ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.989.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 989/2022-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. M., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni, Západní 449, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím a omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 66/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021, č. j. 22 Co 166/2021-299, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč a omluvy, a to z důvodu, že proti němu bylo v letech 1995 až 2002 vedeno nezákonné trestní stíhání, v důsledku čehož je žalobce od roku 2003 do současné doby opakovaně veřejně dehonestován nejen ze strany bulvárních médií.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 4. 2021, č. j. 10 C 66/2020-272, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované doručit žalobci omluvu tohoto znění: „Vážený pane M., Česká republika se Vám omlouvá za nezákonné trestní stíhání, které bylo vůči Vám vedeno od února 1995 do února 2002 pro údajné trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku a podvodu. Česká republika, zastoupena Ministerstvem spravedlnosti.“ (výrok I), zamítl žalobu na úhradu 1 000 000 Kč (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu rovněž ohledně jeho výroku II, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dovolání je v tomto rozsahu podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (objektivně) nepřípustné.
Otázky uvedené žalobcem, „od kterého okamžiku se počítá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na finanční satisfakci v případě, že je zásah do osobnostních práv žalobce trvalý a trvající, a od kterého okamžiku se počítá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na finanční satisfakci“, ani „zda má běh času vliv na právo na přiměřené morální zadostiučinění v případě, že je zásah do osobnostních práv trvalý a trvající“, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají. Závěr odvolacího soudu o tom, že újma žalobce způsobená jeho trestním stíháním skončila v okamžiku skončení trestního stíhání je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 117/12). Žalobce tak formulací obou dovolacích námitek založených na přesvědčení, že zásah do jeho osobnostních práv způsobený trestním stíháním je „trvalý a trvající“, brojí nikoli proti právnímu posouzení, ale proti skutkovému závěru učiněnému odvolacím soudem. Tím pak uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 6. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu