ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3430.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3430/2021-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. B. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Alexandrou Nováčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Otmarova 185, proti žalovanému M. Č. , sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupenému JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 764/50, o 115.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 32/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 37 Co 174/2020-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Alexandry Nováčkové, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek ze dne 15. 1. 2020, č. j. 9 C 32/2018-119, kterým Okresní soud v Třebíči uložil žalovanému zaplatit žalobci 115.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 17. 8. 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 55.960,80 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že zprostředkovatelskou smlouvu (§2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/) sjednali žalobce (v zastoupení svým bratrem) a žalovaný (zprostředkovatel). Bezprostředně po jejím uzavření strany v intencích jejího obsahu jednaly a žalobce zaplatil žalovanému provizi 115.000 Kč. Z článku 6 zprostředkovatelské smlouvy vyplývá, že nárok na provizi žalovanému vznikne i v případě, kdy z důvodů na straně žalobce nedojde ke zprostředkování příležitosti uzavřít smlouvu. Žalovaný ve sjednaném termínu nezprostředkoval žalobci uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí, takže závazek zanikl podle §2453 o. z.; v takovém případě je zprostředkovatel povinen do tří pracovních dnů od zjištěné skutečnosti, tedy do 16. 8. 2017, vrátit zájemci uhrazenou provizi (článek 5 smlouvy). Pro úplnost odvolací soud uvedl, že „i v případě akceptace názoru žalovaného, že smlouvu neuzavřel s žalobcem,“ by bylo nutno věc posoudit podle §2991 odst. 1, 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, který prokazatelně peněžní částku (provizi) žalovanému v hotovosti předal.
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Podle smlouvy uzavřené 13. 7. 2017 měl žalovaný (zprostředkovatel) pro žalobce (zájemce) do 13. 8. 2017 za odměnu ve výši 115.000 Kč zprostředkovat koupi specifikovaných nemovitých věcí. Zprostředkovatelskou smlouvu podepsal v zastoupení P. B., bratr žalobce, který ve věci zprostředkování jednal jak s žalovaným tak s realitní makléřkou. Kupní smlouva nebyla uzavřena, neboť jedna ze spoluvlastnic (O. H.) s prodejem nemovitých věcí nesouhlasila. Přes písemnou výzvu z 10. 11. 2017 žalovaný 115.000 Kč žalobci nevrátil. V listopadu 2017 pak došlo k uzavření kupní smlouvy o převodu ideální ½ dotčených nemovitých věcí mezi V. V. (prodávající) a bratrem žalobce.
Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že zprostředkovatelskou smlouvu podepsal P. B. jako zmocněnec žalobce. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že P. B. smlouvu v zastoupení žalobce podepsal, protože v době, kdy ji žalovaný předložil k podpisu, nebyl žalobce přítomen, což však žalovanému nevadilo a s podpisem v zastoupení souhlasil. Prosazuje-li žalovaný oproti tomu, že z provedeného dokazování zastoupení nevyplývá, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., dovolací soud v posuzovaném případě neshledal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Právní posouzení otázky, komu lze přičítat vázanost smluvním ujednáním při nesouladu reálně podepsané osoby a osoby specifikované ve smlouvě bez zmínky o zastoupení, přípustnost dovolání rovněž nezakládá. Rozhodnutí odvolacího soudu je – navzdory opačnému přesvědčení žalovaného – v souladu se závěry formulovanými v rozsudku ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3232/2016. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že „podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako subjekt jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti tohoto právního úkonu významné, zda v něm bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotněprávní plné moci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2008, sp. zn. 33 Odo 1586/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2132/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2185/2013, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2776/2012)“ a že „o přímé zastoupení, z něhož vznikají práva a povinnosti bezprostředně zastoupenému, jde, je-li celý kontext jednání zmocněnce a třetí osoby obrácen ke zmocniteli, tedy pokud třetí osoba ví, respektive z okolností musí vědět, že s ní jednající subjekt koná za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná a že jednání je vedeno se zástupcem (viz mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1078/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 33 Odo 806/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4450/2014).“
Odvolací soud se náležitě vypořádal s otázkou přímého zastoupení žalobce (§436 o. z.) a rozhodl v souladu s výše označenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z toho se podává, že řešení dovolacímu přezkumu předložené další otázky „porovnání rozsahu nároku z titulu smlouvy a z titulu bezdůvodného obohacení“ v případě skutkového zjištění, že zprostředkovatelskou smlouvu uzavřel s žalovaným jako zájemce bratr žalobce, je bezpředmětné.
Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 7. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu