ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1876.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1876/2021-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. T. , bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Hláskem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 71/42, proti žalované AURES Holdings a. s. , se sídlem v Praze 8, Dopraváků 874/15 (identifikační číslo 017 59 299), zastoupené Mgr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 8, Dopraváků 723/1, o 147.664 Kč a 9.013 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 208/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č.j. 20 Co 393/2020-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.857,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jakuba Hláska, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 21. 7. 2020, č.j. 27 C 208/2019-79, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 156.677 Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že reklamovaná závada předmětu koupě je vadou v právním slova smyslu, za níž odpovídá žalovaná (§2161 odst. 1 písm. a/, b/ zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Věc nemá vlastnosti, které kupující s ohledem na povahu zboží očekával, tj. „vlastnosti odpovídající účelu, který uvedl prodávající (a se kterými tudíž kupující počítá) nebo ke kterému se věc daného druhu obvykle používá.“ Vadné plnění – znemožňující vozidlo užívat – je podstatným porušením smlouvy, a to „i za situace, kdy nešlo o vadu trvalou, ale o vadu, která se objevovala střídavě po 500 - 1000 kilometrech.“ Žalobkyně má proto právo od kupní smlouvy odstoupit (§2106 odst. 1, 2, věta třetí, o. z.). Vada – existující od data výroby – se projevila v průběhu šesti měsíců od převzetí vozidla (8. 4. 2018), takže platí, že vozidlo bylo vadné již při převzetí (§2161 odst. 2 o. z.). Není-li výrobní nastavení řídící jednotky následkem běžného opotřebení, uplatnila žalobkyně právo z vadného plnění včas (§2167 písm. c/, §2165 odst. 1 o. z.). Nároky na vrácení toho, co plnila, a na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatnění práva, se opírají o ustanovení §2993 a §1924 o. z.
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Na základě kupní smlouvy z 8. 4. 2018 žalobkyně (kupující) převzala od žalované (prodávající) použité osobní vozidlo XY, reg. zn. XY. Kupní cenu sjednanou ve výši 147.664 Kč žalobkyně žalované zaplatila. Žalobkyně dne 24. 7. 2018 žalované oznámila závadu řídící jednotky motoru a uplatnila právo věc prodávající vrátit. Reklamaci žalovaná neuznala a odmítla vytčenou závadu jakýmkoli způsobem – tedy i výměnou řídící jednotky – odstranit. Dopisem ze 7. 8. 2018 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy a 6. 2. 2019 vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny. Ze závěru posudku znalce Jiřího Spergera z 29. 11. 2018, č. 3963/088 K-2018, z jeho výpovědi a dalších listinných důkazů odvolací soud zjistil, že řídící jednotka motoru – jak byla výrobcem nastavena – signalizuje nízkou účinnost katalyzátoru, přestože emisní limit je vyhovující. Do softwaru řídící jednotky nelze zasáhnout. Chybnou signalizaci je možné odstranit provedením diagnostiky vozidla jen na omezenou dobu, poté dochází ke stálému opakování téže závady. Osobní vozidlo nemůže úspěšně absolvovat státní technickou kontrolu (blikající kontrolka znemožňuje měření emisí), proto není způsobilé provozu na pozemních komunikacích. Vada brání užívání vozidla již od data výroby, tedy předmět koupě zatěžovala i v době prodeje. Žalobkyně při uplatnění práva účelně vynaložila 9.013 Kč.
Námitkou, že vozidlo v době prodeje závadou řídící jednotky motoru netrpělo, žalovaná zpochybnila skutkové zjištění o výrobní závadě, na němž odvolací soud postavil právní závěr vylučující možnost vyvrátit domněnku podle §2161 odst. 2 o. z. O regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. proto nejde.
Výtky dovolatelky, že odvolací soud „řádně neposoudil znalecký posudek“ a nevyhověl jejímu návrhu „na provedení důkazu znaleckým posudkem soudem jmenovaného znalce,“ vystihují vady řízení, které – pokud by jimi bylo řízení skutečně zatíženo – mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Přestože k takovým vadám přihlédnout nelze, není-li – jako v projednávané věci – dovolání přípustné, dovolací soud odkazuje na rozsudek ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4762/2018, v němž se Nejvyšší soud zabýval zásadou volného hodnocení důkazů v obecné rovině a speciálně hodnocením znaleckého posudku (§125, §127, §132, §211 o.s.ř.). V rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že „soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu řízení.“ Nevyhoví-li soud určitému důkaznímu návrhu, musí v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč důkaz neprovedl. V projednávané věci soudy obou stupňů nadbytečnost znaleckého dokazování přesvědčivě zdůvodnily.
Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu