ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.516.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 516/2022-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. S. , advokáta se sídlem v XY, identifikační číslo XY, proti žalované INSTAL spol. s r. o. se sídlem v Pardubicích, Studánka, Průmyslová 710, identifikační číslo 42936641, zastoupené Mgr. Martinem Růžičkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, o zaplacení 257.692,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 C 81/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2021, č. j. 22 Co 26/2021-335, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 16 C 81/2015-232, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. 12. 2019, č. j. 16 C 81/2015-261, nepřipustil, aby na místo žalobce do řízení vstoupila společnost C, v likvidaci, se sídlem v XY, IČ XY (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 598.727,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 57.692,80 Kč s blíže určeným úrokem z prodlení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Ve vztahu k výroku, jímž rozhodl podle §107a o. s. ř., uvedl, že vyšel z nesouhlasného stanoviska žalované a z konstantní judikatury Nejvyššího soudu představované zejména usnesením ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, že je zde vysoká pravděpodobnost zneužití procesní úpravy žalobcem za účelem nedobytnosti možné pohledávky na náhradu nákladů řízení. Tak je tomu proto, že postupníkem je společnost, která se nachází v likvidaci, ale již dvakrát byl proti ní zrušen konkurz pro nedostatek majetku. Samotný proces likvidace společnosti byl zahájen již před 13 lety a to téhož dne, kdy došlo k pravomocnému zrušení druhého konkurzu. Postupník nezakládá do sbírky listin obchodního rejstříku od roku 2013 žádné údaje o svém majetku a jeho poslední účetní uzávěrka je z roku 2012. Na možné zneužití procesních práv lze usuzovat rovněž z toho, že postupníkem pohledávky je společnost, jejímž jednatelem i likvidátorem je zástupce žalobce. Pochybnosti vzbuzuje i skutečnost, že ve smlouvě o postoupení pohledávky absentuje ujednání o úplatě, a že k opakovanému postoupení pohledávky došlo ve fázi závěrečných návrhů před vynesením rozsudku. Za těchto okolností by připuštění procesního nástupnictví bylo v rozporu s ustanovením §2 o. s. ř., neboť by šlo o nepřípustný zásah do právem chráněných zájmů žalované.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 22 Co 26/2021-335, usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž nebyl připuštěn vstup společnosti C. v likvidaci, do řízení potvrdil; jinak je ve zbývajícím rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně považoval opakovaný návrh na rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 10. 2018, č. j. 22 Co 321/2018-200, ve znění usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 3. 2019, č. j. 16 C 81/2015-214, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1451/2019) opět za účelový a nedůvodný, a rozhodl v situaci, kdy v poměrech postupníka nebyly zjištěny žádné změny. Odvolací soud navíc zjistil, že postupník má z minulosti dluhy převyšující jeho majetek, v likvidaci nevyvíjí žádnou ziskovou či podnikatelskou činnost.
Proti části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o návrhu podle §107a o. s. ř., podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva soudem prvního stupně, který porušil zásadu vázanosti vyhlášeným rozhodnutím (nerespektoval vlastní vyhlášené usnesení a následně ani vyhlášený rozsudek, neboť písemné znění rozsudku neodpovídá tomu, co bylo vyhlášeno) a odvolací soud takový postup toleroval. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, publikovaném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně), že postoupení pohledávky představovalo s vysokou pravděpodobností zneužití procesní úpravy za účelem nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení, neboť bylo osvědčeno, že postupník je prokazatelně solventní a procesní situace postupitele nenasvědčuje tomu, že ve sporu s žalovanou nebude procesně úspěšný.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá řešení otázky, zda postoupení pohledávky představovalo zneužití procesní úpravy, jehož účelem bylo dosáhnout nedobytnost pohledávky na náhradu nákladů řízení, neboť její řešení dovolatel staví na vlastní skutkové verzi odlišné od té, kterou zjistil odvolací soud i ze skutkových závěrů soudu prvního stupně.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že toleroval soudu prvního stupně procesní postup, kdy usnesení vyhlášené u jednání dne 31. 7. 2019, jímž nepřipustil, aby na místo žalobce do řízení vstoupila společnost C. v likvidaci, včlenil do písemného vyhotovení rozsudku ze dne 31. 7. 2019, č. j. 16 C 81/2015-232, aniž vyčkal jeho právní moci v řízení pokračoval a vydal rozsudek ve věci samé, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jde-li o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), o které se však v souzené věci nejedná.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu