ECLI:CZ:NS:2022:30.ND.673.2021.1
sp. zn. 30 Nd 673/2021-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně ZPH invest s.r.o. , identifikační číslo osoby 54 263 328, se sídlem v Nitře, Palánok 1, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Masarykovo náměstí 329, proti žalované Dúha reality s. r. o. , identifikační číslo osoby 50 090 577, se sídlem v Bratislavě, Sliezska 1, Slovenská republika, o zaplacení částky 490 100 EUR s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Žalobu žalobkyně ZPH invest s.r.o., o zaplacení částky 490 100 EUR s příslušenstvím, směřující proti žalované Dúha reality s.r.o., projedná a rozhodne Okresní soud ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl dne 31. 12. 2021 doručen návrh na určení místně příslušného soudu pro řízení o žalobě, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 490 100 EUR s příslušenstvím, a to s odkazem na smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne 28. 6. 2016 a 10. 3. 2017. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením (původním věřitelem byl Z. J.), zdůraznila, že z předmětných smluv, konkrétně z jejich článků V. odst. 3. vyplývá dohoda tehdejších účastníků, že pravomoc k řešení sporů z uvedených smluv anebo o nároku na náhradu škody mají příslušné soudy v České republice, nebyl však jimi určen k řešení takto vzniklých sporů konkrétní místně příslušný český soud.
Podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle přímo aplikovatelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“.
Jak vyplývá z obsahu spisu, spor je veden o zaplacení částky 490 100 EUR s příslušenstvím na základě dvou uzavřených smluv. V jejich článku V. odst. 3 se zapůjčitel a vydlužitel dohodli, že pravomoc k řešení sporů z uvedených smluv nebo vzniklých v souvislosti s nimi bude mít „věcně a místně příslušný český soud“. Při projednávání sporu bude použito právo České republiky (čl. V odst. 2 smlouvy).
Podle bodu 14 recitálu nařízení Brusel I bis, pokud jde o volbu příslušného soudu, musí být respektována smluvní volnost stran, s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což ovšem není případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.
V projednávané věci nejde o žalobu ze spotřebitelské smlouvy. Ochranu spotřebitele podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis nelze rozšířit na právnické osoby, které v řízení vystupují v roli postupníků pohledávek spotřebitelů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 812/2021).
Podle čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I bis, dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Je namístě uvést, že podle Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), bude ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I bis platné i takové ujednání, které sice výslovně neuvede příslušný soud, ale umožní jeho určení. Postačí, aby takové ujednání určovalo objektivní kritéria, na jejichž základě se strany dohodly ohledně výběru soudu nebo soudů, kterým předloží vzniklé spory. Uvedená kritéria, která musí být dostatečně přesná, aby umožnila soudu určit, zda je příslušný, mohou být případně konkretizována vlastními okolnostmi projednávané věci (srov. rozsudek SDEU ze dne 9. 11. 2000, ve věci C-387/98, Coreck Maritime GmbH proti Handelsveem BV a dalším , bod 15; v tomto rozsudku přitom SDEU shledal dostatečně určitou dohodu, podle níž „jakýkoliv spor vztahující se k tomuto nákladovému listu bude rozhodnut ve státě, ve kterém má dopravce svoji hlavní provozovnu“). V poměrech projednávané věci proto platí, že z uzavřené prorogační doložky (jejíž znění je totožné v obou smlouvách, z nichž je žalováno) proto bez pochybností vyplývá, že k projednání daného sporu jsou mezinárodně příslušné soudy České republiky, aniž by však účastnice vymezily konkrétní místně příslušný soud. Takto jimi projevenou vůli je třeba respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016, bod 32).
Podle §9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle §87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností (právnickou osobou) se sídlem ve Slovenské republice, nemá obecný soud v České republice, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost konkrétního soudu na výběr danou či výlučnou.
Nejvyšší soud proto, přihlížeje k zásadně hospodárnosti řízení (§6 o. s. ř.), ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí, v jehož obvodu má podle údajů obchodního rejstříku bydliště jednatel žalované, a který rovněž není vzdálen sídlu zástupce žalobkyně. Nejvyšší soud tak vzal na zřetel zásadu hospodárnosti řízení v podobě dostupnosti určeného soudu z hlediska sídla obou účastníků (jejich zástupců).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu