ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2693.2021.2
sp. zn. 33 Cdo 2693/2021-377
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. S. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavou Kamenickou, advokátkou se sídlem v Buchlovicích, Kostelní 670, proti žalované Schlieger, s. r. o. , se sídlem v Chotěboři, Sokolohradská 1728 (identifikační číslo 287 87 803), zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o 228 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o 252 062,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 115 C 36/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2020, č. j. 47 Co 205/2019-342, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2020, č. j. 47 Co 205/2019-342, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou z 30. 11. 2017 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 228.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 9. 2017 do zaplacení.
Vzájemným návrhem z 6. 4. 2018 žalovaná uplatnila proti žalobci právo na zaplacení částky 252.062,70 Kč se zákonnými úroky z prodlení z 151.845 Kč od 10. 8. 2017 a z 100.217,70 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 115 C 36/2017-189, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 228.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 9. 2017, vyhověl vzájemné žalobě tak, že žalobci uložil zaplatit žalované 252.062,70 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 151.845 Kč od 10. 8. 2017 do zaplacení a s 8,5% úroky z prodlení z částky 100.217,70 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Podle soudu prvního stupně odstoupení od smlouvy o dílo žalobcem, a to „ať podle smlouvy nebo ve smyslu §2002 o. z.,“ nevyvolalo právní účinky (zrušení práv a povinností), neboť smluvní strany se dohodly na novém termínu provedení díla. Žalovaná dílo dokončila v náhradním termínu a to, že žalobce provozuschopné dílo protokolárně nepřevzal, nemůže jít k její tíži. Z toho dovodil, že žaloba o vrácení záloh není důvodná a že žalovaná má právo na doplatek ceny díla (§2604 a násl., §2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) i na smluvní pokutu (§2048 o. z.).
Rozsudkem ze dne 22. 12. 2020, č. j. 47 Co 205/2019-342, Krajský soud v Hradci Králové změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v obou meritorních výrocích tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 228.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 9. 2017 do zaplacení a zamítl vzájemnou žalobu o 252.062,70 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 151.845 Kč od 10. 8. 2017 a z částky 100.217,70 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Odvolací soud – odkazuje na §205a písm. d/ občanského soudního řádu – doplnil dokazování znaleckým posudkem z 28. 9. 2020 a výslechem znalce Ing. Milana Hoška a uzavřel, že žalobce odstoupil od smlouvy o dílo po právu, protože byly splněny obě sjednané podmínky (viz dále a/ , b/ ). Smlouva byla zrušena a strany jsou povinny vrátit si vše, co si na jejím základě poskytly (§2004, §2993 o. z.). Žaloba o vrácení záloh je důvodná, a pokud žalovaná, která v důsledku zrušení smlouvou založeného právního vztahu nemá právo na doplatek ceny díla a na smluvní pokutu, požadovala náhradu z titulu ztráty hodnoty zhotoveného díla, není známa míra opotřebení, resp. jeho současná hodnota; pohledávka je tedy neurčitá a její „započtení není podle zákona možné (§1987 o. z.).“
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná – mimo jiné – namítla, že při řešení otázky způsobu vypořádání stran zrušené smlouvy o dílo se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, odmítl-li se zabývat výší tvrzeného bezdůvodného obohacení žalobce. Má za to, že při rozhodování o nároku žalobce na vrácení záloh na cenu díla měl přihlédnout k ceně již vykonané práce a výši nákladů, které žalovaná v souvislosti s dílem účelně vynaložila. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na otázkách vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy a uplatnění práva na vzájemné plnění, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen (§2993 o. z.).
Podle §97 o. s. ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem (odstavec 1/). Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět (odstavec 3/).
Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou ze 17. 11. 2016 se žalovaná zavázala v době od 15. 11. 2016 do 15. 2. 2017 dodat a zhotovit „plně funkční fotovoltaickou elektrárnu“ (dále jen „FVE“) včetně „montáže … na rodinný dům … a uvedení solárního systému do provozu.“ Žalobce byl oprávněn odstoupit od smlouvy „ocitne-li se objednatel v prodlení se zhotovením díla po dobu delší než jeden měsíc“ (a/) „vykazuje-li dílo vady či nedodělky bránící řádnému užívání díla v souladu s předmětem této smlouvy a nedojde-li k odstranění těchto vad či nedodělků zhotovitelem ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy uplynula lhůta k provedení díla“ (b/) . Účastníci sjednali utvrzení dluhu objednatele smluvní pokutou: „Za prodlení s úhradou ceny za provedení díla zaplatí objednatel zhotoviteli … smluvní pokutu ve výši 0,5% dlužné částky, ohledně které je v prodlení, a to za každý i započatý den prodlení. Smluvní pokutu je povinen … zaplatit nejpozději do 10 dnů ode dne doručení písemné výzvy zhotovitele k uhrazení smluvní pokuty.“ Žalobce zaplatil žalované zálohy na cenu díla (50.000 Kč dne 1. 12. 2016 a 178.000 Kč dne 10. 4. 2017). Dílo bylo dokončeno ve dnech 3. 4. 2017 až 7. 4. 2017 a ve dnech 2. 5. a 7. 6. 2017 partnerská společnost žalované na její náklady vyměnila vadné baterie. Dopisem z 22. 6. 2017 odstoupil žalobce od smlouvy z důvodu, že elektrárna nebyla zprovozněna do 15. 2. 2017.
Výší bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě zrušené smlouvy se Nejvyšší soud zabýval již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a z judikatury vztahující se k §458 tohoto zákona lze vycházet i nadále. V rozsudku ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5705/2015, se – s odkazy na další rozhodnutí – vyjádřil k situaci, kdy zhotovitel realizoval práce na nemovitosti na základě neplatné nebo zrušené smlouvy o dílo: „Jelikož zde dominuje zájem na zachování rovnovážného postavení smluvních stran, stojí oproti právu objednatele na vrácení uhrazené ceny díla (respektive záloh na ni) právo zhotovitele na vydání majetkového prospěchu rovnajícího se obnosu, jejž by objednatel jinak musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění.“ Nejvyšší soud dále opakovaně konstatoval, že „soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka - objednatele díla“ (srov. rozsudky ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99, ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006, ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4552/2015, a ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015).
Odvolací soud pominul, že žalovaná nevznesla pouhou námitku vzájemného plnění, ale v řízení před soudem prvního stupně podala vzájemnou žalobu a v řízení o ní zaujala postavení žalobkyně (§97 o. s. ř.). Po té, co v souladu s §205a písm. d/ o. s. ř. požadované plnění skutkově ztotožnila se „ztrátou hodnoty zhotoveného díla,“ je vyloučeno zamítnout vzájemný návrh s odůvodněním, že se jedná o pohledávku nejistou, jejíž započtení není podle §1987 o. z. možné. Sporným nárokem na peněžitou náhradu byl odvolací soud povinen se zabývat (§2999 o. z.), což platí i o posouzení včasnosti odstoupení od smlouvy (§2111 ve spojení s §2615 odst. 2 o. z.).
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, odvolací soud vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu