ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3248.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3248/2022-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně obce Svojetice , se sídlem obecního úřadu ve Svojeticích, Na Kopci 14 (identifikační číslo osoby: 002 40 834), zastoupené JUDr. Evelynou Lojdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11 , proti žalované obci Mukařov, se sídlem obecního úřadu v Mukařově, Příčná 11 (identifikační číslo osoby: 002 40 508), o zaplacení částky 2.093.486 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 86/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, č. j. 22 Co 126/2022-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 8 C 86/2022-23, řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému úřadu Středočeského kraje.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 22 Co 126/2022-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná se roku 2009 dohodly na vytvoření školského obvodu spádové základní školy Mukařov tvořeného územím žalobkyně (obec Svojetice), územím žalované (obec Mukařov), jakož i územím dalších obcí. Ve smlouvě o spolufinancování projektu přístavby spádové základní školy z 16. 4. 2009 si účastnice dohodly rozsah finanční spolupráce žalobkyně na projektu přístavby spádové školy a smlouvou z 9. 6. 2014 byla upravena finanční spolupráce žalobkyně a dalších obcí na pokračujícím rozšíření spádové školy. Dne 5. 8. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spolufinancování rozšíření spádové Základní školy Mukařov. V návaznosti na podpis této smlouvy žalobkyně uhradila žalované částku 2.093.486 Kč. Východiskem pro uzavření předmětné smlouvy byla povinnost obce zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky, stanovená v §178 odst. 1 zák. č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Předmětem této smlouvy je úprava práv a povinností smluvních stran při poskytování a přijímání finančních prostředků obcí školského obvodu za účelem realizace rozšíření základní školy Mukařov přístavbou nové budovy. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční spoluúčast na realizaci rozšíření ZŠ Mukařov a žalovaná jako zřizovatel ZŠ Mukařov se zavázala navýšit kapacitu od školního roku 2016/2017 tak, aby ředitel školy mohl přijmout všechny děti z obcí školského obvodu, tedy i z obce Svojetice. Žalobkyně od smlouvy o spolufinancování rozšíření spádové školy ZŠ Mukařov ze dne 5. 8. 2019 odstoupila z důvodu nenavýšení kapacity ZŠ Mukařov, nepřevedení spoluvlastnického práva k budově rozšiřující ZŠ Mukařov na žalobkyni a konečně pro nemravné a nepoctivé jednání žalované.
Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů uzavřely, že předmětem řízení je spor z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu §169 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a že tak není dána pravomoc civilních soudů k rozhodnutí věci. Samotná smlouva z roku 2019 ve své preambuli obsahuje ustanovení, že žalovaná zajišťuje pro ostatní smluvní strany podmínky pro plnění povinné školní docházky ve smyslu školského zákona. Ve smlouvě je sjednán závazek žalované navyšovat kapacitu ZŠ Mukařov tak, aby až do naplnění technické kapacity mohly být v souladu se schválenými kritérii do ZŠ Mukařov přijímány všechny děti z obcí tvořících spádový školský obvod. Tomu odpovídala povinnost žalobkyně a dalších obcí finančně se podílet na nákladech na rozšíření ZŠ Mukařov. Protože povinnost zajišťovat podmínky pro plnění povinné školní docházky je obcím uložena ve školském zákoně, soudy uzavřely, že obsahem smlouvy z roku 2019 je výkon působnosti v oblasti veřejné správy ve smyslu ustanovení §160 správního řádu. Předmětem řízení je nárok, který má jasnou faktickou souvislost s veřejnoprávní smlouvou, kterou se žalovaná zavázala zajišťovat pro žalobkyni podmínky k plnění povinné školní docházky (dohoda z roku 2009 o vytvoření školského obvodu spádové Základní školy Mukařov). Odvolací soud s odkazem na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 25. 2. 2016, č. j. Konf 10/2015-11, dovodil, že veřejnoprávní závazek ve smlouvě z roku 2019 (zajištění povinné školní docházky) převažuje nad soukromoprávním závazkem (spolufinancování projektu). Uplatněný nárok má představovat bezdůvodné obohacení vzniklé v přímé souvislosti s veřejnoprávní smlouvou a soudy jej tedy posoudily jako spor z veřejnoprávní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, konkrétně otázce, zda „na nárok žalobkyně ze smlouvy o spolufinancování rozšíření spádové základní školy Mukařov ze dne 5. 8. 2019 je třeba nahlížet jako na nárok z veřejnoprávní smlouvy“. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že dotčená smlouva má ryze soukromoprávní charakter, a proto je k rozhodování v předmětné věci příslušný soud. Smlouva o spolufinancování z roku 2019 nijak nesouvisí s dohodou o vytvoření společného školského obvodu ze dne 18. 7. 2019, která je svou povahou veřejnoprávní. Jedná se o dvě samostatné smlouvy, které stojí vedle sebe a vzájemně se neovlivňují. Dovolatelka je přesvědčena, že nelze vycházet pouze z preambule předmětné smlouvy a nebrat v potaz práva a povinnosti v ní obsažené. Smlouva samotná neobsahuje žádný veřejnoprávní závazek, absentuje v ní zákonný podklad, resp. ustanovení, na jehož základě by ji bylo možné uzavřít, a proto se nemůže jednat o smlouvu veřejnoprávní a spor, který z ní vznikl, nemůže být považován za spor z veřejnoprávní smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní otázka, kterou má žalobkyně za dovolacím soudem dosud neřešenou, je de facto posouzení, zda věc patří do pravomoci soudu. Otázkou pravomoci soudu se dovolací soud zabýval opakovaně v řadě svých rozhodnutí.
Podle §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Nedostatek pravomoci soudu patří mezi tzv. neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Pro nedostatek pravomoci soudu se řízení zastavuje, přičemž soud je povinen rozhodnout, kterému správnímu úřadu nebo jinému orgánu věc postupuje.
V usnesení ze dne 25. 2. 2016, č. j. Konf 10/2015-11, zvláštní senát vyložil, že za „spory z veřejnoprávních smluv“ je nutno považovat podstatně širší okruh nároků svou povahou a podstatou veřejnoprávních než pouze nároků vyplývajících z konkrétního ujednání o plnění obsaženého v platné veřejnoprávní smlouvě, neboť již možnost uzavřít v určité oblasti veřejného práva veřejnoprávní smlouvu předpokládá vznik komplexního souboru vzájemných a navzájem provázaných práv a povinností a z nich plynoucích nároků mezi těmito subjekty, přičemž těmito nároky mohou být i nároky svou povahou mimosmluvní, odpovídající v oblasti soukromého práva například nároku na vydání bezdůvodného obohacení či nároku na náhradu škody. Tento soubor práv a povinností má být dle zvláštního senátu posuzován komplexně, ve všech svých vzájemných souvislostech, a pokud možno jednou soustavou orgánů, pročež je třeba v pochybnostech vykládat ustanovení o pravomocech rozhodovat o právech a povinnostech majících určitou povahu a podstatu (veřejnoprávní, či naopak soukromoprávní) tak, že o nich bude rozhodovat pokud možno jeden orgán.
Tyto závěry se prosadí, jak správně uzavřel odvolací soud, i v posuzované věci, kdy nárok uplatněný žalobkyní je součástí komplexního souboru vzájemných práv a povinností majících původ v dohodě o vytvoření společného školského obvodu, kdy závazek spolufinancovat rozšíření základní školy v Mukařově na tuto dohodu přímo navazuje a smlouvy jsou tak vzájemně podmíněné. V uvedeném směru je případný poukaz odvolacího soudu na to, že hlavním účelem smlouvy o spolufinancování rozšíření spádové základní školy v Mukařově ze dne 5. 8. 2019 je veřejnoprávní služba, tedy jejím předmětem je výkon veřejné správy. Souvislost s veřejnoprávní smlouvou je zřejmá také z toho, že uplatněný nárok má původ ve skutečnosti, že zajišťování povinné školní docházky veřejnoprávní charakter má. Odvolací soud správně připomněl, že z usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 10/2015-11 vyplývá, jak je uvedeno výše, že soubor práv a povinností vyplývající z jedné veřejnoprávní smlouvy (v daném případě dohody o vytvoření společného školského obvodu) má být posuzován komplexně, ve všech svých vzájemných souvislostech, a pokud možno jednou soustavou orgánů, pročež je třeba v pochybnostech vykládat ustanovení o pravomocech rozhodovat o právech a povinnostech majících určitou povahu a podstatu tak, že o nich bude rozhodovat pokud možno jeden orgán. Dovolatelce nelze tedy přisvědčit v tom, že by tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, otázkou pravomoci soudů ve vztahu k pravomoci orgánů veřejné správy se Nejvyšší soud vyjadřoval např. v usnesení ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5101/2017.
Použitelnost usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 10/2015-11 není pak dotčena dovolatelem namítanou odlišností skutkových okolností věci, neboť závěry zvláštním senátem formulované jsou obecné povahy.
Žalobkyně v dovolání sice výslovně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, proti nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady v dovolání neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu