ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1880.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1880/2020-426
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Novotného lávka 200/5, proti žalované Zastřešení bazénů POOLOR s.r.o. , se sídlem Nová Bystřice, Albeř 109, identifikační číslo osoby 28109627, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 449/11, o zaplacení 39 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 237/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2019, č. j. 8 Co 1620/2019-382, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 6. 2019, č. j. 2 C 237/2016-342, se zastavuje .
II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2019, č. j. 8 Co 1620/2019-382, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 25. 11. 2016 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 39 594 Kč s příslušenstvím představující slevu z ceny věci zhotovené na zakázku (zastřešení bazénu).
Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č. j. 2 C 237/2016-342, žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 39 594 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 12. 2015 do zaplacení, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 8 Co 1620/2019-382, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil včetně výroku o nákladech státu, změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti oběma rozsudkům podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, maje za to, že „ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud zamítl nárok žalobce z vad díla zhotoveného na objednávku podle §648 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z důvodu údajně nesprávné volby nároku na slevu s ohledem na neodborný názor žalobce na povahu vady a neodbornou představu o možnosti jejího odstranění, který osobně sdělil odvolacímu soudu při jednání, ačkoliv soud prvního stupně zamítl nárok žalobce z důvodu údajné neexistence vady. “ Dále namítá „ nesprávné posouzení, že objednatel, resp. spotřebitel nemá nárok na slevu, když formulářová objednávka podnikatele nespecifikuje běžně očekávané vlastnosti věci, věc má neočekávané vady, a podnikatel tvrdí, že věc vady nemá a lze ji řádně užívat podle objednávky. “
Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští
V posuzované věci je dovoláním napadeno nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které ovšem v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř. citovaný výše a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je podle ustálené judikatury neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Dovolatel prosazuje, že jím zvolený nárok na přiměřenou slevu z ceny díla je „logickým“ nárokem v případě jakékoliv vady díla, což potvrzují příslušná ustanovení nového občanského zákoníku, a ačkoliv úprava „starého“ občanského zákoníku v otázce nároku na slevu v případě jakékoliv vady jasná není, odvolací soud pochybil, jestliže nárok žalobce z vad „díla zhotoveného na objednávku“ podle §648 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), zamítl z důvodu nesprávné volby nároku na slevu z ceny díla. Tvrdí, že volbu nároku na slevu z ceny díla provedl řádně a správně na základě sdělení žalované, že se v daném případě jedná o vadu neodstranitelnou či vlastnost, která nebrání řádnému užívání věci podle objednávky. Dále namítá vady znaleckého posudku znaleckého ústavu DEKPROJEKT s.r.o. s tím, že soudy obou stupňů nehodnotily řádně provedené důkazy. K přezkumu předkládá osm otázek procesního a tři otázky hmotného práva, jež má za dosud nevyřešené.
Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Obecně platí, že přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit výhrady ke skutkovým zjištěním ani výhrady vůči nákladovým výrokům [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. (§211 o. s. ř.). Z uvedených důvodů nemůže založit přípustnost dovolání žádná z žalobcem předložených otázek procesního práva označených čísly 1) – 8), jež nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž dovolatel se jejich prostřednictvím domáhá přezkumu právních závěrů odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem - prosazuje vlastní skutkovou verzi, případně mu vytýká nesprávnost skutkových zjištění, anebo namítá vady, jež způsobilým dovolacím důvodem rovněž nejsou.
Přípustnost dovolání nezakládají otázky hmotného práva číslo 2) a 3), neboť na jejich řešení (zda má spotřebitel nárok na slevu v případě neodstranitelné vady, která brání řádnému užívání věci) není napadené rozhodnutí založeno.
Dovolací soud však dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, zda objednateli (žalobci) přísluší nárok na slevu z ceny v případě odstranitelné vady, kterou zhotovitelka (žalovaná) neuznává, neboť tvrdí, že se o vadu nejedná.
Z hlediska skutkového stavu, jež dovolacímu přezkumu nepodléhá, bylo v projednávané věci zjištěno, že objednávkou ze dne 15. 11. 2013 si žalobce (objednatel) u žalované (zhotovitelky) objednal zastřešení bazénu v místě svého bydliště, žalovaná předala a žalobce převzal dne 6. 12. 2013 zastřešení bazénu ve funkčním stavu, byla sjednána dvouletá záruka. Žalobce dne 24. 9. 2014 reklamoval vadu spočívající v tom, že v deskách zastřešovacího systému se vytvořil trvalý neodstranitelný kondenzát vody, resp. vodní páry. Podle reklamačního protokolu ze dne 29. 10. 2014 žalovaná reklamaci zamítla z důvodu, že kondenzát je v rozsahu i v místě obvyklém a jedná se o nevyhnutelnou vlastnost dutinového polykarbonátu. Dne 4. 12. 2015 žalobce opět reklamoval vadu spočívající v kondenzaci vody, resp. vodní páry v dutinkách plastových dílů po celém obvodu zastřešení do výše cca 30 cm, s tím, že vada sice byla již reklamována s výsledkem, že o vadu nejde, nicméně se jedná o vadu vzniklou při montáži a způsobenou vadnou izolací výrobku; vzhledem k tomu, že jde o vadu odstranitelnou, žádal opravu. Žalovaná dne 7. 12. 2015 žalobci sdělila, že jím reklamovaná vada je neodstranitelná, neboť rosení dutinek je jedna z vlastností dutinkového PC, pročež je nucena od smlouvy odstoupit; nabídla řešení: demontáž zastřešení a vrácení ceny. Právní zástupce žalobce přípisem ze dne 18. 12. 2015 žalované sdělil, že „… pokud je podle vašeho názoru vada neodstranitelná, žádá pan K. o poskytnutí slevy ve výši 50 % z ceny; pokud by mělo dojít ke zrušení smlouvy a vrácení peněz, byla by demontáž možná až na jaře a bylo by třeba problém s nevratnými zásahy do dlažby kolem bazénu …“.
Soud prvního stupně na základě uvedených zjištění a vypracovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu DEKPROJEKT s.r.o. dovodil, že žalobcem vytýkaná vada (trvalý a neodstranitelný kondenzát vody, respektive vodní páry v deskách zastřešovacího systému) není vadou, ale jde o vlastnost použitého materiálu na zastřešení, s níž byl žalobce při podpisu objednávky seznámen.
Odvolací soud, který převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, po právní stránce dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o zhotovení věci na zakázku ve smyslu §644 a násl. obč. zák. , „jejímž předmětem byla výroba a montáž zastřešení bazénu“. Skutkové rozšíření reklamace doručené žalované dne 7. 12. 2015 (vytknutí vady spočívající ve vadné izolaci výrobku vzniklé při montáži) žalobce učinil v průběhu záruční doby, stejně tak byla včasná i změna volby práva vyplývající z odpovědnosti za vady, kterou žalobce realizoval 18. 12. 2015, kdy namísto odstranění vady započal uplatňovat slevu z ceny díla. Odvolací soud odmítl závěr soudu prvního stupně, že „ s ohledem na koncentraci řízení nelze přihlédnout ke skutkovému tvrzení o pronikání vody do dutin neutěsněnými otvory v důsledku nekvalitního těsnění, neboť nekvalitnost těsnění v žalobě namítána nebyla “, jelikož z obsahu podané žaloby a z obsahu reklamace vady díla ze dne 4. 12. 2015 vyplývá, že vada podle žalobce spočívá ve vadné izolaci výrobku vzniklé při montáži, tj. žalobce vytknul vadnost izolace včas jak z hlediska běhu záruční doby, tak i z hlediska skutkových tvrzení a zásad koncentrace řízení. Protože v důsledku řečeného soud prvního stupně neřešil otázku existence vady izolace desek polykarbonátu (jejímž důsledkem je zvýšená vlhkost uvnitř tělesa zastřešení bazénu), zatížil řízení procesní vadou, která by mohla být důvodem buď pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, popř. pro doplnění dokazování. Odvolací soud nicméně shledal, že popsaná procesní vada neměla na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně vliv, neboť skutková tvrzení samotného žalobce pro právní závěr o existenci jím uplatněného nároku na přiměřenou slevu z ceny díla, nesvědčí. Ustanovení §648 obč. zák. – míní odvolací soud - neumožňuje volnou volbu nároku z odpovědnosti za vady, ale rigidně definuje předpoklady toho kterého nároku. Podmínkou uplatnění nároku na přiměřenou slevu z ceny díla je jednak přítomnost vady jako takové, jednak musí jít o vadu neodstranitelnou, a dále tato vada nesmí bránit řádnému užívání věci dle objednávky. Ze skutkových tvrzení žalobce se nepodává, proč by vada měla být (objektivně) neodstranitelná, ale vyplývá z nich, že jim zvolený nárok (tj. nárok na slevu z ceny díla) ve smyslu ust. §648 obč. zák. neodpovídá. Jelikož nelze již jen na základě skutkových tvrzení žalobce (po jejich podřazení ustanovení §648 obč. zák.) existenci nároku na slevu z ceny dovodit, považoval odvolací soud za nadbytečné pokračovat v dokazování, zda vada na předmětné věci (zastřešení bazénu) spočívající v nedostatečné či vadně namontované izolaci okraje dutinkových desek, kterými je předmětné zastřešení bazénu tvořeno, skutečně existuje, neboť i v takovém případě by to vedlo k zamítnutí žaloby.
Uvedeným závěrům odvolacího soudu nelze přisvědčit.
V případě smlouvy o zhotovení věci na zakázku zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné. Zhotovitel dále odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil (§645 odst. 1 a 2 obč. zák.).
Právo z odpovědnosti za vady zhotovené věci uplatní objednatel u zhotovitele důvodně tehdy, jestliže reklamovaná závada je vadou v právním smyslu, jestliže tuto vadu měla věc při převzetí nebo se na zhotovené věci vyskytla po převzetí věci v záruční době a jestliže povaha vady odpovídá právu zvolenému objednatelem.
Objednatel si může vybrat některé z více práv z odpovědnosti za vady tam, kde takovou možnost zákon připouští. Vykoná-li volbu a uplatní jedno z více možných práv, je projevem vůle vázán a nemůže jednostranně volbu práva z odpovědnosti za vady měnit. Ustanovení §648 odst. 1 obč. zák. nedává kupujícímu výběr nároků z titulu odpovědnosti za vadu, kterou lze odstranit, neboť se v něm hovoří pouze o právu na odstranění vady. Možnost žádat přiměřenou slevu z ceny věci připadá v úvahu pouze tehdy, jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání řádnému užívání věci podle objednávky (srov. §648 odst. 2 věta třetí obč. zák.).
K výše uvedenému lze poznamenat, že samo ustanovení §648 odst. 1 obč. zák. nedává objednateli výběr nároků z titulu odpovědnosti za vadu, kterou lze odstranit, nicméně možnost žádat přiměřenou slevu z ceny věci vyloučena není (srov. Švestka J., Spáčil J., Škárová M., Hulmák M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1834 s.). Dílčí právní názor odvolacího soudu, že žalobce mohl v nyní posuzovaném případě uplatnit nárok na přiměřenou slevu z ceny díla jen za podmínek předvídaných větou třetí §648 odst. 2 obč. zák., neboť právní úprava (§648 odst. 1 obč. zák.) možnost volby nároku na slevu z ceny v případě, že se jedná o vadu odstranitelnou, neumožňuje, však není pro posouzení věci stěžejní.
Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že žalobce se v souvislosti s reklamací uplatněnou dne 4. 12. 2015 domáhal odstranění vady věci její opravou. Nárok na slevu z ceny věci začal požadovat až po uplatnění reklamace (v podání ze dne 18. 12. 2015), a to podmíněně - pro případ, pokud by šlo o vadu neodstranitelnou. Podanou žalobu (požadavek na přiměřenou slevu) přitom odůvodnil tím, že v dotyčném podání (ze dne 18. 12. 2015) uvedl, že „se způsobem vyřízení reklamace nesouhlasí a požaduje slevu z ceny věci“. Z toho je zřejmé, že žalobce neprovedl změnu volby nároku, jak dovodil odvolací soud, ale (zjevně v reakci na způsob vyřízení reklamace žalovanou, která označila vadu neodstranitelnou) nárok na slevu z ceny uplatnil pro případ, že jde o vadu neodstranitelnou.
Podle ustálené soudní praxe lze jiné než již v zákonné lhůtě u prodávajícího uplatněné právo z odpovědnosti za tutéž vadu požadovat, pokud by původně uplatněné právo zaniklo pro nemožnost plnění (§575 a násl. obč. zák.) anebo kdyby vada, pro kterou bylo uplatněné, nabyla nového charakteru, např. odstranitelná vada by se stala – objektivně nebo subjektivně (tj. tím, že prodávající neodstranil vadu „včas“, viz §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“ nebo „zákon č. 634/1992 Sb.“) – neodstranitelnou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 357/2002 /týkající se obdobné problematiky v poměrech smlouvy o dílo/, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 89/2003, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015, ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015, ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2914/2014).
I kdyby odvolací soud zvažoval závěr, že žalobcem vytýkané vady byly odstranitelnými vadami, a žalobci tudíž svědčil nárok na odstranění vad věci (a nikoliv nárok na slevu z ceny) ve smyslu §648 odst. 1 obč. zák., pak je třeba zdůraznit, že smlouva se řídí - s ohledem na postavení účastníků - pravidly uzavírání spotřebitelských smluv a tudíž se na ni vztahuje zákon o ochraně spotřebitele. Podle §19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele musí být reklamace včetně odstranění vady vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
Z učiněných zjištění přitom vyplývá, že žalobce dne 4. 12. 2015 reklamoval vadu spočívající ve vadně provedené izolaci s tím, že požadoval opravu věci. Nárok na slevu z ceny uplatnil v reakci na přípis ze dne 7. 12. 2015, jímž žalovaná jeho reklamaci neuznala (slovy, že „ vada na zastřešení, kterou reklamujete, je neodstranitelná, rosení dutinek je jedna z vlastností dutinkového PC “) s tím, že nevyhoví uplatněnému nároku na opravu věci (slovy „jsme nuceni pro vaši plnou spokojenost odstoupit od kupní smlouvy. Věc vyřešíme tak, že vám vrátíme celou vámi zaplacenou částku na zastřešení a zastřešení do 14 dnů demontujeme… “). Protože právo od smlouvy odstoupit žalované nenáleží (nemá oporu v zákoně), přičemž reklamaci neuznala důvodnou, nastala situace předvídaná v §19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, podle něhož jestliže se žalobcem řádně a včas reklamované vady staly subjektivně neodstranitelnými, vzniklo žalobci právo z odpovědnosti za vady ve smyslu §648 odst. 2 poslední věty obč. zák. (srovnej analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008). Je proto namístě se zabývat tím, zda žalobce takové právo řádně uplatnil, neboť platí, že neodstraní-li zhotovitel vadu opravené nebo upravené věci v dohodnuté lhůtě nebo ve lhůtě vyplývající z ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., a objednatel nezvolí právo na zrušení smlouvy či na přiměřenou slevu z ceny opravy nebo úpravy věci, zůstává objednateli zachováno právo na bezplatné odstranění vady (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 357/2002, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 89/2003).
Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, svůj právní závěr o tom, zda se vada (míněno vadně provedená izolace) stala subjektivně neodstranitelnou, posuzoval v kontextu podání ze dne 7. 12. 2015 pouze ve vztahu k (předchozí) reklamaci z 24. 9. 2014, nikoliv ve vztahu k reklamaci (jeho slovy „skutkově rozšířené“) uplatněné dne 7. 12. 2015. Lze tak sice odvolacímu soudu přisvědčit v tom, že se žalobce v kontextu reklamace ze dne 7. 12. 2015 nároku z titulu subjektivní neodstranitelnosti vady vyplývající z nevyřízení předchozí reklamace uplatněné dne 24. 9. 2014 nedovolává, nicméně i z jeho tvrzení uvedených v žalobě vyplývá, že nárok na slevu z ceny uplatňuje pro případ „neodstranitelnosti vady“ reklamované 7. 12. 2015, jestliže dne 18. 12. 2015 žalované sdělil, že s jí navrženým způsobem vyřízení této (druhé) reklamace nesouhlasí.
Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci odvolacím soudem, který otázku volby nároku žalobce právně hodnotil z pohledu nikoliv všech tvrzených skutečností, resp. bez zohlednění všech pro věc významných okolnosti, je neúplné a tudíž nesprávné.
K tomu lze navíc poznamenat, že právní kvalifikace nároku, pokud ji žalobce uvádí, není ve sporném řízení pro soud závazná, soud je vázán nikoliv tím, jak žalobce vylíčený skutkový stav právně posuzuje, nýbrž pouze tzv. skutkem, jak byl žalobcem vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004).
Dále je třeba uvést, že je výrazem ustálené soudní praxe (srov. zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1983 pod č. 22, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008), že kupujícím (zde objednatelem) uplatněné právo z odpovědnosti za vady je důvodné jen za splnění tří následujících předpokladů. Reklamovaná vada skutečně vadou je, vyskytuje se u prodané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a má takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím (zde objednatelem) zvoleného práva vyžadována. Bez ohledu na ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. se proto soud musí existencí tvrzené vady vždy zabývat. Z tohoto pohledu se odvolací soud - ačkoli žalovaná již před soudem prvního stupně tvrdila, že se o vadu nejedná - věcí nezabýval; jeho právní posouzení je i proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Krom výše uvedeného odvolací soud učinil právní závěr, že účastníky uzavřená smlouva, jejímž předmětem bylo zhotovení zastřešení bazénu, se řídí zvláštní úpravou o zhotovení věci na zakázku (§644 a násl. obč. zák.), aniž se zabýval tím, zda jde z pohledu aplikované právní úpravy o vytvoření nové samostatné věci nebo o zhotovení součásti věci již existující. Jeho právní posouzení (výklad ustanovení §644 a násl. obč. zák. a jejich aplikace na skutková zjištění) tak i z uvedeného pohledu zůstalo neúplné, tudíž nesprávné.
Lze uzavřít, že žalobci se podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu; dovolací soud jej proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu