ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3484.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3484/2021-509
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci dědického řízení po zůstaviteli J. H., naposledy bytem XY, zemř. 10. 3. 2005, za účasti 1) V. S. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 490/31, 2) H. S. , bytem XY a 3) Z. H. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Irenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Kurzova 2244/8, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané účastníkem 3) Z. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018, č. j. 24 Co 252/2017-274, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2017, č. j. 27 D 634/2005-239, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 8. 2017, č. j. 27 D 634/2005-250, o dovolání podaném účastníkem 3) Z. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 4 Co 50/2020-429, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou pro zmatečnost se účastník 3) Z. H. (dále jen jako „žalobce“ či „odvolatel“) - s odkazem na §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - domáhal zrušení usnesení ze dne 19. 7. 2018, č. j. 24 Co 252/2017-274, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2017, č. j. 27 D 634/2005-239 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 8. 2017, č. j. 27 D 634/2005-250, jímž soud prvního stupně odmítl pro opožděnost dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 24 Co 42/2015-150, kterým bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 12. 2014, č. j. 27 D 634/2005-108.
Vrchní soud v Praze (dále jako „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 6. 2021, č. j. 4 Co 50/2020-429, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jako „soud prvního stupně“) ze dne 27. 11. 2019, č. j. 24 Co 252/2017-378, kterým zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018, č. j. 24 Co 252/2017-274 z důvodu ust. §229 odst. 4 o. s. ř. a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice vymezení důvodu dovolání a toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání vymezit dovolací důvod a dále to, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, dovolatel uvede právní posouzení věci (skutkové námitky jsou nepřípustné), které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobce v dovolání pouze polemizuje se správností zjištění odvolacího soudu ohledně toho, kdy jeho právní zástupkyně obdržela dotyčné rozhodnutí (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 24 Co 42/2015-150). Absence vymezení důvodu dovolání a údaje o tom, v čem podle něj spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 ve spojení s 243f odst. 2 o. s. ř. odmítnul.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje ((§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu