ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1972.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1972/2022-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. F. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Antonínem Tichým, advokátem se sídlem v Příbrami, T. G. Masaryka 3, proti žalovanému M. Č. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, o 106.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 81/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 25 Co 265/2021-168, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 4. 2. 2021, č. j. 16 C 81/2020-107, jímž Okresní soud v Příbrami uložil žalovanému zaplatit žalobci 106.500 Kč s 10 % úroky z prodlení od 20. 7. 2019 do zaplacení a nahradit náklady v řízení jím vynaložené ve výši 88.524,60 Kč; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.936 Kč. Účastníci – argumentuje odvolací soud – uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce (zapůjčitel) podle dispozic žalovaného (vydlužitele) převedl své peněžní prostředky na účet třetím osobám, popř. je předal v hotovosti (§2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku do data svatby žalobce, tj. do 19. 7. 2019.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř., lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Žalovaný – jednatel XY identifikační číslo XY (dále jen „společnost“), která se chtěla v rámci své činnosti věnovat také autoopravě – oslovil žalobce, zda by mu podnikání v daném oboru pomohl „rozjet“ . Žalobce souhlasil a 2. 1. 2019 uzavřel se společností pracovní smlouvu na pozici pomocných a dělnických prací a řidiče na výpomoc. V rámci výkonu práce převzal k užívání nákladní (valníkové) vozidlo MAN, registrační značky XY, ve vlastnictví společnosti. Servis a opravy předmětného vozidla zajišťoval J. R., který společnosti vyfakturoval 13. 12. 2018 částku 46.842 Kč, 14. 12. 2018 částku 18.553 Kč a 11. 2. 2019 částku 18.469 Kč. Dne 9. 1. 2019 společnost koupila od R. S. použitý eurozávěs (paletové vidle) za 18.150 Kč a 19. 3. 2019 koupila u dodavatele AUTO XXL s. r. o. rezervní kolo, lanko a ovládač topení za 4.840 Kč. Fakturované platby v celkové výši 106.854 Kč uhradil vždy žalobce, a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalovaným jako fyzickou osobou. Účastníci sjednali, že zapůjčené prostředky žalovaný vrátí do 19. 7. 2019 (datum žalobcovy svatby).
Dovolatel namítl, že žalobce v žalobě vylíčil rozhodující skutečnosti – mechanismus poskytnutí jednotlivých zápůjček – jinak, než jak je po provedeném dokazování zjistily a následně právně posoudily soudy obou stupňů, aniž by došlo ke změně žaloby podle §95 o. s. ř. Tím ale dovolacímu soudu k přezkumu nabídl otázku, na které není napadené rozhodnutí založeno, a jíž současně vytýká vadu řízení, která sama o sobě nemůže přípustnost dovolání založit. Dovolací soud k takové vadě – pokud by skutečně řízení zatěžovala a mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – přihlédne jen v případě jinak přípustného dovolání, což není tento případ (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Nepředložil-li žalovaný k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu