ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3694.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3694/2021-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) F. S. , bytem XY, a b) O. K. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Lenkou Korečkovou, advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 65, proti žalovaným 1) P. K. , bytem XY, 2) D. G. , bytem XY, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 83/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2021, č. j. 20 Co 160/2021-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 26. 5. 2019 se žalobci domáhají určení, že je žalobce vlastníkem ideálních 2/3 a žalobkyně 1/3 pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č.p. XY, a pozemku parc. č. XY v XY. Žalobu odůvodnili tvrzením, že „mají zájem o nápravu vadného zápisu v katastru nemovitostí, přičemž první vadný zápis vznikl koncem roku 1993 na základě neplatné kupní smlouvy mezi O. K., F. S. a J. F. … s tím, že žalobci ve vzájemném návrhu na určení vlastnictví argumentovali absolutní neplatností kupní smlouvy kvůli tomu, že F. v tomto řízení prokazatelně podváděla“
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 C 83/2019-12, zastavil řízení o určení, že žalobce je v rozsahu podílu 2/3 k celku vlastníkem pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a pozemku parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, vedených v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými rozhodl o nákladech řízení a vyloučil k samostatnému řízení požadavek o určení, že žalobkyně je v rozsahu podílu 1/3 k celku vlastníkem pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a pozemku parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, vedených v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 8. 2021, č. j. 20 Co 160/2021-97, odmítl odvolání žalobce proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí (výrok I.), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými (výrok III.).
Proti výrokům I. a II. usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva [překážky věci rozsouzené a střetu práv skutečných vlastníků a „dobrověrníka“ (způsobu nabytí vlastnického práva)], při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) dospěl k chybnému závěru o existenci překážky věci pravomocně rozsouzené založené rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 1. 2017, č. j. 12 C 85/2013-408, neboť pominul, že účastníkem tehdejšího řízení na straně žalující byl pouze žalobce (a nikoliv též žalobkyně). Není tak pro existenci uvedené procesní překážky dán totožný okruh účastníků řízení jako v původní věci ani totožný předmět původního a nynějšího řízení. Nárok v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 83/2019 vychází z jiného skutkového děje, který není totožný s tím, který byl předmětem řízení pod sp. zn. 12 C 85/2013. V pravomocně skončeném řízení se dovolatel svého vlastnického práva domáhal na základě tvrzení, že byl právními předchůdci vmanipulován do zakryté půjčky a zřízení zástavního práva k nemovitosti. V řízení tvrdil neplatnost kupní smlouvy uzavřené s právními předchůdci žalovaných (p. XY) z důvodu sjednání příliš nízké kupní ceny za nemovité věci ve spojitosti „s dalšími okolnostmi daného případu“, které společně vedly k neplatnosti kupní smlouvy. V probíhajícím řízení žalobce nově tvrdí existenci skutečností, které nastaly po právní moci rozhodnutí soudu, a které tu v době rozhodování původní věci nebyly a dále, že neplatnost kupní smlouvy je dána rovněž podvodným jednáním právních předchůdců žalovaných. Odvolací soud se odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1287/2007, ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1290/2004, ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2966/2006, a ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007. Rovněž otázku střetu práv skutečných vlastníků nemovitých věcí a „dobrověrníků“, kteří byli v dobré víře, vyřešil v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu představovanou jeho rozsudky ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2659/2016, a ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016. Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho usnesení není dostatečně odůvodněno a je pro něj rozhodnutím překvapivým. Není srozuměn s nadřazeností nabytí vlastnictví k věci dražbou v exekuci a argumentuje ve prospěch závěru, že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §239 věty první o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolání není přípustné.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2017, č. j. 26 Co 81/2017-436, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 1. 2017, č. j. 12 C 85/2013-408; v tomto řízení se žalobce domáhal určení, že je v rozsahu podílu 2/3 k celku vlastníkem nemovitostí – stavebního pozemku p. č. XY, jehož součástí je budova – rodinný dům čp XY a pozemek p. č. XY – zahrada zapsané u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území XY, přičemž žalobní požadavek odůvodnil tvrzením, že svůj spoluvlastnický podíl převedl kupní smlouvou ze dne 10. 11. 1993 na J. F. (kupující) v důsledku bezprávné výhružky, v rozrušení a tedy tísni. Kupující ho uvedl v omyl, neboť se domníval, že bude plnit své závazky z kupní smlouvy i z dalších dohod; od kupní smlouvy současně odstoupil. Po rozvodu manželství J. a L. F. byly sporné nemovitosti v rámci vypořádání SJM přikázány do výlučného vlastnictví L. F.. Právní předchůdce žalovaných K. T. nabyl vlastnické právo ke sporným nemovitostem v dražbě na majetek L. F. (viz usnesení o příklepu ze dne 13. 11. 2007, č. j. 34 EX 682/05). Dražba přerušila sled převodů vlastnické práva, a vydražitel (K. T.) nabyl vlastnické právo k věci originárním způsobem, což znamená, že je nerozhodné, zda je kupní smlouva ze dne 10. 11. 1993 platná či nikoliv.
Usnesení odvolacího soudu neodporuje závěrům rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, představované jeho usneseními ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1287/2007, ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1290/2004, ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2966/2006, a ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007, při posuzování překážky věci rozsouzené, a z tohoto důvodu nemůže být dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Platí, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá z týchž skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn; je určující, zda žalobce zakládá svůj nárok na tvrzení určitého skutkového děje a zda tento skutkový děj je či není totožný s tím, jenž byl tvrzen a projednáván v již pravomocně skončeném řízení. Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek.
Jak v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 85/2013, tak i v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 7 C 83/2019, se žalobce domáhá výroku soudu o tom, že je (spolu)vlastníkem sporných nemovitostí v rozsahu ideálních 2/3, přičemž tvrdí, že svůj spoluvlastnický podíl převedl kupní smlouvou ze dne 10. 11. 1993 na J. F. v důsledku bezprávné výhružky, v rozrušení a tísni, a byl jí uveden v omyl.
Přestože ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 85/2013, bylo řízení vůči F. S. zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, je zachována totožnost účastníků řízení, neboť žalobce v tehdejším řízení a v nyní probíhajícím řízení uplatňuje za svou osobu určovací požadavek v rozsahu „svých“ 2/3 spoluvlastnického podílu ke sporným nemovitostem; to, že v původním řízení nepokračovala žalobkyně F. S. (co do 1/3 svého spoluvlastnického podílu) neznamená, že není zachován stejný okruh účastníků řízení, jelikož každý z žalobců v řízení uplatňoval svůj vlastní (individuální) žalobní požadavek; žalobce, že je ideálním spoluvlastníkem nemovitostí v rozsahu 2/3 a žalobkyně v rozsahu 1/3 ve vztahu k celku.
Ačkoliv dovolatel ohlašuje, že podává dovolání proti výrokům I. a II. usnesení odvolacího soudu, přehlíží, že výrokem I. odvolací soud odmítl jeho odvolání proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání. K podání dovolání proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu tak není žalobce subjektivně oprávněn.
Dovolatelem předestřena otázka střetu práv skutečných vlastníků nemovitých věcí a „dobrověrníků“, kteří byli v dobré víře při nabytí nemovitých věcí, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť nejde o otázku, na jejímž řešení by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Přípustnost dovolání nejsou s to založit ani výtky dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu není dostatečně odůvodněno a je pro něj rozhodnutím překvapivým. Nepředstavují totiž uplatnění způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci, nýbrž jsou jimi namítány vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou zásadně způsobilé založit přípustnost dovolání. Aby se jimi dovolací soud mohl zabývat, musela by být splněna podmínka vyplývající z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (tj. že dovolací soud shledá dovolání přípustným z jiného důvodu), případně jestliže by takové vady představovaly v rámci uplatněného dovolacího důvodu otázky procesního práva, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo, a ve vztahu k nimž by dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Tak tomu v posuzovaném případě není.
Ačkoliv dovolatel v závěru svého dovolání předkládá k dovolacímu přezkumu čtyři právní otázky, ve vztahu k jejich řešení (ke každé z nich individuálně) nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, což brání dovolacímu soudu, aby se jimi zabýval.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu