ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.218.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 218/2022-251
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně E. , se sídlem XY, (identifikační číslo osoby XY), zastoupené JUDr. Milanem Dočkalem, advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245, proti žalované L. E. , se sídlem v XY (identifikační číslo osoby XY), zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 6, Pod novým lesem 127/44, o zaplacení 474.353 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 46/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2021, č. j. 25 Co 333/2020-198, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2021, č. j. 25 Co 333/2020-198, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 109.353 Kč (s příslušenstvím) jako doplatku kupní ceny za dílo, 365.000 Kč (s příslušenstvím) jako smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč denně za období od 11. 2. 2017 do 10. 2. 2018 a 2.400 Kč jako „náklady za uplatnění pohledávky“.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2021, č. j. 25 Co 333/2020-198, potvrdil rozsudek ze dne 30. 7. 2020, č. j. 7 C 46/2020-168, jímž Okresní soud v Tachově (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 16. 6. 2016 smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala pro žalovanou (objednatelku) provést dílo – revitalizaci bytového domu. Žalobkyně dílo provedla a dílo bylo předáno a převzato dne 25. 1. 2017 ( viz zápis smluvních stran o předání a převzetí díla ). V protokolu o předání díla byly sepsány vady a nedodělky a sjednána pozastávka ceny díla ve výši 450.000 Kč do odstranění vad a nedodělků. Vady, které měly být odstraněny do 15. 2. 2017 (u vnitřních úprav) a do 31. 3. 2017 (u vnějších úprav), odstraněny nebyly. Žalovaná žalobkyni cenu díla nedoplatila a postupně jednostranně započetla na vyfakturovanou cenu díla (z celkové částky 1.102.223 Kč, kterou zbývalo zaplatit podle zápisu o předání a převzetí díla ke dni 25. 1. 2017) své splatné pohledávky, poslední dne 3. 4. 2017 na částku 54.420 Kč za odstraňování vad a nedodělků jiným subjektem. Námitce žalobkyně, že pozastávka je změnou smluvního ujednání, kterou lze podle smlouvy o dílo z 16. 6. 2016 učinit toliko písemně se souhlasem obou smluvních stran, soud prvního stupně nepřisvědčil s odůvodněním, že „ ujednání o pozastávce obě smluvní strany zavazuje, i když nebylo učiněno dodatkem ke smlouvě o dílo, neboť v době, kdy byla pozastávka sjednána, již bylo dílo dokončeno, předáno a převzato “. Uzavřel, že konečná cena dosud není splatná, protože vady a nedodělky nebyly odstraněny, a proto žalobu co do částky 109.353 Kč zamítl jako nedůvodnou a nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty, ani „náklady za dvě uplatněné pohledávky “.
Odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že pozastávku nelze posuzovat jako platně sjednanou, neboť zápis o předání a převzetí díla za žalobkyni (zhotovitelku) podepsala osoba, která k tomu nebyla oprávněna ( zápis podepsal Z. M., jenž nebyl statutárním orgánem žalobkyně a ve sjednané smlouvě o dílo byl uveden jako zástupce ve věcech technických, zatímco jako zástupce ve věcech smluvních byla výslovně uvedena P. P., jednatelka ). Nárok na zaplacení ceny díla žalobkyni podle odvolacího soudu přesto nevznikl, neboť dílo bylo zápisem z 25. 1. 2017 předáno jako nehotové a některé z vad či nedodělků nebyly dosud odstraněny; nejednalo se přitom pouze o drobné vady, které nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky. Nad rámec uvedeného odvolací soud dovodil, že „jsou zde ještě další dvě skutečnosti, které by při závěru o tom, že vznikl nárok na zaplacení ceny díla, svědčily pro to, že nárok nemohl být přiznán “, a to že „lze stěží předpokládat vůli žalované k převzetí nedokončeného díla bez platného sjednání pozastávky “, a že „byla v řízení prokázána reklamace žalované“ a i pokud by dílo bylo řádně předáno a převzato, bylo by možné „hovořit o reklamačních nárocích“ a žalovaná by „nebyla povinna platit část ceny přiměřeně odpovídající jejímu právu na slevu“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ty pak vymezila následovně: a) „ otázka, zda v projednávaném případě došlo k platnému předání a převzetí díla, což je spojeno s otázkou nepřípustného nahrazování vůle smluvních stran odvolacím soudem, b) otázka okamžiku vzniku nároku žalobce na zaplacení (zbývající části) ceny díla, c) otázka platného a účinného započtení protipohledávky ve výši 54.420,-Kč provedeného žalovaným, d) otázka nedostatečného a nesprávného odůvodnění rozsudku, jež je v rozporu s §157 odst. 2 OSŘ, e) otázka rozhodnutí založeného na skutečnostech, které nevyplývají z obsahu spisu, tj. tzv. extrémní rozpor mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy a f) otázka překvapivého rozhodnutí.“ Vysvětlení, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, rozvíjí dovolatelka obsáhle u každé z formulovaných otázek . U první vytýká rozpor zejména s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, podle něhož interpretace obsahu právního úkonu soudem nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle.
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 o. s. ř.), a bylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je založeno na právních otázkách vzniku nároku na zaplacení ceny díla a výkladu právního jednání, které odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolání je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
Podle §2623 o. z. se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby, není-li dále stanoveno jinak, použijí ustanovení prvního oddílu tohoto dílu (§2586 až 2619).
Podle §2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.
Podle §2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal a z nichž při právním posouzení věci vycházel, uzavřely účastnice dne 16. 6. 2016 smlouvu o dílo, jejíž součástí bylo ujednání o ceně díla (2.580.826 Kč bez DPH) a o „platebních podmínkách“ (splatnosti), podle kterých je celková cena díla splatná nejpozději do 14 kalendářních dnů po dni převzetí předmětu díla objednatelem. K předání díla zhotoveného podle smlouvy o dílo došlo dne 25. 1. 2017 (ujednání smluvních stran z téhož dne o pozastávce bylo odvolacím soudem posouzeno jako neplatné).
Došlo-li k předání a převzetí díla v souladu se smlouvou (a zároveň nedošlo ke změně závazkového vztahu platnou dohodou stran), byly splněny smluvní podmínky pro vznik práva na zaplacení celé ceny díla. Dovodil-li odvolací soud, že k předání díla sice došlo, ale nárok na zaplacení ceny díla nemohl vzniknout proto, že dílo bylo předáno jako nehotové a některé z vad či nedodělků nebyly dosud odstraněny, přičemž se nejednalo pouze o drobné vady, které nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, rozhodl nejen v rozporu se ujednáním smluvních stran, tak jak byl jeho obsah soudy zjištěn, ale rovněž v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou mimo jiné rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020.
Ustanovení §2628 o. z., podle něhož nemá objednatel právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují, na kterém odvolací soud své nesprávné úvahy zakládá, nelze na posuzovanou věc aplikovat. V posuzovaném případě totiž k převzetí díla nepochybně došlo, což strany v řízení nezpochybňovaly a sám odvolací soud takové zjištění opakovaně konstatuje. Jak je zřejmé z odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu i komentářové judikatury, zvláštní úprava nemožnosti odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady nic nemění na tom, že objednatel převezme stavbu s výhradami nebo bez výhrad (ustanovení je ve vztahu speciality k ustanovení §2605 o. z.), což se projeví v tom, zda mu soud přizná či nepřizná právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas. Nárok na zaplacení ceny díla vzniká i předáním vadného díla [srov. např. Horák, P. In Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055–3014). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1079 - 1080 a s. 1127 -1129].
Jelikož již z výše uvedeného vyplývá nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, nebylo potřebné zabývat se dalšími námitkami obsaženými v dovolání, a Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( §243e odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci ( §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu