ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3395.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3395/2021-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně BŠ JUDITH, s.r.o. „v likvidaci“ , se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Horní 1482/84 (identifikační číslo 619 44 271), zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, proti žalované D. Š. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem se sídlem v Praze 17, Mrkvičkova 1350/44, o 2.453.341 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 30 C 219/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2021, č. j. 29 Co 70/2021-291, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 5. 2020, č. j. 30 C 219/2015-245, kterým Okresní soud v Liberci zamítl žalobu o 2.453.341 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl (§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). O tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „ [n] áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Dovolatelka Nejvyššímu soudu předložila k řešení otázku hmotného práva, která „ má být dovolacím soudem posouzena jinak : zda je v rozporu s dobrými mravy námitka promlčení žalované vznesená za situace, kdy žalobkyně nezpůsobila promlčení dluhu, když důvěřovala v pravost listiny obsahující uznání dluhu původního dlužníka, i když podpis na této listině nebyl pravým podpisem původního dlužníka, přičemž v řízení nebylo prokázáno, kdo za dlužníka předmětnou listinu podepsal.“ Pomíjí, že Nejvyšší soud není další soudní instancí obecně přezkoumávající rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se dovolací soud zabývá pouze v případě splnění stanovených kritérií. Jedním z nich je přípustnost dovolání, respektive její řádné vymezení. Tomuto požadavku však dovolatelka výše citovanou formulací nedostála. Nejblíže je kritérium, podle kterého je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné z důvodu, že otázka, na které rozhodnutí odvolacího soudu stojí, byla v minulosti dovolacím soudem již vyřešena a dovolatel žádá, aby se v souzené věci dovolací soud od této své judikatury odchýlil a rozhodl jinak. Žádná taková právní otázka, na které napadené rozhodnutí odvolacího soudu stojí, však v dovolání uvedena není, natožpak judikatura, od které by se měl dovolací soud v právě projednávané věci odchýlit; vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 6007/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 5. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu