ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3763.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3763/2021-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce P. Š. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Blankou Dalibovou, advokátkou se sídlem v Týnci nad Sázavou, Klusáčkova 12, proti žalovanému J. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 1902, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 48/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2021, č. j. 103 Co 16/2021-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.632,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Blanky Dalibové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. 4 C 48/2021-100, zamítl žalobu, jíž žalobce (kupující) požadoval, aby soud nahradil projev vůle žalovaného jako prodávajícího uzavřít kupní smlouvu umožňující za cenu ve výši 609.954 Kč nabytí vlastnického práva k „pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří (961 m ²) se stavbou bez čp/če (zem ědělská stavba), pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří (1234 m ²) se stavbou bez čp/če (zem ědělská stavba), pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří (18 m ²) se stavbou bez čp/če (jin á stavba), a pozemku parc. č. … (1455 m²) oddělenému geometrickým plánem z původního pozemku p. č. XY, zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, list vlastnictví XY pro obec XY a katastrální území XY,“ a žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 38.790 Kč.
Rozsudkem ze dne 12. 8. 2021, č. j. 103 Co 16/2021-160, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že vyhověl žalobě o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu umožňující za cenu ve výši 451.452 Kč nabytí vlastnického práva k „pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří (961 m ²) se stavbou bez čp/če (zem ědělská stavba), pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří (1234 m ²) se stavbou bez čp/če (zem ědělská stavba) a pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří (18 m²) se stavbou bez čp/če (jiná stavba),“ v rozsahu zamítnutí žaloby o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu „ohledně části pozemku parcely č. XY v katastrálním území XY a obci XY o výměře 1455 m² za kupní cenu 204 K č/m²“ rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 9.817 Kč, resp. 5.960,40 Kč. Po právní stránce uzavřel, že žalobce – vlastník podílu ve výši ½ staveb zřízených na pozemcích – má k pozemkům předkupní právo podle §3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), které se realizuje v souladu s obecnou úpravou smluvního předkupního práva (§2140 a násl. o. z.). Předkupní právo J. K. st. – vlastníka podílu ve výši ½ staveb zřízených na pozemcích –, který je neuplatnil, „přirostlo“ k předkupnímu právu žalobce, který je oprávněn ze zákonného předkupního práva k celku pozemků z titulu spoluvlastnictví staveb spojených se zemí pevným základem (§2141 o. z.). I v případě, že vyhověním žalobě o nahrazení projevu vůle nedojde k úplnému vlastnickému sjednocení – vlastníkem pozemků se stane žalobce co by spoluvlastník staveb na nich umístěných –, je podle odvolacího soudu významné, že nahrazení projevu vůle alespoň směřuje k naplnění superficiální zásady v budoucnu.
V dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, vyjádřil nesouhlas s názorem, že k předkupnímu právu žalobce „přirostlo“ předkupní právo J. K.st., který zůstává spoluvlastníkem ideální poloviny staveb zřízených na pozemcích, a „nepředpokládá, že by se svého spoluvlastnického podílu ke stavbě vzdal.“ Současně upozorňuje na to, že výsledkem rozhodnutí není úplné sjednocení vlastnictví staveb a pozemků. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle ustanovení §3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.
Podle ustanovení §3056 odst. 1, věty první, o. z. má vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku.
Po té, co zopakoval důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, vyšel odvolací soud z toho, že žalobce J. K. st. (otec žalovaného) jsou – na základě kupní smlouvy uzavřené s Pozemkovým fondem České republiky 11. 11. 2002 – rovnodílní podíloví spoluvlastníci staveb umístěných na pozemcích parc. č. XY, XY a XY v obci XY a katastrálním území XY. Jde o stavby v občanskoprávním smyslu, spojené se zemí pevným základem, jednoznačně vymezitelné, identifikovatelné v terénu, se samostatným účelovým určením, které mají materiální podstatu a jsou zapsané jako stavby na stavebních parcelách v katastru nemovitostí. Kupní smlouvou z 12. 2. 2018 nabyl žalovaný od Š. N. (prodávající) vlastnické právo – mimo jiné – k pozemkům parc. č. XY, XY a XY v obci XY a katastrálním území XY (vklad práva byl povolen s účinky k 20. 2. 2018). Zatímco J. K. st. se ve vztahu k pozemkům převáděným smlouvou z 12. 2. 2018 předkupního práva vzdal, resp. předkupní právo neuplatnil, žalobce dopisy ze 17. 1. a 21. 12. 2018 své předkupní právo vůči Š. N. i žalovanému uplatnil.
V rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, Nejvyšší soud řešil z pohledu zákonného předkupního práva podle §3056 odst. 1 o. z. převod spoluvlastnického podílu stavby zřízené na pozemku výlučné vlastnice, kdy zbylými spoluvlastníky stavby byly třetí osoby, jimž svědčilo předkupní právo k podílu stavby podle §1124 o. z. I na tomto skutkovém terénu – odlišném od projednávané věci – uzavřel, že „nabývání podílů tam, kde nedojde k okamžitému sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, může (avšak nemusí) ke sjednocení vést postupně, v budoucnosti.“ Nevyloučil aplikaci §3056 odst. 1 o. z. v případech, kdy předmětem převodu bude spoluvlastnický podíl pozemku nebo stavby a úspěšným uplatněním předkupního práva dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené.
V rozsudku ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1952/2019, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2021, Nejvyšší soud uvedl: „Vzhledem k absenci podrobnější úpravy výkonu věcného předkupního práva je namístě aplikovat ustanovení o smluvním překupním právu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015). Při zvažování realizace předkupního práva v poměrech podílového spoluvlastnictví je tak nutné vycházet z §2141 o. z., podle kterého náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku. Z tohoto zákonného ustanovení lze dovodit, že zákonné předkupní právo podle §3056 odst. 1 o. z. … náleží i spoluvlastníkům pozemku, na němž se nachází převážná část stavby jiného vlastníka (nebo opačně spoluvlastníkům stavby ve vztahu k pozemku, na kterém leží). Jestliže spoluvlastníci odkoupí stavbu podle velikosti svých spoluvlastnických podílů, dojde k žádoucímu sjednocení vlastnického režimu pozemku a stavby (stavba v podílovém spoluvlastnictví se stane součástí pozemku v podílovém spoluvlastnictví ve smyslu §3058 odst. 1 o. z.). Zákonné předkupní právo nelze spoluvlastníkům upřít ani v případě, že spoluvlastníci nevykoupí pozemek (stavbu) způsobem, který bude ve shodě s jejich spoluvlastnickými podíly na stavbě (pozemku), protože např. některému ze spoluvlastníků předkupní právo zanikne nebo ho některý z nich neuplatní (§2141 o. z. má dispozitivní povahu, proto nelze ani vyloučit dohodu spoluvlastníků, kterou by si ujednali nabytí v podílech odlišných). V takovém případě sice nedojde k úplnému vlastnickému sjednocení, a tedy k naplnění zákonem privilegované superficiální zásady, nelze však přehlédnout, že pro spoluvlastníky ze zákona nevyplývá žádné omezení pro nabytí věci v odlišných podílech. Navíc by i při nabytí věci v jiných podílech než by existovaly na druhé věci (pozemku nebo stavbě) směřovalo přiznání předkupního práva k dosažení další obecně žádoucí zásady, aby stavba nestála na cizím pozemku.“
Lze shrnout, že závěr odvolacího soudu, podle něhož je žalobce oprávněn uplatnit zákonné předkupní právo k celku pozemků z titulu spoluvlastnictví staveb na nich zřízených, je ve shodě s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nahrazení prohlášení vůle žalovaného sice ke sjednocení vlastnictví staveb a pozemků bezprostředně nevede, ale k naplnění superficiální zásady v budoucnu významně směřuje.
Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože odvolací soud dovolatelem vymezenou otázku hmotného práva vyřešil souladně s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (§237, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i výrok, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu „ohledně části pozemku parcely č. XY v katastrálním území XY a obci XY o výměře 1455 m² za kupní cenu 204 K č/m².“ V tomto rozsahu je dovolání subjektivně nepřípustné (§218 písm. b/, §243c odst. 3, věta první, o. s. ř.). Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Potvrdil-li odvolací soud zamítající výrok rozsudku soudu prvního stupně, nezpůsobil tím žalovanému žádnou újmu; naopak, v tomto rozsahu byl úspěšný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu