ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2884.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2884/2021-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a (identifikační číslo 013 12 774), zastoupeného JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti žalovanému Karlovarskému kraji , se sídlem v Karlových Varech, Závodní 353/88 (identifikační číslo 708 91 168), o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 335/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2021, č. j. 14 Co 54/2021-72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 9 C 335/2020-53, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení prohlášení vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a budov/staveb – umělé vodní nádrže na pozemku p. č. XY, umělé vodní nádrže na pozemku p. č. XY, umělé vodní nádrže na pozemku p. č. XY, zemědělské stavby bez č. p. na pozemku p. č. XY, zemědělské stavby bez č. p. na pozemku p. č. XY, zemědělské stavby bez č. p. na pozemku p. č. XY, objektu k bydlení s č. p. XY na pozemku p. č. XY a jiné stavby bez č. p. na pozemku p. č. XY, to vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY a obec XY u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště XY; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. 14 Co 54/2021-72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V dovolání, kterým napadla rozsudek odvolacího soudu, žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s rozsudky ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1154/2000, a ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce přímé a nepřímé retroaktivity, dovodil, že důvody pro vrácení majetku nemůže stanovit zákon, který vstoupil v platnost až po převodu majetku. Oproti závěrům odvolacího soudu prosazuje, že měl být aplikován §8 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle něhož je žalovaný povinen nabídnout nemovitosti státu, neboť Střední zemědělská škola Dalovice zanikla. Za dosud neřešené pak považuje otázky spojené s výkladem §22 odst. 17 zákona o Státním pozemkovém úřadu a vztah ustanovení §22 odst. 16 k ustanovení §8 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu.
Žalovaný se podrobně vyjádřil ke všem dovolacím námitkám, ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a zdůraznil, že soudy zjistily a shledaly významným to, že důvod pro převod nemovitostí do jeho majetkové sféry nadále trvá. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi dovozuje, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně, resp. Pozemkový fond České republiky, v postavení převádějícího uzavřel dne 15. 1. 2020 s žalovaným v postavení přejímajícího v souladu s §2 odst. 6 zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu, který byl zrušen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, smlouvu, jíž mu bezúplatně převedl ve smlouvě specifikované nemovitosti nacházející se v katastrálním území XY. Žalovaný ve smlouvě deklaroval, že předmětné nemovitosti potřebuje pro Střední zemědělskou školu XY. Dne 1. 11. 2017 přijalo zastupitelstvo žalovaného usnesení č. ZK 439/11/17, jímž schválilo sloučení Střední zemědělské školy XY, příspěvkové organizace, a Integrované střední školy XY, příspěvkové organizace, a to s účinností od 1. 1. 2018 s tím, že Střední zemědělská škola XY k 31. 12. 2017 jako samostatná právnická osoba zanikla sloučením a nástupnickou organizací se stala Integrovaná střední škola XY. Dne 21. 10. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby jí nabídl bezúplatný převod předmětných nemovitostí, což žalovaný odmítl. Předmětné nemovitosti nadále slouží k provozu Integrované střední školy XY jako odloučené pracoviště XY.
Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, založil své rozhodnutí na dvou právních závěrech. První vycházel z analýzy dotčených právních předpisů, tj. zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu, a zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, a jejich aplikovatelnosti s přihlédnutím k časové ose smluvního vztahu účastníků (retroaktivitě). Především dovodil, že důvody pro vrácení převedeného majetku nemůže stanovit zákon, který vstoupil v účinnost až po převodu; taková dodatečná změna právního postavení smluvních stran by byla nepřípustně retroaktivní. Ustanovení §22 odst. 16 zákona č. 503/2012 Sb. nelze vykládat tak, že dodatečně stanoví důvody pro vrácení nemovitostí, nýbrž restriktivně tak, se stanoví toliko příslušnost Státního pozemkového úřadu k uplatnění nároku na vrácení, což ostatně odpovídá kontextu dalších přechodných ustanovení v §22, jež řeší otázky spojené se zánikem Pozemkového fondu a vznikem Státního pozemkového úřadu. Druhý právní závěr, jímž odůvodnil zamítnutí žaloby, založil na výkladu smlouvy uzavřené dne 15. 1. 2020, konkrétně jejího čl. VI., v němž si smluvní strany sjednaly, že žalovaný bezúplatně převede předmětné nemovitosti zpět do vlastnictví státu v případě, stanou-li se pro něho před uplynutím sjednané doby užívání nepotřebnými nebo zanikne-li Střední integrovaná škola XY bez toho, aby její činnosti převzala jiná organizační složka žalovaného zřízená žalovaným za obdobným účelem. Odvolací soud akcentoval, že nemovitosti byly převedeny za účelem zajištění školní výuky v zařízeních zřízených žalovaným, nikoliv výlučně ve Střední integrované škole XY. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že v areálu předmětných nemovitostí nadále probíhá výuka, shledal nárok žalobkyně neoprávněným.
Každý z uvedených závěrů odvolacího soudu obstojí sám o sobě jako důvod pro zamítnutí žaloby.
Dovolací námitky směřují výhradně proti závěru odvolacího soudu, že důvody pro vrácení majetku nemůže stanovit zákon, který vstoupil v účinnost až po převodu nemovitostí, neboť taková dodatečná změna právního postavení stran by byla nepřípustně retroaktivní. Dovolatelka v této souvislosti připomíná, že ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zakazuje uplatnění (toliko) pravé retroaktivity, kdy právní norma reglementuje i sám vznik právního vztahu a nároky z něho vzniklé před účinností nového práva. Nepravá retroaktivita je však z hlediska požadavků na právní stát, zejména z pohledu právní jistoty, akceptovatelná a spočívá v tom, že se otázky vzniku právního vztahu a takové subjektivní oprávnění a povinnost, které z něj vyplývají a vznikly za platnosti, spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti nového práva; po jeho účinnosti se však práva a povinnosti ze vztahů dříve vzniklých řídí právem novým. Nové právo nezakládá právní vztah sám o sobě ani jej neprohlašuje za neexistující. Výhrady k závěru odvolacího soudu, že na vztah účastníků nelze aplikovat §8 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť byl do uvedeného zákona vložen až zákonem č. 185/2016 Sb., nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání za situace, kdy dovolatelka současně nezpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že žalovanému nevznikla povinnost bezúplatně převést předmětné nemovitosti zpět do vlastnictví státu, neboť nenastala situace předvídaná článkem VI účastníky uzavřené smlouvy, který je sám o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Případné nesprávné vyřešení otázky předložené k dovolacímu přezkumu (pojetí retroaktivity právní normy), by totiž nemohlo opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu.
Námitky, jimiž žalobkyně odvolacímu soudu vytýká nedostatky při zjišťování skutkového stavu věci (konkrétně výtky, že odvolací soud nevzal v úvahu, že část předmětných pozemků užívá příspěvková organizace žalovaného /Dětský domov Karlovy Vary a Ostrov/, jejíž primární úlohou není zajišťování vzdělávání), nejsou uplatněním způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu