ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3735.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3735/2021-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce B. H. , advokáta se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, proti žalovanému Společenství vlastníků bl. XY č.p. XY, XY, XY, XY ulice XY , se sídlem v XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C, o zaplacení částky 151.052,94 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 50 C 147/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 84 Co 43/2021-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.050,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Fíly, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 2. 10. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 502.267,27 Kč (tj. částky 415.096,92 Kč a 21% DPH ve výši 87.170,35 Kč) s blíže určeným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že na základě generální plné moci ze dne 25. 11. 2016 pro žalovaného vymáhal plnění související s vlastnictvím nebo užíváním bytových jednotek spadajících pod správu společenství vlastníků, přičemž šlo o úkony právní pomoci ve věcech M. K. (požadovaná odměna ve výši 81.239,16 Kč), I. L. (odměna ve výši 252.208,40 Kč), M. Š. (odměna ve výši 47.640,- Kč), L. P. a B. B., roz. M. (odměna ve výši 34.009,36 Kč).
Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2020, č. j. 50 C 147/2019-69, zastavil řízení o zaplacení částky 42.186,- Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 309.026,29 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 151.054,- Kč s úrokem z prodlení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Vzal za prokázané, že předseda výboru žalovaného společenství dne 25. 11. 2016 udělil žalobci generální plnou moc k zastoupení žalovaného ve všech řízeních na vymožení dlužných pohledávek na úhradách spojených s vlastnictvím nebo užíváním bytových jednotek spadajících pod správu žalovaného. Ten odvolal veškeré udělené plné moci žalobci, jak vyplývá z vyjádření žalovaného ze dne 15. 8. 2019. Ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení částky odpovídající nákladům právní pomoci v trestním řízení proti I. L., P. H. a R. M. vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 4 T 48/2017, soud prvního stupně zjistil, že I. L. byla uznána vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zák., P. H., a R. M. byli uznáni vinnými, že jako pomocníci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchali přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zák. v souvislosti s přečinem I. L. Stejným rozsudkem bylo I. L. uloženo nahradit žalovanému vzniklou škodu ve výši 320.573,- Kč za zpronevěřené finanční prostředky žalovaného a ve výši 435.000,- Kč z podvodného jednání. Rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 5 To 314/2018-552, Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 7. 2018, č. j. 4 T 48/2017-522, ve výroku o náhradě škody tak, že povinnost k náhradě škody ve výši 435.000,- Kč s úrokem z prodlení uložil všem třem obžalovaným společně a nerozdílně. Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 5. 2020, č. j. 4 T 48/2017-608, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů žalovaného jako poškozeného v trestním řízení tak, že byl zjištěn rozsah úkonů právní služby provedených v trestním řízení zmocněncem žalovaného B. H. a určena výše těchto nákladů částkou 69.354,50 Kč s tím, že odsouzení I. L., P. H. a R. M. jsou povinni tuto částku uhradit společně a nerozdílně žalovanému. Soud vyšel z toho, že žalobce jako zástupce žalovaného s generální plnou moci dne 12. 1. 2018 sdělil, že byl vyrozuměn o konání hlavního líčení a požádal soud o doručení obžaloby. Právo na náhradu škody bylo uplatněno dne 16. 1. 2018, přičemž podle §12 odst. 3 advokátního tarifu, se škody přisouzené jedním rozhodnutím sčítají. Za analogické aplikace §12 odst. 3 advokátního tarifu soud honoroval jeden úkon právní služby v této trestní věci pouze částkou 5.000,- Kč. Soud prvního stupně v nyní souzené věci akcentoval, že podle smlouvy byla splatnost odměny dohodnuta na dobu, kdy si svou odměnu žalobce po dlužnících žalovaného vymůže, resp. bude jimi zaplacena. Smlouva o právním zastoupení byla ovšem ukončena výpovědí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, což pro nyní souzenou věc znamená, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou jeho rozsudky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3945/2017, a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017, právo na odměnu vzniká bez ohledu na původně dohodnutou dobu splatnosti ve smlouvě, a to ve vztahu k těm úkonům právní služby, které byly k okamžiku zániku smlouvy provedeny, ukončením smlouvy o poskytování právních služeb. Soud prvního stupně v případě sporné částky za právní zastoupení v trestní věci sp. zn. 4 T 48/2017 provedl vlastní propočet (viz str. 10 odst. 8 třetí odstavec odůvodnění jeho rozsudku) a uzavřel, že v trestním řízení bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu škody v celkové výši 755.573,- Kč (tarifní hodnotě), což představuje odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 11.340,- Kč, s tím že v řízení žalobce provedl 8 úkonů po 11.340,- Kč, dva poloviční úkony po 5.030,- Kč (z hodnoty odvolání proti výroku o náhradě škody ve výši 435.00,- Kč), na režijním paušálu jde o celkem částku 3.000,- Kč, na náhradě cestovného k Okresnímu soudu v Mostě jde o 1.630,50 Kč, na náhradě cestovného k jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem jde o 1.087,- Kč a na náhradě za promeškaný čas jde o 1.600,- Kč, což představuje 108.097,50 Kč s 21 % DPH ve výši 22.700,- Kč (celkem 130.798,- Kč). Soud prvního stupně připustil, že při stanovení počtu a druhu provedených úkonů právní služby „vycházel“ z pravomocného usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 5. 2020, č. j. 4 T 48/2017-608. Neztotožnil se přitom se způsobem, jak výši odměny propočítal žalobce. Právo na odměnu v situaci, kdy se jedná o zastoupení jednoho poškozeného (žalovaného) v trestní věci vedené proti více obžalovaným pro více skutků, je nutno posoudit podle §12 odst. 3 v návaznosti na §10 odst. 5 advokátního tarifu.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 84 Co 43/2021-130, zastavil odvolací řízení co do 8,5% úroku z prodlení z částky 42.186,- Kč za dobu od 24. 9. 2019 do zaplacení, zastavil řízení o zaplacení částky 0,98 Kč s úrokem z prodlení, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 1,06 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil, stejně jakož i ve výroku II. Ve vztahu k pohledávce z titulu zastupování žalovaného v trestním řízení pod sp. zn 4 T 48/2017 uvedl, že žalovaný jako příkazce odvolal plnou moc dříve, než mu bylo jako poškozenému ve věci obžalované L. právo na náhradu nákladů řízení přiznáno. Proto shodně se soudem prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3945/2017, konstatoval, že žalobci vzniklo právo na odměnu okamžikem zániku právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právní pomoci. Uzavřel, že bylo-li po zániku právního vztahu ze zastoupení v trestním řízení (dodatečně – viz §155 odst. 4 tr. ř.) soudem rozhodnuto o výši náhrady nákladů vzniklých žalovanému přibráním žalobce jako zmocněnce, přičemž jeho jménem vykonal v trestním řízení až do jeho skončení vyjmenované úkony právní služby, za něž by mu náležela odměna podle smlouvy, pak výše této odměny k okamžiku zániku právního vztahu z příkazní smlouvy podle úvahy soudu představuje částku, kterou přiznal v rámci rozhodování o náhradě nákladů poškozeného v trestním řízení soud prvního stupně svým usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. 4 T 48/2017-608.
Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně o částce 151.052,94 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, tj. v rozsahu úkonů právní služby ve věci L. a spol., podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť podle jeho přesvědčení se rozsudek odvolacího soudu odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a spočívá na právní otázce, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Žalobce jako advokát poskytoval žalovanému právní služby v řízeních, kterých se žalovaný jako poškozený účastnil, přičemž po předčasném ukončení právního zastoupení (odvoláním plné moci) mu žalobce vyúčtoval odměnu za úkony právní služby ve věcech, které k okamžiku ukončení zastupování nebyly dosud pravomocně skončeny. Rozpor s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu spatřuje v odchýlení se odvolacím soudem od závěrů rozsudku ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3945/2017. Zánikem smlouvy o poskytování právních služeb vzniká advokátovi právo na odměnu, jejíž splatnost se již neřídí smlouvou, neboť ta pozbyla účinnosti. Pro určení výše odměny žalobce tak mohly být určující jen skutečnosti, které byly známy nejpozději kde dni ukončení smlouvy, tj. ke dni 15. 8. 2019. Rozhodujícím tak nemůže být usnesení ze dne 6. 5. 2020, č. j. 4 T 48/2017-608, které bylo vydáno až po ukončení smlouvy o poskytování právních služeb.
Za v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nevyřešenou považuje dovolatel právní otázku určení tarifní hodnoty a výše sazby mimosmluvní odměny, kdy v trestní věci „L.“ se projednával ve společném řízení přečin zpronevěry a přečin podvodu. Za zpronevěru byla samostatně obžalována pouze p. L. a za podvod byli obžalováni vedle p. L. i její pomocníci p. M. a p. H. Dovolatel není srozuměn se způsobem výpočtu tarifní hodnoty, podle něhož se jedná o součet škod za zpronevěru a podvod, tak jak o tom rozhodl Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. 4 T 48/2017-608.
S tímto odůvodněním dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu buď změnil tak, že se žalobě zcela vyhovuje, nebo aby jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §239 věty první o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až §238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolání není přípustné.
Spojuje-li žalobce přípustnost svého dovolání s tvrzeným rozporem rozhodnutí odvolacího soudu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3945/2017, pak pomíjí, že rozsudek odvolacího soudu (a potažmo i rozsudek soudu prvního stupně) vychází z toho, že právo na odměnu vzniklo žalobci bez ohledu na původně dohodnutou dobu splatnosti ve smlouvě (ve vztahu k těm úkonům právní služby, které byly k okamžiku zániku smlouvy o poskytování právních služeb provedeny) ukončením smlouvy, a nikoliv až okamžikem vydání usnesení ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 4 T 48/2017-608. Závěry uvedených rozhodnutí jsou tedy ve shodě s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu respektuje judikatorní závěr, podle něhož pro výši odměny advokáta je určující okamžik ukončení právního zastupování (poskytování právních služeb); to, že se soudy ztotožnily s metodikou výpočtu odměny zástupce poškozeného v trestním řízení (žalobce), jak byl ex post proveden Okresním soudem v Mostě usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. 4 T 48/2017-608, neznamená, že za rozhodující okamžik považovaly den, kdy bylo toto usnesení vydáno. Oba soudy akcentovaly, že podle ustálené judikatury je rozhodujícím dnem den, kdy došlo k ukončení smlouvy o poskytování právních služeb mezi žalobcem a žalovaným. Z tohoto důvodu nemůže být dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládá ani řešení otázky určení tarifní hodnoty a výše sazby mimosmluvní odměny v trestní věci, ve které žalobce (advokát) zastupoval žalovaného (poškozeného) proti několika obžalovaným ve společném řízení (přečin zpronevěry a přečin podvodu).
Podle §1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen „odměna advokáta") se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen „smluvní odměna"); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.
Podle §1 odst. 2 advokátního tarifu, při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li tato vyhláška jinak; §12 odst. 2 se neužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.
Podle §10 odst. 5 advokátního tarifu, při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10 000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka.
Podle §12 odst. 3 advokátního tarifu, při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.
Podle §43 odst. 1 věty první zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. řádu“), ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§65), zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit.
Podle §43 odst. 3 věty první tr. řádu, poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal.
Z pohledu shora uvedené právní úpravy je evidentní, že na dovolatelem předkládanou otázku odpovídá jednoznačně právní úprava odměňování advokátů jako zástupců poškozených v trestním řízení (viz §1 odst. 2, a zejména §10 odst. 5 advokátního tarifu); pro řešení dovolatelem předkládané druhé právní otázky tak není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné.
Ve vztahu k řešení otázek snížení sazby odměny podle analogického užití §12a odst. 2 advokátního tarifu a moderace výše odměny dovolatel nevymezil, kterou ze čtyř variant přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. řešení těchto otázek splňuje.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti výroku o nákladech řízení však není vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 10. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu