ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1389.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1389/2022-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti žalovanému D. H. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Česká 754/25, o zaplacení 16 616 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 89/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2021, č. j. 8 Co 180/2021-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 516,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. 38 C 89/2020-52, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 359 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 035,17 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 935,84 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% p. a. z částky 18 156,58 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroky ve výši 20,50% p. a. z částky 18 156,58 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2021, č. j. 8 Co 180/2021-76, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 16 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 22. 12. 2017 do zaplacení změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 22. 12. 2017 do zaplacení, ohledně 8,05% úroku ročně z částky 16 616 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017 jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Dovolání podané žalovaným proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitosti, a to vymezení toho, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a též vymezení důvodu dovolání [§241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“]; o tyto náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Dovolatel v souvislosti s kritikou závěru odvolacího soudu „ že právní posouzení důvodu závazku není podstatnou náležitostí uznání dluhu a že dluh je v daném prohlášení nezaměnitelným způsobem identifikován “, formuluje otázku („ jakou formou a s jakým obsahem lze listinu označenou jako uznání dluhu označit za formálně a věcně správnou a jaké náležitosti musí tato listina obsahovat, aby podepisující subjekt nemohl mít pochybnosti o jejím obsahu (tedy další ujednání na listině), a to zvláště za situace, kdy je osoba podepisující tuto listinu zjevně stranou slabší a práva neznalou a přímo související s následným výrokem o nákladech řízení a dále individuální posouzení povinnosti hradit náklady řízení procesně neúspěšnému účastníkovi řízení v případě, je-li jejich přiznání pro účastníka likvidační “), ve vztahu k níž má za to, že je dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť na ní napadené rozhodnutí závisí a „ tato je řešena dovolacím soudem rozdílně “; rozhodnutí, jež rozdílné posouzení takové otázky obsahují, neoznačil.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba (v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení) konkrétně vymezit též důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Žalovaný své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostál. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl. Absence údaje o tom, v čem podle něj spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání a v čem konkrétně spočívá namítaná nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy také v rozsahu nákladového výroku napadeného rozhodnutí, ve vztahu k němu však (krom toho, že ani zde nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání) není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř..
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. 6. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu