ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1202.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1202/2022-757
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) N. S. a b) P. S. , obou bytem XY, zastoupených JUDr. Alenou Brychtovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Hartmannovi , správci konkursní podstaty úpadce Voseček – VOS, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15 (identifikační číslo osoby 609 16 176), se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5 (identifikační číslo osoby 612 66 981), zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o 3.719.867 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 73/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. 12 Co 240/2021-710, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 28.410,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleny Brychtové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 31 C 73/2012-660, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 3.719.867 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 31. 1. 2009 do zaplacení, co do částky 1.314.133 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 12 Co 240/2021-710, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil, v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný jako správce konkursní podstaty prodal kupní smlouvou uzavřenou dne 30. 1. 2009 žalobcům průmyslový areál úpadce v katastrálním území Pražské předměstí, Hradec Králové. Ačkoli se z dokumentace podávalo, že pro závod je zajištěn přívod elektrické energie (a žalobci nebyli v době prodeje informováni o opaku), následně vyšlo najevo, že vybavení (technologie) trafostanice není součástí konkursní podstaty úpadce. Skutečný vlastník vybavení trafostanice M. Ch. přívod elektrické energie od areálu odpojil. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud dovodil, že žalobci důvodně uplatnili nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny; její výše byla stanovena jako rozdíl ceny areálu s přípojkou elektrické energie a obvyklé ceny areálu bez přípojky elektrické energie [§597 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „obč. zák.“)].
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený výrok závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „ zda nemožnost napojení předmětného areálu na elektřinu představuje vadu, za níž náleží žalobcům sleva z kupní ceny“, která podle názoru dovolatele v rozhodování praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu, že žalobci nebyli informováni o tom, že areál byl prodáván bez zajištěného přívodu elektrické energie a trpí tak právní vadou, která má bezprostřední vztah k provozu areálu a činí předmět koupě neupotřebitelným, na jehož základě žalobcům vznikl nárok na přiměřenou slevu.
Žalobci se ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Zdůraznili, že odpovědnost prodávajícího za vady ve smyslu §597 odst. 1 obč. zák. je odpovědností objektivní.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Dovolatel sice zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že žalobcům vznikl nárok na slevu z kupní ceny, neboť předmět koupě byl vadný, jeho námitky uplatněné v dovolání však nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, a to, že byla prokázána existence právní vady předmětu převodu, kterou představovalo právo M. Ch., jehož uplatněním spočívajícím v odpojení přívodu elektrické energie do průmyslového areálu byla podstatně omezena vlastnická práva žalobců k areálu, a že kupní smlouva sice obsahovala řadu upozornění na vady, avšak upozornění na nezajištění přívodu elektrické energie neobsahovala; dodatečně tak vyšlo najevo, že věc, která byla prodána žalobcům za „vysoutěženou“ cenu ve výši přes 67 milionů Kč, trpí (právní) vadou, která činí předmět koupě neupotřebitelným. Oproti odvolacímu soudu dovolatel prosazuje, že žalobci jako kupující byli informováni o tom, že areál je prodáván bez zajištěného přívodu elektrické energie, resp. že z dokumentace bylo zřejmé, že technologie trafostanice není převáděna společně s areálem a „ byla žalobcům výslovně pouze předána jako část konkursní podstaty k užívání a údržbě “… „a nelze tudíž garantovat dodávky elektrické energie do areálu z takové technologie“.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. přitom není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatel nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (ze skutkové verze dovolatele), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že uplatněný nárok na slevu z kupní ceny je nedůvodný.
Nadto se sluší připomenout, že i kdyby dovolatelem namítané povědomí žalobců o sporném zařazení technologie trafostanice do majetkové podstaty a o z toho vyplývajících problémech se zajištěním dodávky elektrické energie bylo v řízení prokázáno, nemělo by to vliv na výsledek řízení. Odpovědnost prodávajícího za vady (skryté nebo zjevné), které má věc v době převzetí kupujícím, na které prodávající kupujícího podle §596 obč. zák. neupozornil, je odpovědností objektivní. Prodávající odpovídá za vady i v případě, kdy ani nemohl vědět, že věc má vady, a proto na ně kupujícího neupozornil (viz rozhodnutie Najvyššieho súdu z 29. 5. 1969, 2 Cz 16/69, publikované pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970; z komentářové literatury např. Škárová, M. Komentář k §597. In: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1736, marg. č. 1.). Z tohoto hlediska neobstojí ani námitka dovolatele, že v době prodeje byl předmětný areál napojen na přívod elektrické energie, takže ani nemohl vycházet z jiné skutečnosti.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 6. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu