ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1819.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1819/2021-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně absolute expert s. r. o. , se sídlem Plzeň, Petřínská 1072/2, identifikační číslo osoby 05624525, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem Plzeň, Rooseveltova 10/9, proti žalovanému K. P., bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 43/6, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 7 C 38/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2021, č. j. 14 Co 210/2020-76, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Mateřánky, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 14Co 210/2020-76, potvrdil rozsudek ze dne 12. 8. 2020, č. j. 7 C 38/2020-41, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 9. 2020, č. j. 7 C 38/2020-58, kterým Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci dne 12. 9. 2019 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo značky XY, identifikační č. vozidla (VIN) XY, černé barvy, registrační značky XY. Žalovaný se zavázal do sedmi pracovních dnů provést převod vozidla na příslušném úřadě; v případě nesplnění této povinnosti měl uhradit smluvní pokutu 100 000 Kč. Odvolací soud považoval kupní smlouvu za platnou, nepřisvědčil námitce žalovaného, že smluvní pokutou byla utvrzena ve smlouvě nesjednaná povinnost (předat technický průkaz). Podle odvolacího soudu nelze smluvní pokutu poměřovat s výší kupní ceny vozidla, jelikož její zaplacení předmětem utvrzení nebylo. Utvrzena byla povinnost provést převod vozidla; nesplněním této povinnosti žalobkyni hrozilo riziko povinnosti k náhradě škody v případě nehody nebo pokuty za přestupek. Odvolací soud proto neshledal důvod moderovat smluvní pokutu nebo ji vyhodnotit jako rozpornou s dobrými mravy. Námitku žalovaného, že povinnost provést převod vozidla splnit nemohl, neboť byl počínaje dnem 13. 9. 2019 omezen na svobodě v důsledku trestního jednání, při němž uvedené vozidlo použil, neshledal relevantní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též jako „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při posouzení otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je reprezentována například rozhodnutími ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002, či ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016. Prosazuje, že smluvní pokuta byla sjednána neplatně, neboť zajišťovala ve smlouvě nesjednanou povinnost. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017), při posouzení otázky důvodů moderace - snížení sjednané výše smluvní pokuty, přičemž namítá, že - pokud by smluvní pokuta byla sjednána platně - bylo namístě její výši moderovat, neboť šlo o nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, jejíž výše neodpovídala výši kupní ceny vozidla.
Žalobkyně v písemném vyjádření uvedla, že dovolání žalovaného považuje za nepřípustné. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího považuje za správná a souladná s právní úpravou i s ustálenou rozhodovací praxí obecných soudů.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka dovolatele založená na tvrzeném odklonu rozhodnutí odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení otázky platnosti kupní smlouvy pro zjevnou skutkovou i právní odlišnost dotyčných rozhodnutí, kdy ve věci sp. zn. 33 Odo 330/2002 Nejvyšší soud řešil otázku platnosti ujednání o smluvní pokutě v případě absence platného hlavního (zajišťovaného) závazku v poměrech právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013. Ve věci sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 se zabýval otázkou výkladu právního jednání a obsahu projevu vůle stran, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu v této věci založeno; dovolacímu soudu tak není zřejmé, v čem se odvolací soud v nyní posuzované věci měl ve svém rozhodnutí odchýlit. Současně je nutno podotknout, že dovolatel posouzení uvedené právní otázky zakládá na vlastní skutkové verzi (prosazuje-li poněkud konfúzním způsobem, že nárok na smluvní pokutu byl vázán na kumulativní porušení dvou povinností, ač zároveň tvrdí, že jedna z nich nebyla sjednána). Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Při vázanosti dovolacího soudu skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, se tak žalovaný předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Přípustnost dovolání není s to založit ani tvrzený odklon od rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou přiměřenosti výše smluvní pokuty, přičemž dovodil, že závěr o tom, zda sjednaná výše smluvní pokuty (jako jeden z předpokladů pro moderaci) je nepřiměřeně vysoká, je věcí volného uvážení soudu a závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Úvaze odvolacího soudu, který v daných skutkových poměrech výši sjednané smluvní pokuty poměřoval nikoliv s cenou prodávané věci, ale s možnými důsledky plynoucími z porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti, k níž se žalovaný ve smlouvě zavázal (v určené lhůtě provést převod vozidla na nabyvatele), není co vytknout.
Lze proto uzavřít, že dovolání není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu