ECLI:CZ:NS:2022:30.ND.493.2022.1
sp. zn. 30 Nd 493/2022-1925
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně S. C., v likvidaci, IČO XY, se sídlem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 5 611 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 10/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 11 Co 396/2021-1875, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2022, č. j. 11 Co 396/2021-1894, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 11 Co 396/2021-1875, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2022, č. j. 11 Co 396/2021-1894, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 8. 2021, č. j. 26 C 10/2002-1815, zamítl žalobu co do částky 5 611 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 11. 7. 2001 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 15 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 11 Co 396/2021-1875, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 546 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 13. 4. 2002 do zaplacení ročně, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 264 823 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání.
Žalovaná, která svým dovoláním napadá tu část výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, ve svém dovolání rovněž navrhla odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tento svůj požadavek odůvodnila poukazem na výši peněžitého plnění, které bylo žalobkyni napadeným rozsudkem přiznáno, a obavami spojenými s budoucí nemožností navrácení této částky v případě úspěchu žalované v dovolacím řízení, jež pramení z toho, že žalobkyně je od 22. 5. 2018 v likvidaci, neplní řádně povinnost zveřejňování listin o účetním stavu společnosti ve sbírce listin obchodního rejstříku. Žalobkyně má na sebe vedenou exekuci sp. zn. 006EX2487/08 u soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, exekučním titulem je rozhodnutí zdravotní pojišťovny. Žalobkyně je rovněž navázána na další společnosti pana J. P. B., syna jednatele žalobkyně, působící v Anglii i v České republice. Žalovaná se obává, že v rámci likvidace po uhrazení částky z napadeného rozsudku dojde k finančnímu vyrovnání vzájemných závazkových vztahů a vypořádání propojených společností vůči sobě navzájem. Poté nic nebude bránit tomu, aby došlo k následnému zrušení a výmazu žalobkyně z obchodního rejstříku. Pro případ, že dovolání bude úspěšné, žalované neprodleným výkonem rozsudku odvolacího soudu vznikne závažná újma marným vynaložením vysokého finančního obnosu na úkor daňových poplatníků a zároveň riziko, že žalobkyně nebude motivována značný finanční obnos vrátit, případně se stane nevymahatelným.
Žalobkyně se v rámci svého vyjádření k dovolání žalované k jejímu návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nijak nevyjádřila.
Nejvyšší soud, který o podaném návrhu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, však dospěl k závěru, že návrh žalované důvodný je.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 144/2018, stejně jako v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 ICdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je možné, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Z těchto rozhodnutí rovněž plyne, že závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), který je právnickou osobou, je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do „majetkových“ poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak „závažně“ se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v „majetkových“ poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí].
V usnesení ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018, dále Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě státu vystupujícího v postavení povinného (dovolatele), který disponuje rozsáhlým majetkem, jenž by jej mohl z dosahu §243 písm. a) o. s. ř. zdánlivě vylučovat, je třeba při aplikaci dotčeného ustanovení brát v úvahu též skutečnost, že státní majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění rozmanitých a (mnohdy) jiným subjektem nezastupitelných funkcí státu a k výkonu stanovených činností, a to v rámci zákonných limitů. Pokud se jedná o posouzení, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] státu jako dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, je tedy třeba uvažovat v tom smyslu, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí mohlo dojít k nikoliv zanedbatelnému ohrožení plnění některé z funkcí státu v rozpočtovém roce.
V projednávané věci je tak pro účely posouzení důvodnosti vzneseného návrhu podstatná jednak výše přiznaného nároku, která odpovídá nikoliv zanedbatelné částce 5 546 000 Kč s příslušenstvím, jakož i to, že zde existuje reálná hrozba neúspěšného zpětného vymáhání takové částky pro případ, že žalovaná tuto částku nuceně uhradí a následně bude v dovolacím řízení úspěšná. Z listin předložených žalovanou plyne, že žalobkyně je v likvidaci a je na ni vedena exekuce sp. zn. 006EX2487/08 soudní exekutorkou JUDr. Alenou Blažkovou, přičemž exekučním titulem je rozhodnutí zdravotní pojišťovny. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje s obavami žalované spojené s budoucí nemožností navrácení této částky v případě úspěchu žalované v dovolacím řízení, neboť hrozí, že by žalobkyně přiznanou částku použila na vyrovnání svých závazků a zaplacená částka by se stala zpětně nevymahatelnou. Uvedené skutečnosti tak závěr o hrozící závažné újmě, jež by žalovanou postihla v případě neprodleného výkonu napadeného rozhodnutí (exekuce), odůvodňují.
Dovolání žalované přitom není v plném rozsahu vadné, je včasné a v části směřující proti výroku I napadeného rozhodnutí, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 546 000 Kč s příslušenstvím, též subjektivně přípustné (tj. podané účastníkem, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná v dovolacím řízení), jakož i objektivně přípustné (neplatí pro ně omezení přípustnosti podle §238 o. s. ř.). Přípustnost i důvod dovolání žalované jsou přitom, přinejmenším zčásti, vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení §237 a §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž se nejedná o dovolání zcela zjevně bezdůvodné a nelze a priori vyloučit, že bude dovolání úspěšné. Charakter dovoláním napadeného rozhodnutí současně umožňuje nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení.
Nejvyšší soud proto (aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jenž bylo proti napadenému rozhodnutí žalovanou podáno) podle §243 písm. a) o. s. ř. vykonatelnost napadeného rozsudku odložil do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu