ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3351.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3351/2021-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce hlavního města Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovanému Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou , evidované církevní právnické osobě, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 62 Co 184/2018-290, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 184/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Co 260/2019-386, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, č. j. 62 Co 184/2018-350, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Co 260/2019-386, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. 23 C 106/2013-206, Obvodní soud pro Prahu 8 určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 331/3 - ostatní plocha, parc. č. 374/1 – ostatní plocha, parc. č. 458/2 – ostatní plocha, parc. č. 1098/7 – ostatní plocha, parc. č. 1277/1 – ostatní plocha a parc. č. 1277/2 – ostatní plocha, zapsané na listu vlastnictví č. 750 v k. ú. Ďáblice u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, obec Praha.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2016, č. j. 23 C 106/2013-206, tak, že žalobu zcela zamítl; rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové dne 11. 1. 2018 a doručeno bylo dne 15. 1. 2018.
Dne 15. 3. 2018 bylo z datové schránky ID: nh7xenc, osoby „Advokátní kancelář Zvolánková s. r. o.“, typ: PO, doručeno dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244, k němuž nebyl připojen uznávaný elektronický podpis.
Dne 21. 3. 2018 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 osobně doručeno dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244.
Usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 23 C 106/2013-275, Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl tak, že „[K] podání ze dne 15. 3. 2018, označenému jakožto dovolání, které bylo soudu doručeno datovou zprávou, soud nepřihlíží, a že dovolání podané žalobcem osobně do podatelny zdejšího soudu dne 21. 3. 2018 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244, se odmítá jako opožděné.“
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2018, č. j. 62 Co 184/2018-290, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 4. 2018, č. j. 23 C 106/2013-275, tak, že „k podání ze dne 15. 3. 2018, označenému jako dovolání, které bylo soudu prvního stupně zasláno datovou zprávou, se přihlíží a dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244, se neodmítá.“
Žalobou pro zmatečnost ze dne 24. 9. 2018 se žalovaný domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 62 Co 184/2018-290, jímž bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 4. 2018, č. j. 23 C 106/2013-275, tak, že se k podání žalobce ze dne 15. 3. 2018 označenému za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244, přihlíží a že se toto dovolání neodmítá. Má za to, že žaloba pro zmatečnost je přípustná podle §229 odst. 4 o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu „bylo překvapivě změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost.“
Usnesením ze dne 22. 5. 2019, č. j. 62 Co 184/2018-350, Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu pro zmatečnost zamítl. Zdůraznil, že dovolání bylo doručeno soudu prvního stupně datovou schránkou 15. 3. 2018 ve lhůtě k podání dovolání. To, že soud prvního stupně vyzýval žalobce k opětovnému doručení dovolání, což se stalo předložením tohoto podání dne 21. 3. 2018, nic nemění na včasnosti dovolání podaného dne 15. 3. 2018, bez zřetele k tomu, jakou datovou schránku zástupkyně žalobce použila.
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Co 260/2019-386, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, č. j. 62 Co 184/2018-350. Cituje ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., zdůraznil, že v situaci, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se dovolání žalobce pro opožděnost neodmítá, je žalovaný oprávněn podat žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zastoupen fyzickou osobou – advokátkou JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, která v průběhu řízení založila společnost – Advokátní kancelář Zvolánková s. r. o. Od tohoto okamžiku mohla vystupovat nikoliv jako samostatná advokátka, ale jen jako společník shora uvedené advokátní kanceláře, jíž byla jedinou společnicí. Dovolání ve věci bylo podáno z datové schránky právnické osoby Advokátní kancelář Zvolánková s. r. o. a nikoliv z datové schránky advokátky (fyzické osoby). Tzv. „obálka“ obsahovala platný elektronický podpis Advokátní kanceláře Zvolánková s. r. o., přičemž příloha, kterou bylo dovolání, neobsahovala uznávaný elektronický podpis JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové. Jelikož dovolání bylo podáno u soudu dne 15. 3. 2018 z „cizí“ datové schránky, měla být příloha (dovolání) opatřena uznávaným elektronickým podpisem advokátky, a proto se neuplatní tzv. fikce podpisu podle §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Odvolací soud má za to, že odesílatelkou dovolání mohla být jen JUDr. Semrádová Zvolánková, která je jedinou jednatelkou a společnicí právnické osoby Advokátní kancelář Zvolánková s. r. o. a tedy jedinou osobou s přístupem do datové schránky podle §8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. Z tohoto důvodu se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v řízení o žalobě pro zmatečnost, že identifikace odesílatele byla ztotožněna, a to s přihlédnutím k tomu, že v dovolání bylo uvedeno, že žalobce je zastoupen JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou vykonávající advokacii jako společnice Advokátní kanceláře Zvolánková s. r. o. Připustil, že rozpor mezi podpisem „obálky“ a přílohou, kterou bylo dovolání advokátky (fyzické osoby), mohl být odstraněn postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. Tato vada byla odstraněna, neboť advokátka k výzvě soudu předložila dovolání se svým podpisem, takže i v tomto případě by dovolání bylo podáno včas a žaloba pro zmatečnost by nebyla důvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle jeho přesvědčení odvolací soud v rozporu s body 28, 41 a 44 stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, publikovaného pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ignoroval skutečnost, že právní zástupce žalobce podal dovolání prostřednictvím „cizí“ datové schránky, a pozdě (tj. po uplynutí třídenní lhůty) tuto chybu napravil předložením originálu dovolání; „doplnění“ dovolání po uplynutí procesní lhůty tří dnů je přitom novým podáním, učiněným po lhůtě, tj. opožděně. Nelze pominout, že podání prostřednictvím datové schránky učinila jiná osoba než ta, pro kterou byla datová schránka zřízena, proto pokud právní zástupkyně žalobce (advokátka) zaslala soudu prostřednictvím datové schránky společnosti Advokátní kancelář Zvolánková s. r. o. podání ve věci svého klienta (žalobce), neuplatní se fikce podpisu podání podle §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Platí přitom, že nebylo-li takové podání opatřeno uznávaným elektronickým podpisem je třeba je nejpozději do tří dnů doplnit podáním shodného znění buď v listinné podobě anebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo v elektronické podobě pokládané za podepsané ve smyslu §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Jestliže se tak v nyní souzené věci nestalo, pak se k takovému podání nepřihlíží, tedy hledí se na ně, jako kdyby vůbec nebylo učiněno, a nezpůsobí proto zamýšlené procesní důsledky. Vzhledem k zákonem stanovenému důsledku nepřihlédnutí k takovému podání ve smyslu §42 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze proto uvažovat o výzvě k odstranění vad podání obsahujícího návrh ve věci samé podle §43 o. s. ř.; právní zástupkyně žalobce, popř. sám žalobce tak měli povinnost i bez výzvy soudu podle §42 odst. 2 o. s. ř. doplnit nejpozději do tří dnů podané dovolání podáním shodného znění buď v listinné podobě anebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo v elektronické podobě pokládané za podepsané ve smyslu §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Nestalo-li se tak, pak se k dovolání podaném dne 15. 3. 2018 bez dalšího nepřihlíží a dovolání předložené osobně soudu dne 21. 3. 2018 je jako opožděné nutno odmítnout. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl, aby usnesení Vrchního soudu v Praze i usnesení Městského soudu v Praze byla zrušena a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze odmítnout jako nepřípustné, popř. jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej čl. II. bod 1. zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným ve smyslu §237 o. s. ř. pro řešení otázky včasnosti podání dovolání doručeného prostřednictvím datové schránky třetí osoby, kterou odvolací soud a potažmo i soud prvního stupně vyřešily v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř., žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Žalovaný žalobou pro zmatečnost napadl usnesení ze dne 14. 6. 2018, č. j. 62 Co 184/2018-290, jímž Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 4. 2018, č. j. 23 C 106/2013-275, tak, že se k podání žalobce ze dne 15. 3. 2018 označenému za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244, přihlíží a že se dovolání podané žalobcem osobně dne 21. 3. 2018 pro opožděnost neodmítá.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Podle dřívější judikatury k výkladu §229 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 platilo, že „[D]ůvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Pro výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost, je z tohoto hlediska podstatné jen to, zda závěr, že odvolání bylo opožděné, je věcně správný.“ Ze současné platné právní úpravy §229 odst. 4 o. s. ř., kdy je přípustná žaloba pro zmatečnost (mimo jiné) i proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost (tzn. i v situaci, kdy odvolací soud změní usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost tak, že se neodmítá), plyne, že je určující, zda závěr o včasnosti (opožděnosti) podaného dovolání je či není skutkově nebo právně chybný v tom, že dovolání nemělo (muselo) být odmítnuto pro opožděnost.
Závěr odvolacího soudu o včasnosti podaného dovolání v řízení o žalobě pro zmatečnost není správný.
V souvislosti s nejednotnou praxí soudů v otázce podání činěných v elektronické podobě a doručování elektronicky vyhotovených písemností soudem prováděnému prostřednictvím veřejné datové sítě přijalo plénum Nejvyššího soudu dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, stanovisko, které bylo publikováno pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“).
Podle II. právní věty Stanoviska „[B]yl-li z datové schránky toho, kdo činí úkon, nebo jeho právního zástupce odeslán do datové schránky soudu elektronický dokument, který obsahuje podání ve věci samé, považuje se za řádně podepsaný úkon ve smyslu §18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, i když takové podání neobsahuje uznávaný elektronický podpis. Proto již není třeba vyžadovat doplnění takto učiněného podání předložením jeho originálu v listinné formě podle §42 odst. 2 o. s. ř. (viz §42 odst. 3 o. s. ř.).
Nepovažuje-li se z určitých důvodů elektronický dokument v podobě datové zprávy za podepsaný úkon ve smyslu §18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů (např. byl-li odeslán z cizí datové schránky), musí být – z hlediska požadavků ustanovení §42 odst. 3 o. s. ř. a §59 odst. 1 tr. ř. – opatřen uznávaným elektronickým podpisem (§6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb., dříve §11 odst. 1, 3 zák. č. 227/2000 Sb., ve znění účinném do 18. 9. 2016) jednající fyzické osoby elektronický dokument v podobě datové zprávy obsahující podání.“
Podle IV. právní věty Stanoviska „[P]rocesní úkon, učiněný prostřednictvím datové schránky za podmínek uvedených v §18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, osobou tam označenou, má stejné účinky jako procesní úkon učiněný písemně a podepsaný osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka. Je-li osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka, právnická osoba, má takový procesní úkon učiněný prostřednictvím datové schránky stejné účinky jako procesní úkon, který za právnickou osobu písemně učiní a podepíše osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle příslušného procesního předpisu.“
Podle bodu [20] Stanoviska platí, že „podání obsahující návrh ve věci samé učiněné v elektronické podobě, které nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem podle §6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb. (resp. dříve podle §11 odst. 1, 3 zák. č. 227/2000 Sb.), nebo které se nepovažuje za podepsané ve smyslu §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit podáním shodného znění buď v listinné podobě, anebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo v elektronické podobě pokládané za podepsané ve smyslu §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech (…) Podle citované zákonné úpravy je tedy třeba především rozlišovat mezi podáními obsahujícími návrh ve věci samé (§42 odst. 2 věta první o. s. ř.), tedy podáními, kterými se disponuje řízením (žaloba, její zpětvzetí či změna, odvolání, dovolání apod.), a jinými podáními. Zatímco jiná podání lze učinit v elektronické podobě bez potřeby jejich doplnění, i když nebyla učiněna prostřednictvím ISDS, ani podepsána uznávaným elektronickým podpisem, podání obsahující návrh ve věci samé je třeba doplnit způsobem stanoveným zákonem a ve stanovené lhůtě. Předložením originálu nebo písemného podání shodného znění ve smyslu §42 odst. 2 věty první o. s. ř. je třeba rozumět jejich doručení buď v listinné podobě podepsané vlastnoručním podpisem (případně i úředně ověřeným, pokud se to vyžaduje), anebo doručení originálu nebo písemného podání shodného znění v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím ISDS. Není-li podání obsahující návrh ve věci samé ve lhůtě 3 dnů doplněno způsobem stanoveným zákonem, pak se k němu podle zákona nepřihlíží, tedy hledí se na ně, jako kdyby vůbec nebylo učiněno, a nezpůsobí proto zamýšlené procesní důsledky. Ke stejným závěrům dospěla i odborná literatura (viz např. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 269 a 270), jakož i dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, byť se vztahovala k podání telefaxem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1128/97, uveřejněné pod č. 39/1998 Sb. rozh. obč.). Tytéž účinky k obsahově obdobným ustanovením §37 odst. 2 s. ř. s. a §37 odst. 4 spr. ř. dovodil Nejvyšší správní soud (viz rozsudek ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 1 Afs 133/2006, a rozsudek ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 9 As 90/2008, uveřejněný pod č. 2041/2010 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; tyto rozsudky – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zmíněná níže – jsou dostupné na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu www.nssoud.cz ) – viz bod [21] Stanoviska. „Vzhledem k zákonem stanovenému důsledku „nepřihlédnutí“ ve smyslu §42 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze uvažovat o výzvě k odstranění vad podání obsahujícího návrh ve věci samé podle §43 o. s. ř. Kdyby bylo řádné „doplnění“ učiněno po zákonem stanovené lhůtě, k původnímu (včas nedoplněnému) podání by stejně nebylo možné přihlédnout a podmínky, za nichž je možné projednat ono „doplnění“, by (především z hlediska včasnosti) bylo nutno zkoumat jen ve vztahu k onomu „doplnění“, jako by zde původní podání vůbec nebylo (viz již výše pod bodem 21. zmíněné rozhodnutí č. 39/1998 Sb. rozh. obč.)“ – srovnej bod [22] Stanoviska. Cituje znění ustanovení §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. v bodu [39] Stanoviska plénum Nejvyššího soudu uzavřelo, že „citované ustanovení tedy vyjadřuje „fikci podpisu“ podání (úkonu) určité v zákoně stanovené osoby, pro kterou byla zřízena datová schránka, protože elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky osoby, pro niž byla tato datová schránka zřízena, má stejné právní účinky jako elektronické podání podepsané uznávaným elektronickým podpisem této osoby. Řečeno tedy jinak, uskutečnění elektronického podání prostřednictvím datové schránky znamená „nahrazení“ uznávaného elektronického podpisu, který se jinak (při jiném způsobu elektronického podání) vyžaduje jako náležitost podání. Uvedené samozřejmě neznamená, že by elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky nemohlo být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, a to nejen toho, kdo odeslal podání prostřednictvím datové schránky adresátu (do jeho datové schránky), ale i jiné osoby (...) Bylo-li však elektronické podání podepsáno osobou, pro kterou nebyla datová schránka zřízena, jen tzv. jednoduchým elektronickým podpisem podle čl. 3 bodu 10. nařízení č. 910/2014, dříve podle §2 písm. a) zák. č. 227/2000 Sb. (např. naskenovaným spolu s textem podání z listiny), nikoli uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu §6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb., dříve podle §11 odst. 1, 3 zák. č. 227/2000 Sb., pak, i když bylo učiněno prostřednictvím datové schránky, není elektronické podání samotné podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, takže takové podání je nutno, přestože bylo učiněno prostřednictvím datové schránky, doplnit ve lhůtě listinným originálem nebo elektronicky. Zde nestačí ani to, že zmíněné podání bylo doručeno prostřednictvím datové schránky osobou, která je oprávněna jednat za držitele datové schránky. Z tohoto elektronického podání je totiž zřejmé, kdo je činí (tj. osoba, která k němu připojila jiný než uznávaný elektronický podpis), ale přitom podání není touto osobou podepsáno a nenastávají tak vůči uvedené osobě ani účinky vlastnoručního podpisu podle §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.“ – viz bod [41] Stanoviska.
Shora uvedená východiska pro nyní souzenou věc znamenají, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 4 Co 260/2019-386, není věcně správné, neboť se jeho rozhodnutí odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované Stanoviskem ze dne 5. 1. 2017 publikovaným pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Právní zástupkyně žalobce (fyzická osoba) advokátka JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková ve věci svého klienta – hlavního města Praha, podala dne 15. 3. 2018 z datové schránky právnické osoby „Advokátní kancelář Zvolánková s. r. o.“, jejíž je jedinou společnicí a jednatelkou, dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 62 Co 284/2017-244; až na výzvu soudu dne 21. 3. 2018 přeložila osobně originál dovolání. Datová zpráva ze dne 15. 3. 2018 nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem (§6 odst. 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a byla odeslána z tzv. „cizí“ datové schránky a nikoliv z datové schránky fyzické osoby – advokátky JUDr. Světlany Semrádové Zvolánkové, ID: 7n7geqc, typ: PFO_ADVOK. Za této situace měla zástupkyně žalobce ve lhůtě 3 dnů doplnit dovolání předložením originálu, neboť shora uvedeným způsobem doručenému dovolání nesvědčila fikce podpisu podle §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., ani nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem podle §6 odst. 2 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a představuje tak prosté elektronické podání. Nebylo-li dovolání, které je návrhem ve věci samé, ve lhůtě tří dnů (§42 odst. 2 o. s. ř.) doplněno předložením originálu, pak se k takovému podání po uplynutí lhůty nepřihlíží, což znamená, že se na ně hledí, jako kdyby vůbec nebylo učiněno, a proto nevyvolá zákonem předvídané procesní důsledky. Výzva soudu k předložení originálu podání (dovolání) nemůže (nebylo-li jí vyhověno ve lhůtě tří dnů podle §42 odst. 2 o. s. ř.) tomuto zákonnému důsledku zabránit. Proto předložil-li žalobce až dne 21. 3. 2018 originál dovolání, stalo se tak po marném uplynutí zákonné lhůty, a toto podání je nutno považovat za nový návrh ve věci. Toto dovolání bylo podáno již po skončení dovolací lhůty (viz §240 odst. 1 o. s. ř.). Personální propojení právnické osoby Advokátní kanceláře Zvolánková s. r. o. s fyzickou osobou JUDr. Světlany Semrádové Zvolánkové je pro procesní důsledky včasnosti dovolání bez významu. Argumentace odvolacího soudu, že rozpor mezi podpisem „obálky“ a přílohou podání, kterou bylo dovolání advokátky (fyzické osoby), mohl být odstraněn postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř., byť takové řešení přijal dovolací soud ve svém usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013, neobstojí, neboť závěry citovaného usnesení Nejvyššího soudu byly překonány Stanoviskem pléna Nejvyššího soudu č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ze shora uvedeného vyplývá, že k podání ze dne 15. 3. 2018 se nepřihlíží, tzn. jako by nebylo, na jeho „existenci“ a účinky na procesní vztahy účastníků řízení (včasnost dovolání) nemohlo mít vliv podání doručené soudu dne 21. 3. 2018, neboť již nešlo o doplnění dříve podaného dovolání a v důsledku uplynutí lhůty k podání dovolání (rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce žalobce dne 15. 1. 2018) nemůže být správný úsudek odvolacího soudu, že dovolání ve věci bylo podáno včas, a že není důvod je odmítnout pro opožděnost.
Jelikož dovoláním napadené usnesení je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na ně (§243e odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu