o důvod, pro nějž by daný případ mohl být řešen prizmatem odpovědnosti za nesprávný úřední postup namísto odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Jak je konečně uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2018, č. j. 10 Afs 339/2017-48, na který žalobkyně v dovolání též poukázala, změny §11 odst. 5 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), účinné od 1. 1. 2015, neměly žádný vliv na možnosti podání opravných prostředků proti sdělení o ukončení administrace, oproti stavu předešlému.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, když žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu