ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2301.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2301/2022-424
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Energetic Trends s. r. o. , se sídlem v Brně, Nové Sady 988/2 (identifikační číslo osoby: 050 09 294), zastoupené JUDr. Simonou Lukas Bělákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Lidická 905/5, proti žalované E. N. , se sídlem XY (identifikační číslo osoby: XY), zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, o zaplacení 472.103 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 9 C 118/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 26 Co 254/2020-363, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 26 Co 254/2020-394, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. 9 C 118/2018-222, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 472.103 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 411.275 Kč od 12. 3. 2017 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 60.828 Kč od 8. 3. 2017 do zaplacení a povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši 236.599,30 Kč a České republice – Okresnímu soudu Praha-východ ve výši 2.486,80 Kč.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 26 Co 254/2020-363, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 26 Co 254/2020-394, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění sudu prvního stupně, že žalovaná učinila dne 8. 11. 2016 na internetovém portálu poptávku na zhotovení díla „vytápění hotelu“, na niž reagovala žalobkyně. Dne 15. 11. 2016 proběhla za účasti žalobkyně a žalované a jejího manžela K. N. prohlídka na místě zhotovení díla v hotelu C. Žalovaná si vybrala nabízenou technologii společnosti Bosch Termotechnika, s. r. o., obchodní divize Buderus, a jí doporučeného projektanta Ch., který pro žalovanou projekt vytápění zpracoval. Dne 9. 12. 2016 vyhotovil Ch. seznam základního materiálu pro provedení díla. Dne 14. 12. 2016 zaslala žalobkyně žalované email s cenovou nabídkou technologie tepelného čerpadla a dalších komponentů díla; cenu stanovila částkou 765.525 Kč; současně sdělila, že „celá dodávka bude řešena a doplněna po zhotovení projektu projektantem od zákazníka“, připomněla, že cenová nabídka nezahrnuje stavební připravenost, vodoinstalaci a elektroinstalaci, a stanovila termín dodání v délce 4-6 týdnů od závazné objednávky. Žalovaná téhož dne nabídku prostřednictvím emailu odsouhlasila a dala žalobkyni pokyn, aby závazně objednala tepelné čerpadlo od výrobce. Dne 11. 1. 2017 zaslal Ch. žalobkyni projekt vytápění, 16. 1. 2017 jí zaslal projekt opětovně s tím, že jej drobně změnil a původně zaslané podklady neplatí, přičemž požadoval, aby dílo bylo provedeno podle výkresu z 16. 1. 2017. Dne 18. 1. 2017 zaslala žalobkyně žalované emailem cenovou kalkulaci a položkový rozpočet, který byl upraven podle konečné verze projektu vytápění zaslané projektantem Ch.; celková cena byla vyčíslena na 950.846,45 Kč, přičemž se jednalo o variantu provedení v uhlíkové oceli. Téhož dne zaslala žalobkyně žalované také rozpočet pro variantu provedení v mědi, kde byly celkové náklady vyčísleny na 1.097.297,45 Kč. Žalovaná ještě týž den večer žalobkyni odpověděla textem „ Děkujeme moc a prosíme trubky ocelové “. Dne 25. 1. 2017 zaslala žalobkyně žalované cenový rozpočet na dodávku zdravotně technické instalace; celkové náklady tohoto projektu byly vyčísleny na 110.130,36 Kč a žalovaná s jejich výší souhlasila. Dne 2. 2. 2017 byl uveden do provozu kotel zn. Bosch (viz servisní výkaz č. 170202 VIZ), byla zkontrolována elektroinstalace a zabezpečení a došlo k zaškolení obsluhy. Předání tepelného čerpadla bylo zahájeno 8. 2. 2017, jeho uvedení do provozu však nebylo pro chybějící součástky možno dokončit, k dokončení předání a k zprovoznění tepelného čerpadla došlo 28. 2. 2017. Dílo předala žalobkyně prostřednictvím pracovníků subdodavatele společnosti Bosch Termotechnika s. r. o. a za žalovanou dílo převzal a byl zaškolen její manžel K. N.. Dne 6. 3. 2017 vystavila žalobkyně fakturu č. 72017006 na částku 961.275 Kč, od níž odečetla žalovanou zaplacené zálohy ve výši 300.000 Kč a 250.000 Kč; k úhradě zůstala částka 411.275 Kč. Dne 2. 3. 2017 vystavila žalobkyně fakturu č. 72017004 na částku 60.828 Kč za zdravotně technickou instalaci. Cena díla byla fakturována žalované jako na podnikající fyzické osobě, která je plátcem DPH. Žalovaná fakturované částky neuhradila. V dopise, který zaslala žalobkyni 6. 5. 2017, uvedla, že systém vytápění vykazuje řadu vad a částkou 673.875,50 Kč vyčíslila škodu, která jí vznikla v důsledku prodlení při realizaci díla. Za žalovanou jednal s žalobkyní nejčastěji její manžel K. N.. Žalovaná v právním vztahu vystupovala jako objednatel díla z důvodu daňové optimalizace.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že účastnice platně uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení systému vytápění penzionu Chytrov tepelným čerpadlem; smlouva byla uzavřena tím, že žalovaná emailovou zprávou z 18. 1. 2017 akceptovala nabídku, kterou žalobkyně učinila v emailové zprávě z 18. 1. 2017, jejíž příloha obsahovala položkový rozpočet na provedení díla (a to s rozvody z trubek z uhlíkové oceli) s poznámkou, že se jedná o rozpočet konečný. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že žalovaná projevila vůli akceptovat její návrh na uzavření smlouvy o dílo ve variantě s trubkami z uhlíkové oceli, nikoli ve variantě obsažené v předběžném položkovém rozpočtu z 14. 12. 2016; akcentoval přitom, že žalovaná, resp. její manžel, byli provádění díla přítomni a námitky k použitému materiálu během provádění díla nevznesli. Provedením díla vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jeho ceny. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že k započtení pohledávek nebylo možno přihlédnout, neboť žalobkyně uplatnila námitku promlčení kompenzačních nároků. Nároky žalované na zaplacení jí vyčíslených částek vznikly ke dni 1. 3. 2017, resp. ke dni 17. 11. 2017, kdy se nejpozději dozvěděla o vzniklé škodě. Protože za řádný „zesplatňující“ úkon lze mít až přípis žalované adresovaný žalobkyni 30. 9. 2021, byla výzva k zesplatnění kompenzačních nároků na náhradu škody učiněna po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty dle §629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nadto odvolací soud dovodil, že i v případě, že by kompenzační pohledávky žalované byly způsobilé k započtení, jedná se z hlediska uplatnitelnosti u soudu o pohledávky nejisté a neurčité (§1987 odst. 2 o. z.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje v první řadě z toho, že napadený rozsudek závisí na otázkách hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Za takové považuje otázku „ zda se i po uplynutí promlčecí lhůty strana může dovolat pohledávky z titulu nároku na slevu z ceny díla v důsledku vad díla a pohledávky z titulu nároku na náhradu škody pro porušení povinnosti ze smlouvy při obraně proti pohledávce na zaplacení ceny díla vyplývající z téže smlouvy uplatněné druhou stranou “ a dále pak otázku, „ zda lze z projevu vůle vyjádřeného slovy - prosíme trubky ocelové - za situace, kdy existoval dřívější návrh na uzavření smlouvy o dílo s využitím materiálu ocelového potrubí, a následně dva novější návrhy na uzavření smlouvy o dílo s využitím materiálu potrubí z uhlíkaté oceli a materiálu z mědi, vyložit tento projev vůle jako akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o dílo s využitím materiálu potrubí z uhlíkaté oceli “. Přípustnost svého dovolání dovozuje rovněž z toho, že otázka „ zda je nejistou či neurčitou pohledávkou taková pohledávka, jejíž výše, důvod či strany jsou dány, avšak je mezi stranami sporná a je třeba k ní provádět dokazování “, odvolací soud nerespektoval závěry dovozené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, a proto by měla být uvedená právní otázka „ dovolacím soudem posouzena jinak “. Dovolatelka namítá, že odvolací soud pominul, že podle §617 odst. 1 o. z. se i po uplynutí promlčecí lhůty může strana dovolat svého práva při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k téže smlouvě. Prosazuje tudíž, že se mohla dovolat svých pohledávek z titulu nároku na slevu z ceny vadného díla a z titulu nároku na náhradu škody vzniklé porušením smluvní povinnosti při obraně proti pohledávce na zaplacení ceny díla; všechny pohledávky totiž vyplývají z téže smlouvy. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že její pohledávky jsou nejisté a neurčité, neboť vyžadují rozsáhlé dokazování zřejmě přesahující rozsah dokazování o nároku žalobce. Připomíná, že nejistá či neurčitá pohledávka je například taková pohledávka, jejíž existence může zaniknout, tedy pohledávka podmíněná, především v důsledku rozvazovací podmínky, pohledávka, která nemá objektivně zjistitelnou výši, nebo pohledávka, u které není najisto postaveno, kdo je dlužníkem. Takové její pohledávky nejsou, neboť jde o pohledávky, jejichž výše, důvod i strany jsou nepochybně dány.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že přípustnost dovolání nemůže založit právní otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona a nečiní v praxi soudů výkladové těžkosti (srov. usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 803/2019, ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3323/2020, ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2063/2021, a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1828/2021). To platí o otázce „zda se i po uplynutí promlčecí lhůty strana může dovolat pohledávky z titulu nároku na slevu z ceny díla v důsledku vad díla a pohledávky z titulu nároku na náhradu škody pro porušení povinnosti ze smlouvy při obraně proti pohledávce na zaplacení ceny díla vyplývající z téže smlouvy uplatněné druhou stranou“), která – podle přesvědčení dovolatelky – v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Přímo ze zákona vyplývá, že za právo vztahující se ke smlouvě lze považovat též sekundární nároky vyplývající z porušení smlouvy, kupř. na náhradu vzniklé újmy či zaplacení smluvní povinnosti. I v případě, že by odvolací soud uvedené pohledávky poměřoval ustanovením §617 odst. 1 o. z., namísto ustanovení §617 odst. 2 o. z., nebylo by možné tyto započíst, neboť se jednalo o pohledávky nejisté či neurčité.
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá. Tuto zásadu dovolatelka pomíjí při formulaci druhé právní otázky, kterou označuje za dosud dovolacím soudem neřešenou. Námitku, že odvolací soud pochybil, jestliže z projevu vůle vyjádřeného slovy „prosíme trubky ocelové“ nedovodil, že měla zájem o provedení díla s využitím materiálu z obyčejné oceli a nikoliv z oceli uhlíkové, zakládá dovolatelka na vlastní skutkové verzi. Oproti odvolacímu soudu, který vyšel ze zjištění, že žalovaná akceptovala návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o dílo ve variantě provedení trubkami z uhlíkové oceli, prosazuje, že měla zájem setrvat u trubek z obyčejné oceli, přičemž takovou vůli projevila v emailu z 18. 1. 2017. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř.
I když se dovolatelka k právní otázce „ nejistoty či neurčitosti pohledávky“ nevyjádřila - co se týče vylíčení přípustnosti dovolání - pregnantně, z obsahu dovolání lze spolehlivě dovodit, že nepožaduje, aby tato otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak než v jí zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, nýbrž namítá, že se odvolací soud při jejím řešení od uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu odchýlil (a proto by měla být dovolacím soudem „ posouzena jinak “ ve smyslu odlišně od odvolacího soudu).
Nejistou nebo neurčitou ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka nelikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá - namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí - spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení, není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení §1987 odst. 2 o. z.; je zpravidla (relativně) neplatné. Smyslem a účelem §1987 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou, pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 neodchýlil, uzavřel-li, že se jedná o pohledávky nejisté a neurčité ve smyslu §1987 odst. 2 o. z., neboť tvrzení žalované, na kterých existenci svých kompenzačních pohledávek staví, jsou takové povahy, která by vyžadovala rozsáhlé dokazování, zřejmě přesahující rozsah dokazování o nároku žalobkyně.
Žalovaná v dovolání sice výslovně uvedla, že ho podává „v celém rozsahu jeho výrokové části“, proti nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady v dovolání neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu