ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.115.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 115/2021-96
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Růžičkou, advokátem, se sídlem Brno, Pekařská 1004/26, proti žalované ALEXANDRIA a. s. , se sídlem Praha 7, Poupětova 1128/22, identifikační číslo osoby 25661507, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem Ph.D., advokátem se sídlem Vyškov, Pivovarská 58/8, o zaplacení 24 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 264/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 15 Co 203/2020-67, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 15 Co 203/2020-67, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2020, č. j. 30 C 264/2019-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 13 683,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 9. 2. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci 10 946,50 Kč s úrokem z prodlení od 9. 2. 2019 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou o zájezdu uzavřenou dne 29. 10. 2017 se žalovaná (pořadatelka) zavázala pro žalobce (zákazníka) obstarat předem připravený soubor služeb cestovního ruchu - zájezd v termínu od 19. 8. 2018 do 2. 9. 2018, destinace: Bulharsko – Primorsko - hotel Flirt**, ubytování: 1 dvoulůžkový pokoj s možností 2 přistýlek – 2 dospělé osoby 2 pevná lůžka se snídaní a 2 děti (2-12 let) 2 přistýlky se snídaní, příplatek za rodinný pokoj FR 2+2, cestovní pojištění, letecká doprava, za souhrnnou cenu 54 734,- Kč. Žalobce během pobytu opakovaně reklamoval kvalitu služeb hotelu – neodtékající vodu ve sprše, jednotvárné a studené snídaně s omezeným výběrem, a to, že pokoj je přímo nad venkovní diskotékou-hluk do 23. hodiny. Po právní stránce uzavřel, že žalobce, který závady zájezdu řádně a včas reklamoval, má právo na slevu z ceny zájezdu (§2540 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), a to za snídaňovou nabídku neodpovídající očekávatelnému standardu ve výši 5 % (2 736,70 Kč), za neodtékající vodu v koupelně ve výši 10 % (5 473,40 Kč) a za zvýšený hluk ve výši 10 % (5 473,40 Kč).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 8. 9. 2020, č. j. 15 Co 203/2020-67, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu co do částky 13 683,50 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu byl žalobce seznámen s „důležitými informacemi“ stran způsobu a rozsahu stravování, úrovně hygieny včetně hluku. Přitakal proto žalované, že poskytnuté ubytování plně odpovídalo uzavřené smlouvě o zájezdu a žalobce byl upozorněn na noční život v prázdninových letoviscích, který může působit vyšší hluk, a to i v nočních hodinách. S uvedeným nesouvisí, že hotel byl v nabídce označován jako „rodinný“, neboť to znamená jen to, že byl vhodný pro pobyt rodin s dětmi, avšak musel počítat s tím, že pokud si zajistí hotel v rámci letoviska, pak v této lokalitě může dojít k hluku, který byl omezen 23. hodinou. Odvolací soud proto uzavřel, že provoz živé hudby v prázdninovém letovisku do 23. hodiny nelze považovat za vadu zájezdu. Ohledně tvrzené vady spočívající v servírování studených pokrmů odvolací soud vyšel z toho, že žalobce měl mít zajištěnu tzv. kontinentální snídani, čímž se rozumí pouze toast, popřípadě bílé pečivo, marmeláda, káva nebo čaj (teplý nápoj), případně rozšířená nabídka, kterou nabízela žalovaná, tj. obohacená snídaně o ovoce a zeleninu. Taková nabídka přitom k dispozici byla. Došlo-li k servírování studených vajíček (např. tzv. „volské oko“), nemohlo se jednat o vadu zájezdu, neboť teplá jídla přislíbena nebyla. Konečně co se týče vady spočívající v „neodtékající sprše“, podle odvolacího soudu nebylo prokázáno, že by se jednalo o částečně nefunkční WC se sprchou, neboť bylo prokázáno jen to, že prostor koupelny, kde se nacházelo WC a sprchový kout, byl pokryt vodou. Tuto situaci bylo namístě – míní odvolací soud – řešit vytřením k tomu umístěným mopem. Byla-li koupelna pokryta vodou, nebyla prokázána její nefunkčnost, ale jen to, že její podlaha byla pokryta vodou, což dle odvolacího soudu svědčí ve prospěch obecně známého faktu, že v přímořských letoviscích je mnohem vyšší vlhkost vzduchu, jejímž následkem je nevysychání podlahových prostor. Proto uzavřel, že pokud v koupelně po jejím užívání zůstávala mokrá podlaha, nejde o vadu zájezdu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Namítá nesprávné posouzení dosud neřešených otázek – zda se smlouva o zájezdu, resp. práva a povinnosti z ní plynoucí posuzují podle zákona účinného ke dni jejího uzavření či podle zákona účinného v době zájezdu, zda je vadou zájezdu intenzivní hluk v bezprostřední blízkosti hotelu, bylo-li ve smlouvě sjednáno ubytování v rodinném hotelu, a v této souvislosti, zda má ujednání ve smlouvě přednost před obchodními podmínkami, a konečně zda je vadou zájezdu omezená funkčnost koupelny. Namítá, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který věc posoudil podle nesprávné právní úpravy, a že z učiněných zjištění ohledně vytýkaných nedostatků zájezdu vyvodil nesprávné právní závěry v souvislosti s tím, zda namítané nedostatky jsou vadami zájezdu či nikoliv. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že učinil skutková zjištění odlišná od soudu prvního stupně, aniž zopakoval dokazování. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl, případně aby ho zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu a v daných skutkových poměrech nebyla dosud vyřešena. Za takovou je třeba považovat otázku, zda žalobcem vytýkané nedostatky zájezdu jsou vadami, jež zakládají nárok z odpovědnosti za vady zájezdu spočívající ve slevě z ceny zájezdu.
Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, zejména z citací znění právní úpravy, podle níž věc posuzoval - na projednávanou věc aplikoval aktuálně platnou a účinnou právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ač posuzoval smlouvu uzavřenou dne 29. 10. 2017, přičemž platí obecné pravidlo, že každé právní jednání se posuzuje zásadně podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho vzniku. Odvolací soud uvedenou skutečnost nijak nereflektoval, ani neuvedl, jaké rozhodné znění právní úpravy na věc sám aplikoval. Již z tohoto důvodu je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Dovolací soud proto v prvé řadě uzavírá, že na věc je třeba aplikovat právní úpravu účinnou k 29. 10. 2017, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu.
Podle §2537 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění k datu 29. 10. 2017, tedy k datu, kdy byla uzavřena smlouva zakládající práva a povinnosti účastníků (dále jen „o. z.“), nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady.
Podle §2540 o. z. má-li zájezd vadu a vytkl-li ji zákazník bez zbytečného odkladu, má zákazník právo na slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady. Nevytkl-li zákazník vadu zájezdu bez zbytečného odkladu vlastním zaviněním, soud mu právo na slevu z ceny nepřizná, jestliže pořadatel namítne, že zákazník své právo neuplatnil ani do jednoho měsíce od skončení zájezdu ani u něho, ani u osoby, která uzavření smlouvy zprostředkovala.
Pořadatel (zájezdu) má povinnost plnit tak, aby zájezd měl vlastnosti, o nichž zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával. Nedostatky či závady, jež zakládají rozpor poskytnutého plnění s těmi vlastnostmi zájezdu, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, jsou vadou zájezdu. Pojem „ vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával “ zákon blíže neupřesňuje. Určujícím pro posouzení, zda určitý nedostatek je vadou či nikoliv, tedy zda zájezd má či nemá vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem mohl důvodně očekávat, je primárně smlouva obsahující specifikaci zájezdu, resp. jednotlivých plnění (doprava, ubytování, pojištění apod.), dále jím zpravidla bude katalog (nabídka), z něhož zákazník při výběru zájezdu čerpá konkrétní informace o zájezdu (o destinaci, o ubytování včetně jeho umístění a popisu vybavení, o poskytovaných službách apod.), a v neposlední řadě též předsmluvní informace. Pouze na základě komplexního vyhodnocení všech těchto informací, jež byly zákazníkovi při uzavírání smlouvy k dispozici, lze učinit závěr o tom, jaká ujištění pořadatel stran vlastností zájezdu učinil, případně úvahu o důvodnosti očekávání zákazníka.
Tím, že odvolací soud při svém právním posouzení (ohledně závěru, že provoz živé hudby v prázdninovém letovisku do 23. hodiny není vadou zájezdu) vyšel výlučně z tzv. „důležitých informací“, aniž vzal do úvahy, že pro posouzení otázky, zda zájezd má odpovídající vlastnosti (nemá vady), je třeba posouzení všech k tomu relevantních okolností (viz výše), je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. Tzv. „důležité informace“ jsou souhrnným dokumentem, který obsahuje informace a upozornění spíše obecného charakteru, neboť je určen (adresován) každému zákazníkovi žalované bez zřetele na konkrétní destinaci či sjednané podmínky zájezdu. Podrobnější informace o zájezdu odpovídající skutečnosti v daném místě obsahuje katalog, který zpravidla obsahuje popis konkrétní destinace (oblasti) i hotelu (ubytovacího zařízení). V praxi je typický např. popis, že „hotel je umístěný v klidné části“, či „ve větší vzdálenosti od centra letoviska“ nebo naopak, že se jedná o „hotel v živější části letoviska“, nebo že „v okolí probíhá rušný společenský život“ apod. Jinak řečeno, v dotyčném dokumentu („důležité informace“) uvedené obecné upozornění „na noční život v letoviscích“ samo o sobě - bez dalšího - nutně neznamená, jak to předestřel odvolací soud, že by se toto upozornění na hluk mělo týkat právě místa, kde trávil dovolenou žalobce. K tomu je třeba vyhodnotit veškeré informace, jež pořadatel zákazníkovi sdělil, počítaje v to nejen smlouvu, ale i katalog. Obecně by přitom mělo být pravidlem, že všude tam, kde v katalogu (v popisu hotelu) není zmínka či upozornění na možnost většího než jinak obvyklého hluku, by zákazník neměl být zaskočen (očekávat) vyšší než obvyklou úrovní hluku. Bude-li tedy například popisek hotelu obsahovat informaci, že pouze „některé pokoje hotelu jsou orientovány do rušné ulice či k bazénu“, nebo že pouze „některé pokoje se nacházejí v klidnější části hotelového komplexu“ apod., musí zákazník - pokud si to výslovně nevymíní ve smlouvě - počítat s možností, že mu bude přidělen pokoj v takové rušnější části. Toto posouzení se však vždy odvíjí od konkrétních skutkových okolností (zjištění) v té dané věci, počítaje v to krom všeobecných informací též smlouvu a katalog (nabídku). Odvolací soud se proto v souvislosti s uvedeným bude muset znovu vypořádat i s argumentací žalobce, že hotel byl v nabídce označován jako „rodinný“. Pro úplnost se sluší uvést, že na otázce předestřené v dovolání, zda má ujednání ve smlouvě přednost před obchodními podmínkami, není napadené rozhodnutí založeno, tudíž pro její řešení (přezkum správnosti jejího řešení) nejsou splněny podmínky uvedené v §237 o. s. ř.
Jde-li o vytýkaný nedostatek spočívající v tom, že nabízené pokrmy byly studené, neobstojí závěr odvolacího soudu, že o vadu nejde, neboť žalobci nebylo v rámci snídaně teplé jídlo přislíbeno. I kdyby platilo, že obvyklou součástí kontinentální snídaně tepelně upravené pokrmy či teplá jídla (např. vejce) nejsou, pak ale v případě, že ubytovací zařízení (hotel) v rámci jím poskytovaných služeb snídaně s teplými pokrmy podává, není žádný důvod u nich nepožadovat standardní teplotu.
Vůči závěru odvolacího soudu týkajícímu se „neodtékající sprchy“ dovolatel namítá vadu řízení. Poukazuje na rozpor mezi skutkovými závěry obou nalézacích soudů, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s §213 o. s. ř. dospěl k odlišnému skutkovému zjištění, aniž zopakoval dokazování. Pokud by dovolací soud nesdílel jeho názor, že se odvolací soud od skutkových zjištění soudu prvního stupně odchýlil, pak žalobce namítá jejich nesprávné právní posouzení.
K tomu lze uvést, že soud prvního stupně z provedených důkazů učinil zjištění, že po použití sprchy voda neodtékala - zůstávala (ve smyslu držela se) na podlaze i tam, kde bylo WC a umyvadlo. Z toho vcelku logicky vyvodil, že stojící voda bránila (byť to přímo neuvedl, ale nabízí se, že z hygienického pohledu) použití nejen sprchy, ale i WC či umyvadla. Oproti tomu podle odvolacího soudu podlaha koupelny zůstávala po použití sprchy vodou „toliko pokryta“, resp. podlaha zůstala mokrá, což odvolací soud přičetl „obecně známému faktu“ vyšší vlhkosti vzduchu. Závěr, že podlaha zůstávala po použití sprchy pouze mokrá (nikoliv, že po užití sprchy nahromaděná voda zůstávala, resp. neodtékala, jak zjistil soud prvního stupně), je závěrem skutkovým. Namítá-li v tomto směru žalobce, že se odvolací soud odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž zopakoval dokazování, namítá vadu řízení. K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; tato podmínka v projednávané věci naplněna je. Lze konstatovat, že nesouhlas odvolacího soudu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně (zda voda po použití sprchy odtékala nebo zda neodtékala) je odklonem od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Nezopakoval-li odvolací soud za účelem odlišných skutkových zjištění dokazování (jak vyplývá ze záznamu z odvolacího jednání ze dne 8. 9. 2020), zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Nadto dovolací soud uvádí, že lze sice souhlasit s úvahou, že mokrá podlaha v místě, kde je umístěna sprcha, nebude představovat vadu zájezdu, a to i když se jedná o místnost zároveň sloužící jako WC, nicméně nelze pominout rozdíl mezi „mokrou podlahou“ a situací, kdy „voda neodtéká“ – tedy kdy po užití sprchy zůstává voda „stát“, přičemž taková okolnost i podle nejhlubšího přesvědčení dovolacího soudu může představovat zejména z hygienického pohledu jistý nekomfort, obzvlášť je-li koupelna užívána více osobami a slouží-li zároveň nejen jako sprcha, ale též jako umývárna a WC. Bude proto na odvolacím soudu, jaká ohledně této vytýkané závady učiní zjištění a podle toho potom znovu uváží, zda se o vadu jedná či nikoliv.
Z výše vyložených důvodů považuje dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§243g odst. 1 ve spojení s §151 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu