ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1846.2021.3
sp. zn. 33 Cdo 1846/2021-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Němec & partners, a. s. , se sídlem v Třebíči - Nových Dvorech, Modřínová 600/1 (identifikační číslo 255 39 256), zastoupené JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalovanému H. L. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Peterem Teniakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o 246.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 138/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 19 Co 367/2020-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou z 24. 9. 2019 se žalobkyně (věřitelka) po žalovaném domáhala zaplacení částky 246.720 Kč s úroky z prodlení. Žalovaný ručením zajistil dluh z peněžité zápůjčky věřitelkou přenechané ELYSE HOLDING s. r. o. (vydlužitelce), která v zažalované výši dluh nesplnila.
Obvodní soud pro Prahu 9 po zrušení platebního rozkazu ze 4. 11. 2019, č. j. 24 C 138/2019-16, usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, žalovanému uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů od doručení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Obsahem usnesení bylo i poučení o následcích nečinnosti žalovaného (§114 odst. 1, 2, 5 občanského soudního řádu).
Protože se žalovaný včas nevyjádřil a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, soud prvního stupně mu rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 24 C 138/2019-33, uložil zaplatit žalobkyni 246.720 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a 47.188 Kč na náhradě nákladů řízení (§153a odst. 3 občanského soudního řádu).
Rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 19 Co 367/2020-101, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.616 Kč. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání měl odvolací soud za splněné, zejména se ztotožnil se zjištěním, že usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, bylo žalovanému – spolu s žalobou – doručeno 6. 4. 2020 do vlastních rukou. Doručenka (čl. 27 spisu) obsahuje všechny náležitosti, „proto je veřejnou listinou, u které platí presumpce pravosti, tzn. že to, co je v ní uvedeno, lze vyvrátit pouze pomocí důkazu opaku.“ Pouhé tvrzení žalovaného, že podpis na doručence není jeho podpisem, neboť se neshoduje s podpisem na jiné doručence, podle odvolacího soudu nevylučuje, že písemnosti 6. 4. 2020 převzal; návrhu na provedení znaleckého dokazování proto nevyhověl.
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Vychází-li kritika právního posouzení z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení. Žalovaný zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku závěru o splnění předpokladu doručení usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, do vlastních rukou staví na vlastní skutkové verzi, podle níž listinu doručovanou prostřednictvím doručujícího orgánu nepřevzal (§45 odst. 3 písm. a/, §114b odst. 4 o.s.ř.). Námitka, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na ustanovení znalce k určení pravosti podpisu na doručence, vystihuje vadu řízení, která – pokud by jí řízení bylo skutečně zatíženo – mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Přestože k takové vadě přihlédnout nelze, není-li dovolání přípustné, dovolací soud odkazuje na rozsudek ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu řízení.“ Nevyhoví-li soud určitému důkaznímu návrhu, musí v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč důkaz neprovedl. V projednávané věci odvolací soud přesvědčivě zdůvodnil nadbytečnost znaleckého dokazování (viz bod 12 odůvodnění).
Výhrady, podle nichž měl soud prvního stupně spojit ke společnému řízení věci vedené pod spisovými značkami 40 C 296/2019 a 24 C 138/2019, „provést přípravu jednání dle §114 o.s.ř.“ a přihlédnout k ustanovení §2 odst. 4 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, přípustnost dovolání nezakládají. Žalovaný jimi nenapadl žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a – navíc – o prominutí zmeškání třicetidenní lhůty k vyjádření nepožádal, neboť svou obranu založil na tvrzení, že mu usnesení ze dne 14. 1. 2020, č. j. 24 C 138/2019-22, doručeno nebylo.
Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu