ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1473.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1473/2022-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. P. , se sídlem XY, proti žalovanému J. R., bytem XY, zastoupenému JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, o zaplacení 269 949 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 18 C 73/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 10. 2021, č. j. 54 Co 133/2021-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.712,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Vašíčka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 269 949 Kč s příslušenstvím z titulu odměny advokáta za poskytování právních služeb. Uplatněný nárok odůvodnil tím, že dne 2. 12. 2014 převzal na základě plné moci zastoupení žalovaného ve sporu o částku 39 319 483 Kč vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2009 (dále jen „předmětné řízení“), svoji odměnu žalovanému vyúčtoval dne 15. 8. 2017 fakturou č. 2017/07 splatnou dne 21. 8. 2017, přičemž žalovaný fakturu neuhradil.
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 54 Co 133/2021-162, potvrdil rozsudek ze dne 22. 12. 2020, č. j. 18 C 73/2019-117 (opravený usnesením ze dne 15. 1. 2021, č. j. 18 C 73/2019-123), kterým Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) zamítl žalobu o zaplacení 269 949 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že se žalobce jako zástupce žalovaného vybavený procesní plnou mocí zúčastnil dvou ústních jednání (dne 20. 11. 2013 a 19. 3. 2014) ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2009, a jménem žalovaného zaslal uvedenému soudu dne 20. 1. 2014 vyjádření k podáním protistrany z 19. 11. 2013 a z 5. 12. 2013. Vzal za prokázané, že účastníci se dohodli, že odměnu za zastupování nebude žalobce inkasovat přímo od žalovaného, nýbrž zprostředkovaně od Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou, a. s., se sídlem v Ledči nad Sázavou, se sídlem Hrnčíře 2, identifikační číslo osoby 47452722, a to ve výši 10 000 Kč za účast u každého ústního jednání v předmětném řízení s tím, že se bude jednat o paušální odměnu pokrývající veškeré právní služby se zastupováním žalovaného spojené. Neuvěřil tvrzení, že se účastníci nedohodli o částce, za níž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení, které žalobce prosazoval s poukazem na to, že listina označená jako „Plná moc“ (opatřená podpisy žalobce a žalovaného a předložená soudu) neobsahuje výslovné ujednání o smluvní odměně. V ujednání smluvní odměny neshledal zneužití postavení žalobce, a s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu nepovažoval složitost sporu, v němž žalobce žalovaného zastupoval, za významnou. Z hlediska posouzení věrohodnosti důkazů akcentoval časovou a logickou návaznost vydání konečného rozsudku v předmětném řízení a vyúčtování odměny žalobcem Lesní společnosti fakturou č. 2014/01 za blíže nespecifikované poskytnuté právní služby ve výši 20.000 Kč, oproti nárokované odměně, kterou žalobce žalovanému vyúčtoval až fakturou ze dne 15. 8. 2017, ač poslední úkon právní služby poskytl v souvislosti s předmětným řízením 19. 3. 2014 (v květnu 2014 žalovanému již pouze zaslal stejnopis rozhodnutí ve věci samé). Na podkladě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalobci nevznikl nárok na jím požadovanou mimosmluvní odměnu, a protože smluvní odměna za zastupování žalovaného mu byla již zaplacena, není žaloba důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „ odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dle rozhodnutí SJ 35/97 – udělení procesní plné moci advokátu pouze pro celé řízení a 29 Odo 733/2001 - plná moc je listinou osvědčující uzavření dohody o plné moci“. Otázku „zda při sjednávání příkazní smlouvy ve prospěch třetí osoby lze pro tuto třetí osobu sjednat, že plná moc udělená advokátu nemusí být udělena pro celé řízení“ má za v rozhodovací praxi soudů dosud neřešenou . Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly tím, kdo svědka T. pověřil ke sjednání příkazní smlouvy pro zastoupení několika třetích osob při jednání před soudem, a zda takové pověření nemělo být učiněno podle §31 odst. 4 obč. zák. v písemné formě. Nedostatky shledává v odůvodnění napadeného rozhodnutí a odvolacímu soudu vytýká, že stejně jako soud prvního stupně nevyhodnotil správně výpověď svědka T. z hlediska věrohodnosti, že v rozporu s §205a o. s. ř. neprovedl důkazy, jimiž měla být tato věrohodnost zpochybněna, a že listinu označenou jako plná moc „hodnotil pouze podle názvu“. Pochybení odvolacího soudu spatřuje rovněž v tom, že „nepostupoval podle ustanovení §213b o. s. ř. a neprovedl poučení podle §118a o. s. ř.“ . Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaný se vyjádřil ke všem dovolacím námitkám a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ustanovení §1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. stanovuje, že odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem; není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. Z citovaného ustanovení vyplývá, že advokátovi lze přiznat odměnu mimosmluvní jen tehdy, nebyla-li účastníky sjednána smluvní odměna za poskytnuté právní služby.
Žalobce sice zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení mimosmluvní odměny za poskytnutí právních služeb ve sporu vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2009, činí tak ale za užití argumentace založené na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem věci. Výhradou k dokazování, ani prosazováním vlastní skutkové verze, že se účastníci nedohodli o částce, za níž budou právní služby poskytnuty, žalobce nenapadl právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci (tedy na zjištění, že odměnu za zastupování žalovaného bude inkasovat zprostředkovaně od Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou, a. s., se sídlem v Ledči nad Sázavou, se sídlem Hrnčíře 2, identifikační číslo osoby 47452722, a to ve výši 10 000 Kč za účast u každého ústního jednání v předmětném řízení s tím, že se bude jednat o paušální odměnu pokrývající veškeré právní služby se zastupováním spojené). Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, však je v dovolacím řízení nezpochybnitelný. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Stejně tak ani způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. To platí pro výtku dovolatele, že odvolací soud pochybil při vyhodnocení listinného důkazu i při hodnocení výpovědi svědka P. T. Kritikou postupu soudu v souvislosti s dokazováním a výtkami, že odvolací soud nerespektoval ustanovení §213b ani ustanovení §118a o. s. ř. a že nepřipustil doplnění dokazování, není zpochybněn žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž jsou namítány vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí. K nim však, jsou-li skutečně dány, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Obecně platí, že spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není jediná dovolatelem formulovaná otázka procesního práva, „zda při sjednávání příkazní smlouvy ve prospěch třetí osoby lze pro tuto třetí osobu sjednat, že plná moc udělená advokátu nemusí být udělena pro celé řízení“; rozhodnutí odvolacího soudu na ní nespočívá a nemůže proto přípustnost dovolání založit.
Otázka, zda žalobce byl zmocněn k zastupování žalovaného ve sporu, kterou dovolatel označuje za dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu, není otázkou právní nýbrž skutkovou. Soudy obou stupňů dospěly shodně ke skutkovému závěru, že žalovaný žalobce ke svému zastupování v předmětném sporu zmocnil.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu