ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1487.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1487/2022-361
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka věci žalobkyně Advocat Service s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Jaurisova 515/4 (identifikační číslo 253 85 607), zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, Matušova 982/9, proti žalovaným 1) Š. N. , bytem v XY, 2) J. N., bytem tamtéž, 3) J. P. , bytem v XY, 4) A. P. , bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, 5) L. N. , naposledy bytem v XY, a 6) J. N. J. , naposledy bytem tamtéž, o 14.625.782 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 88/2014, o dovolání žalovaných 1) , 2) , 3) a 4) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 12. 2021, č. j. 30 Co 179/2021-343, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 12. 2021, č. j. 30 Co 179/2021-343, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 7. 2021, č. j. 27 C 88/2014-325, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V průběhu řízení před soudem prvního stupně 16. 5. 2021 žalovaní 5) a 6) zemřeli.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. 27 C 88/2014-325, přerušil řízení, jehož předmětem je právo žalobkyně na zaplacení peněžité částky proti žalovaným coby solidárním dlužníkům.
Usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 30 Co 179/2021-343, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 5) a 6) potvrdil s tím, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení dědických řízení vedených u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 1275/2021 a sp. zn. 35 D 1228/2021, a ve zbývající části je změnil tak, že vůči žalovaným 1), 2), 3) a 4) se řízení nepřerušuje. Odvolací soud uzavřel, že §107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zakotvuje jako zásadu požadavek, aby soud řízení v majetkové věci při smrti žalobce nebo žalovaného přerušil a vyčkal skončení dědického řízení. Možnost pokračovat v řízení i dříve zákon připouští pouze jako výjimku z pravidla. Přerušení řízení proti ostatním žalovaným, v jejichž poměrech žádná okolnost zakládající vznik překážky postupu řízení v souvislosti s úmrtími žalovaných 5) a 6) nenastala, nepřichází v úvahu.
V dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaní 1), 2), 3) a 4) namítají, že při řešení otázky účelnosti přerušení řízení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nástupci žalovaných 5) a 6) se nebudou moci k navrhovaným a prováděným důkazům vyjádřit a jednalo by se tak o porušení práva na spravedlivý proces. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva – splnění předpokladů pro přerušení řízení, ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilosti být účastníkem řízení – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Po zahájení řízení žalovaní 5) a 6) zemřeli a v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nebyla příslušná dědická řízení vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 1275/2021 a sp. zn. 35 D 1228/2021 skončena.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle §107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle §29 odst. 3 o. s. ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu, aby před rozhodnutím o přerušení řízení v případě, kdy účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, posoudil, zda podle povahy věci nemůže v řízení pokračovat, tedy i to, zda není namístě ustanovit opatrovníka neznámému dědici podle §29 odst. 3 o. s. ř. či zda není možné pokračovat s dědicem zemřelé osoby. Přerušení může řízení značně prodloužit a nesmí být automatické. Za účelem přípravy konečného rozhodnutí je vhodné vyvinout v řízení procesní aktivitu ještě v době, kdy není zřejmé, s kým může soud pokračovat. Může například činit řadu úkonů v rámci přípravy jednání, vyzývat žalující stranu k doplnění žaloby, stranu žalovanou k vyjádření k žalobě, ustanovit znalce pro ocenění předmětu řízení a zadat mu konkrétní úkoly. Má-li soud takové úkony provádět, musí jednat s někým, kdo bude v řízení zastupovat zemřelého účastníka (JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha I. §1-78g občanského soudního řádu. Praha: Wolter Kluwer, 2019.). Znění §29 odst. 3 o. s. ř. poskytuje soudu určitou míru uvážení, zda v daném případě opatrovníka ustanoví či nikoli, a to s ohledem na všechny skutkové okolnosti případu, ale vždy tak, aby nebylo příliš zasahováno do procesních práv účastníků a nedošlo tak k odejmutí možnosti jednat před soudem v rozporu s článkem 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4.2015, sp. zn. 30 Cdo 883/2014, či ze dne 24. 8.2021, sp. zn. 26 Cdo 1721/2021). Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé fyzické osoby jako s dědicem, soud přijímá s výhradou změny poměrů ( cum clausula rebus sic stantibus ). Znamená to, že soud znovu rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno (a změní v tomto směru své předchozí usnesení) vždy, jakmile po vydání usnesení dojde ke změně v osobě správce dědictví, ke zrušení správy dědictví nebo se změní okolnosti rozhodné pro závěr o dědickém právu, popř. o tom, komu jako dědici svědčí právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7.2010, sp. zn. 21 Cdo 220/2009, nebo unesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1331/2019, či ze dne 30. 5.2018, sp. zn. 21 Cdo 736/2017). Konstatoval-li odvolací soud v bodě 14 odůvodnění svého usnesení, že §107 odst. 2 o. s. ř. zakotvuje jako zásadu požadavek, aby soud řízení v majetkové věci při smrti žalobce nebo žalovaného přerušil a vyčkal skončení dědického řízení a že možnost pokračovat v řízení i dříve je připuštěna pouze jako výjimka z pravidla (odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, které bylo vydáno za účinnosti odlišného znění příslušených ustanovení občanského soudního řádu), pak se odchýlil od výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Soud by měl před rozhodnutím o přerušení řízení nejen zjišťovat, zda dotčené dědické řízení již bylo skončeno, jak učinil odvolací soud, ale i to, zda je či není znám okruh dědiců. V dané procesní situaci, kdy na straně žalovaných vystupuje více účastníků, vůči nimž řízení přerušeno nebylo, je nezbytné, aby se soud otázkou možného pokračovaní v řízení s dědici či neznámým okruhem dědiců zastoupených opatrovníkem zabýval.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).
Soud prvního stupně v rámci přípravy jednání dotazem na dědický soud či soudního komisaře zjistí, jaký je stav dotčených dědických řízení, a v případě že nebudou ukončena, zda je znám okruh dědiců žalovaných 5) a 6). Podle výsledku šetření pak rozhodne o tom, že v řízení pokračuje namísto těchto žalovaných s jejich procesními nástupci či s okruhem jejich dědiců, případě ustanoví opatrovníka dosud neznámým dědicům.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu