ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3332.2021.3
sp. zn. 33 Cdo 3332/2021-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. P. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, proti žalované M. P. , bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o 371 668,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 8 C 59/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 27 Co 321/2020-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 8 C 59/2019-52, řízení co do 258.132,60 Kč s příslušenstvím zastavil, žalované uložil zaplatit žalobci 371.668,40 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 2. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 6.642 Kč.
Rozsudkem ze dne 1. 4. 2021, č. j. 27 Co 321/2020-87, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výši nákladů přiznaných žalobci za řízení před soudem prvního stupně změnil, žalované uložil nahradit žalobci náklady odvolacího řízení). Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že úvěrovou smlouvu účastníci sjednali za trvání manželství jako spoludlužníci a závazek z ní vzešlý tvořil součást jejich společného jmění (§143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/, ve spojení s §3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/). Do tří let po rozvodu manželství a zániku společného jmění (28. 3. 2014) nebyl závazek vypořádán, takže podíly obou na společném dluhu z úvěru jsou stejné, tj. u každého z nich ve výši jedné poloviny (§741, §3028 odst. 2 o. z.). V rozhodném období (po částečném zpětvzetí žaloby) od ledna 2016 do 15. 2. 2018 žalobce zaplatil na splátkách dluhu věřiteli 744.298,84 Kč; žalovaná se na splácení dluhu nepodílela. Jelikož šlo o společný dluh, vznikl žalobci částečnou úhradou podle §511 odst. 3 obč. zák. ve spojení s §3028 odst. 3 o. z. nárok vůči žalované na zaplacení poloviny této úhrady ve výši 372.149,42 Kč, což žalovaná nerozporovala. Po posouzení žalovanou tvrzené procesní vady prvostupňového řízení, spočívající v nepřerušení řízení či nespojení ke společnému řízení s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 8 C 359/2017 a 5 C 327/2019 (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), odvolací soud v postupu soudu prvního stupně pochybení neshledal. Spojení řízení by vzhledem k odlišnému předmětu řízení a rozdílnému stadiu řízení nebylo hospodárné a vedlo by k nedůvodnému prodloužení řízení. Nedošlo ani ke znevýhodnění postavení žalované, které tak dle jejího tvrzení není umožněno započíst si pohledávku na vypořádacím podílu, neboť si byla vědoma existence společného závazku z úvěru; po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby vyčkal skončení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků. K tomu odvolací soud doplnil, že případný nárok na vypořádací podíl vzniká spoluvlastníku konstitutivně až pravomocným rozhodnutím soudu a naopak žalovaná má v současné době neodůvodněně lepší pozici pro vypořádání společného majetku, neboť jí zůstaly nezmenšeny peněžní prostředky, které by jinak musela zaplatit věřiteli na úhradu společného dluhu. Ve shora uvedených řízeních není řešena žádná otázka, která by měla význam pro rozhodnutí v této věci, a namítaná okolnost, že by vyčkání výsledku shora uvedených řízení umožnilo žalované započtení vzájemných pohledávek, není zákonným důvodem pro přerušení řízení.
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Účastníci za trvání manželství – uzavřeného dne 6. 8. 1987 a rozvedeného rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 6. 2. 2014, č. j. 18. C 282/2013-9, který nabyl právní moci 28. 3. 2014 – uzavřeli jako spoludlužníci s Československou obchodní bankou, a. s. (věřitelkou), 4. 7. 2013 smlouvu o hypotečním úvěru, na jejímž základě jim byla poskytnuta částka 4.800.000 Kč. Na úhradu společného závazku uhradil žalobce od 15. 9. 2013 do 15. 12. 2018 celkem 1.259.602 Kč a žalovaná i přes písemnou výzvu se na úhradě nijak nepodílela.
Vytýká-li žalovaná soudům obou stupňů, že nevyhověly jejímu návrhu na spojení či přerušení řízení, nenapadá žádný právní závěr vyplývající z procesního práva, na němž je dovoláním napadené rozhodnutí založeno, a pomíjí, že k vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). I když tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se ztotožňuje se závěry uvedenými v bodech 16 - 24 rozsudku odvolacího soudu a doplňuje, že zákon žalované umožňoval komplexní řešení majetkových vztahů po rozvodu manželství postupem podle §740 o. z., nebyli-li účastníci s to vyřešit své majetkové vztahy dohodou; pakliže však žalovaná této možnosti v zákonné lhůtě nevyužila, musí jít takové rozhodnutí k její tíži.
Námitka, že odvolací soud v neprospěch žalované změnil pouze jejím odvoláním napadený nákladový výrok, vystihuje rovněž vadu řízení, k níž přihlédnout nelze (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Přesto dovolací soud pro úplnost a ve stručnosti podotýká, že rozhodování o nákladech řízení je ovládáno zásadou oficiality (soud rozhoduje z úřední povinnosti), soud tudíž není vázán návrhem účastníka a v případě jeho odvolání může rozhodnout i v jeho neprospěch (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, 25 Cdo 2284/2015).
Podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Výrok, jímž odvolací soud změnil výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, jež je žalovaná povinna uhradit žalobci, je rozhodnutím o placení nákladů řízení, na které se vztahuje výjimka z přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
K doplnění dovolání z 25. 1. 2022 dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo učiněno po uplynutí lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu