ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3600.2021.3
sp. zn. 33 Cdo 3600/2021-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Bohemia Faktoring, a. s. , sídlem v Praze 1 - Malá Strana, Letenská 121/8 (identifikační číslo 272 42 617), zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláňem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému M. S. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, o 47.518,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 56/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 27 Co 77/2021-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.678,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. 1. 2021, č. j. 29 C 56/2019-93, Městský soud v Brně – mimo jiné – uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 47.518,07 Kč s 23,40% úroky ročně a 8,05% úroky z prodlení od 28. 6. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Po právní stránce soud prvního stupně smlouvu z 30. 7. 2010, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (UniCredit Bank Czech Republic, a. s.), kvalifikoval jako platnou spotřebitelskou smlouvu o úvěru (§497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /dále též jen „obch. zák.“/, §4 a násl. zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 /dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“/), jejíž obsah se nepříčí dobrým mravům. Pro prodlení s úhradou splátek právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku prohlásila za splatnou, přičemž výzva k zaplacení dluhu – na rozdíl od odstoupení od smlouvy – byla žalovanému doručena. Námitku promlčení práva neshledal soud prvního stupně v důsledku modifikace splatnosti závazku důvodnou.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 27 Co 77/2021-123, v rozsahu 40.977,07 Kč s 23,40% úroky ročně z částky 27.800 Kč a 8,05% úroky z prodlení z částky 40.977,07 Kč od 28. 6. 2016 do zaplacení potvrdil, ve zbývající části ohledně 6.541 Kč s 23,40% úroky ročně z částky 19.718,07 Kč a 8,05% úroky z prodlení z částky 6.541 Kč od 28. 6. 2016 do zaplacení změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně v otázce platnosti spotřebitelské smlouvy o úvěru - smlouvy o vydání kreditní karty Visa Partners, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a Obchodní podmínky pro vydání a používání kreditních karet. Přestože smlouva výši úrokové sazby a druh i výši poplatků neuvádí a – stranami nepodepsané – Všeobecné obchodní podmínky a Obchodní podmínky obsahující sazebník nárok žalobkyně založit nemohou, právo na příslušenství jistiny vyplývá přímo z §497 a §502 obch. zák. (žalobkyní požadovaná sazba smluvních úroků odpovídá obvyklým úrokům bank v době uzavření smlouvy). Podle odvolacího soudu právní předchůdkyně úvěr řádně zesplatnila a dluh není promlčen (promlčecí doba počala běžet již od splatnosti poslední dlužné splátky, tj. od 24. 2. 2016 /§397 obch. zák./).
Dovolání, kterým žalovaný napadl potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování žádostí/smlouvou o vydání kreditní karty z 30. 7. 2010, Obchodními podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet účinnými k 1. 11. 2009, oznámením o zesplatnění z 11. 5. 2016, souhrnným výpisem z kartového účtu (č. karty 4779 9710 1020 2284), výpisy z účtu ke kreditní kartě za období srpen 2010 až květen 2016, a doplnil dokazování výpisem z databáze časových řad ARAD ČNB - úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (tabulka B1.1.2) za období červenec 2010 (dostupný na www.cnb.cz ), vyšel z toho, že po ověření osobních a majetkových poměrů žalovaného uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným (spotřebitelem) 30. 7. 2010 smlouvu o vydání kreditní karty Visa Partners. Vedle údajů o žadateli, požadované výši úvěrového limitu 40 000 Kč, informací o zpracování osobních údajů, souhlasu žadatele se zpracováním osobních údajů, rodného čísla a identifikačních údajů obchodního zástupce banky, obsahuje listina prohlášení, že její nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a Obchodní podmínky pro vydání a používání kreditních karet. Článek 9.2.1 obchodních podmínek, které nebyly žalovaným signovány, stanoví, že výše a druh všech poplatků jsou stanoveny v aktuálním sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy. Článek 9.3.1 obchodních podmínek stanoví, že držitel je povinen platit bance z vyčerpané a dosud nesplacené částky peněžních prostředků, které mu banka poskytla, úrok. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním splátek splatných v měsících únor až duben 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k 11. 5. 2016 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován výpisem z účtu kreditní karty v květnu 2016, který mu byl v souladu s obchodními podmínkami doručen. Úroková sazba v případě úročených úvěrů z kreditních karet (domácnosti) podle statistických údajů České národní banky činila 23,35 % ročně. Smlouvou ze dne 14. 6. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným žalobkyni.
Dovolatelem předestřenou otázku procesního práva, zda v řízení před soudem prvního stupně nastaly účinky koncentrace, odvolací soud vyřešil v souladu se závěry formulovanými v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2013. Účinky předpokládané ustanovením §118b odst. 1 o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, případně před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání. V projednávané věci soud prvního stupně účastníky poučil pouze v předvolání k prvnímu jednání ve věci samé nařízenému na 10. 8. 2020, aniž se toto jednání uskutečnilo. Další předvolání k jednání již poučení podle §118 o. s. ř. neobsahovala. Při jednání konaném 18. 1. 2020 ani při jednání konaném 2. 11. 2020 účastníci rovněž nebyli o koncentraci řízení poučeni; při jednání 2. 11. 2020 soud prvního stupně poskytl účastníkům pouze poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud tedy nepochybil, když uzavřel, že v řízení před soudem prvního stupně ke koncentraci řízení nedošlo.
Ostatní námitky žalovaného uplatněné v dovolání – že nebyl informován o zesplatnění úvěru, že smlouva nebyla úplná a že smluvní úrok neodpovídá sazbě úročených úvěrů z kreditních karet (domácnosti) podle statistických údajů České národní banky v době uzavření smlouvy – nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr odvolacího soudu o povinnosti vrátit „vyčerpané“ peněžní prostředky s příslušenstvím. Uplatňuje-li žalovaný v dovolání a jeho doplnění svou verzi skutku, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Bylo-li dovolání shledáno nepřípustným, nepřihlédl dovolací soud k namítnutým vadám řízení (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 7. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu