ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1680.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1680/2022-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Sluštice , se sídlem úřadu ve Slušticích 21, zastoupené Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem v Praze 6 – Střešovicích, Hládkov 701/4, proti žalovanému M. M. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 8 C 221/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 22 Co 255/2021-124, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 22 Co 255/2021-124, potvrdil usnesení ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 C 221/2019-107, kterým Okresní soud Praha – východ (soud prvního stupně) zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovaným. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitosti, a je proto dána výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se tato nemovitá věc nachází [§88 písm. b) o. s. ř.].
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z požadavku, aby dovolací soud (jím již řešenou) otázku procesního práva, konkrétně místní příslušnosti soudu k řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti, vyřešil nyní jinak, a aplikací §85 o. s. ř. Prosazuje, že k předmětnému řízení je příslušný obecný soud žalovaného podle §85 o. s. ř., neboť není důvod k tomu, aby na místo obecného soudu projednával žalobu soud podle polohy nemovitosti; v řízení totiž nejde primárně o to, co je předmětem vlastnictví, nýbrž o posouzení platnosti smlouvy o převodu nemovitosti uzavřené 29. 6. 2019.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby ho dovolací soud jako nepřípustné odmítl. Postup dovolatele považuje za ryze účelový.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §84 až 89a o. s. ř. o místní příslušnosti určují, který ze soudů prvního stupně, tj. který konkrétní soud ze všech věcně příslušných soudu, je místně příslušný věc projednat. Jako zásadu zákon stanoví, že tímto soudem je obecný soud žalovaného. V některých případech je ovšem na žalobci, zda návrh podá u obecného soudu žalovaného nebo zda sám vybere jiný místně příslušný soud (§87 o. s. ř.) Kromě toho zákon upravuje výlučnou místní příslušnost pro taxativně vypočtená řízení (§88 o. s. ř.); tato příslušnost se uplatní vždy , bez ohledu na to, zda obecným soudem žalovaného je jiný soud, a bez ohledu na možnost v konkrétní věci zvolit soud na výběr daný. Úprava obecné místní příslušnosti (obecný soud žalovaného se pojmově týká sporného řízení) dopadá na všechna řízení, pro která není v §88 o. s. ř. výslovně určena výlučná místní příslušnost nebo pro která zákon v jiných ustanoveních místní příslušnost neurčuje odchylně.
Podle §88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene q).
V projednávané věci jde o určení vlastnického práva k nemovitosti, tedy řízení se nesporně týká práva k nemovitosti; prejudiciální otázka, zda smlouva, kterou bylo vlastnické právo převedeno, je platným právním jednáním, je z hlediska určení místní příslušnosti irelevantní.
Požaduje-li dovolatel - za použití zcela nepřesvědčivé argumentace -, aby dovolací soud otázku místní příslušnosti soudu k řízení o určení práva k nemovitosti, řešil „jinak“ a posoudil místní příslušnost soudu podle §85 o. s. ř. jako v případě, kdy jde o řízení o dlužné nájemné za užívání nemovitosti, domáhá se ve skutečnosti rozhodnutí contra legem , kterému nelze vyhovět bez porušení zákona. Dovolací soud nemá důvod tak učinit.
Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§243c odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu