ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.511.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 511/2021-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. D. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Vymazalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janského 2417/27, proti žalované Schlieger, s. r. o. , se sídlem v Chotěboři, Sokolohradská 1728, identifikační číslo 28787803, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o 224.470 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 103 C 24/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2020, č. j. 47 Co 119/2020-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Vymazala, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 2. 2020, č. j. 103 C 24/2017-234, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 9. 4. 2020, č. j. 103 C 24/2017-246, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 224.470,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že mezi žalobcem (objednatelem) a žalovanou (zhotovitelkou) byla uzavřena dne 8. 1. 2014 smlouva o dílo na dodávku tepelného čerpadla sloužícího k ohřevu pitné vody a přitápění včetně jeho montáže, instalace a uvedení do provozu za dohodnutou cenu díla 224.470,- Kč; žalovaná poskytla žalobci záruku s tím, že záruční doba se prodlužuje o dobu odstraňování vady díla. Dílo bylo předáno dne 13. 3. 2015, záhy se však objevily problémy s jeho funkcí, kdy systém vypadával, netopil a oznamoval neobvyklý počet chybových hlášení, což žalobce průběžně oznamoval žalované. Dne 15. 10. 2015 byla zjištěna závadu regulátoru, který byl žalovanou dne 22. 4. 2016 vyměněn. Systém ani poté řádně nefungoval, chybová hlášení se opakovala stále častěji s nutností opětovných restartů, což žalobce opět oznamoval žalované. Dne 13. 4. 2017 servisní technik žalované zjistil, že kompresor je spálený. Dopisem ze dne 11. 5. 2017 žalobce od smlouvy o dílo odstoupil. Na základě posudku znalce Ing. Petra Pinkase dospěl soud prvního stupně k závěru, že právo z vadného plnění bylo žalobcem uplatněno důvodně. Žalovaná poskytla žalobci dvouletou záruku na jakost díla, která nemohla uplynout dne 13. 3. 2017, ale až později (a trvala i dne 13. 4. 2017), neboť pokud byla dne 15. 10. 2015 zjištěna servisním technikem vada ovládacího relé QX5 a tato vada byla odstraněna až dne 22. 4. 2016, prodloužila se o tuto dobu v souladu se smlouvou i záruční doba. Dokazováním bylo prokázáno, že dílo nebylo způsobilé k obvyklému použití. Žalovaná tak podstatně porušila smlouvu tím, že dílo neplnilo řádně svoji funkci, tj. vytápět a ohřívat vodu, což žalobce oprávněně od díla očekával. Věděl-li by žalobce, že systém nebude řádně vytápět a ohřívat vodu, pak by si jej nikdy neobjednal. Jelikož žalobce pro podstatné porušení od smlouvy odstoupil, došlo tím ke zrušení závazku od počátku, nastupuje vypořádání bezdůvodného obohacení podle §2991 a §2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 9. 2020, č. j. 47 Co 119/2020-275, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Zdůraznil, že v situaci, kdy reklamace včetně odstranění vady nebyla vyřízena do 30 dnů ode dne jejího uplatnění, marné uplynutí této lhůty způsobilo podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, právní fikci podstatného porušení smlouvy. Žalobce v souladu s §2106 o. z. mohl od smlouvy o dílo odstoupit pro podstatné porušení smlouvy a požadovat vrácení plné ceny. Jestliže žalovaná opakovaně vytčenou vadu v přiměřené lhůtě neodstranila a reklamaci kompresoru odstranit odmítla, žalobce postupoval v souladu s §2106 odst. 1 písm. d) a §2002 odst. 1 o. z. a od smlouvy odstoupil. Vady se totiž staly tzv. subjektivně neodstranitelnými a jemu vzniklo právo na zrušení závazku. Vzhledem k tomu, že smlouva byla zrušena od počátku, nastoupil režim vypořádání ve smyslu §2993 o. z., kdy může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a otázky, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za dosud nevyřešenou považuje dovolatelka otázku, zda může být vadou díla vada, která nemá příčinu v samotném dodaném zařízení, nýbrž v jeho následné nedostatečné údržbě objednatelem díla. Platnost odstoupení od smlouvy o dílo pak měl podle jejího přesvědčení odvolací soud vyřešit v rozporu s jí citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
Žalobce navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila.
Spatřuje-li dovolatelka naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázky, zda může být vadou díla závada na dodaném zařízení způsobená nedostatky v jeho následné údržbě objednatelem díla, pak k tomuto závěru dospívá na základě vlastního hodnocení důkazů a odlišného skutkového stavu, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť oproti odvolacímu soudu prosazuje (skutkový) závěr, že vady na tepelném čerpadle zapříčinil žalobce nedostatečnou údržbou. Uvedené tvrzení dovolatelky je v rozporu s tím, k čemu dospěl odvolací soud na základě závěrů znaleckého posudku. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, neboť žalobce neodstoupil od smlouvy bez zbytečného odkladu (žalobce reklamoval vadu u žalované dne 27. 3. 2017 a od smlouvy odstoupil až dne 11. 5. 2017), pak přehlíží, že podle odvolacího soudu vzniklo žalobci právo na odstoupení od smlouvy rovněž podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, marným uplynutím 30 denní lhůty pro vyřízení reklamace. Závěr odvolacího soudu, že žalobce dne 11. 5. 2017 od smlouvy odstoupil v souladu s §2106 odst. 1 písm. d) a §2002 odst. 1 o. z., je tak správný.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu