ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.569.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 569/2022-181
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Generali Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 452 72 956, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 86/7, proti žalované K&T Servis s. r. o. , se sídlem v Nasavrkách, Libáň 29, identifikační číslo osoby 274 77 401, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, o zaplacení 666.985,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 104 C 43/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2021, č. j. 23 Co 122/2021-167, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2021, č. j. 23 Co 122/2021-167, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. 104 C 43/2018-130, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 666.985,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně od 5. 4. 2011 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 23 Co 122/2021-167, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně vyplatila na základě pojistné smlouvy č. 50829378-11 ze dne 3. 1. 2011 pojistné plnění za společnost KT Transport s. r. o. (dříve LANDO CZ s. r. o.) společnosti Rhenus Freight Logistics s. r. o., která si objednala u dodavatele LANDO CZ s. r. o. (nyní KT Transport s. r. o.) přepravu zboží. Faktickou přepravu zboží prováděla žalovaná na základě rámcové smlouvy o pronájmu dopravních prostředků z 1. 6. 2007, podle níž přenechala společnost LANDO CZ s. r. o. v postavení pronajímatele žalované v postavení nájemce motorová vozidla, která jsou registrována na žalovanou a určena k provozování vnitrostátní a mezinárodní silniční automobilové dopravy. Náklad fyzicky přepravovala žalovaná (jezdící pro společnost KT Transport s. r. o. /dříve LANDO CZ s. r. o./ jako stabilní dopravce). Zboží bylo poškozeno, resp. zcela znehodnoceno při dopravní nehodě vozidla sjednaného dopravce. Žalovaná v průběhu reklamačního řízení, které bylo zahájeno reklamací ze dne 5. 4. 2011, a soudního řízení vydala potvrzení, že reklamaci neodmítla ve smyslu čl. 32 bod 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované vyhláškou č. 11/1975 Sb., o úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR (dále jako „Úmluva CMR“). O výši škody proběhla řízení před Landgericht Köln pod sp. zn. 83 O 81/2011 a Oberlandgericht Köln pod sp. zn. 3 U 205/12.
Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu přiznal žalobkyni žalovanou částku z titulu přechodu nároku podle §2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. z.“). Dovodil, že žalovaná odpovídá jako dopravce za poškození zásilky podle čl. 17 odst. 1 Úmluvy CMR. Právo na náhradu škody, za kterou žalovaná odpovídá, přešlo na žalobkyni, která vstoupila do práv dodavatele (KT Transport s. r. o.). Žalobě vyhověl podle čl. 27 odst. 1 Úmluvy CMR (včetně nároku na příslušenství od okamžiku zaslané reklamace), neboť uzavřel, že uplatněné právo není promlčeno s ohledem na stavení promlčecí lhůty podle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR.
Odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že právo žalobkyně je promlčeno podle čl. 32 odst. 1 ve spojení s čl. 39 odst. 4 Úmluvy CMR, neboť se jednalo o přepravu zboží prováděnou postupně několika přepravci na základě jedné přepravní smlouvy; přepravní situaci současně popsal tak, že přeprava zboží byla objednána společností Rhenus Freight Logistics s. r. o. u firmy KT Transport s. r. o., která však dopravu ani z části nerealizovala a pověřila tím žalovanou. Konečné rozhodnutí o náhradě škody vydal Vrchní zemský soud Köln, který rozhodl rozsudkem ze dne 17. 11. 2016, sp. zn. 3 U 205/12, jenž nabyl právní moci 18. 10. 2017. Jednoletá promlčecí lhůta tak běžela od 19. 10. 2017 a uplynula nejpozději 19. 10. 2018. Odvolací soud současně upozornil, že cesi pohledávky je nutné posoudit podle §33 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, neboť pojistná smlouva byla uzavřena za účinnosti předchozí právní úpravy (§3028 odst. 3 o. z.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva (posouzení počátku běhu promlčecí doby a promlčení nároku žalobkyně jako takového), při „jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“ . Odvolacímu soudu vytkla, že v rozporu se závěry dovozenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4039/2008, provedl nepřípustně rozšiřující výklad dotčených článků Úmluvy CMR a pochybil při podřazování zjištěného skutkového stavu pod jednotlivé články Úmluvy. Namítá, že v posuzované věci se nejednalo o přepravu prováděnou několika přepravci a že ačkoliv to odvolací soud zcela správně konstatoval v bodu 15. svého rozhodnutí, posoudil následně nesprávně počátek běhu promlčecí lhůty podle čl. 39 odst. 4 Úmluvy CMR, tj. podle ustanovení, které se vztahuje výhradně na přepravu realizovanou několika dopravci po sobě. Prosazuje, že na věc měl být aplikován čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR, a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a odvolací soud se při posouzení otázky počátku běhu promlčecí lhůty odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle čl. 32 odst. 1 Úmluvy CMR nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá.
Podle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví.
Podle čl. 39 odst. 4. Úmluvy CMR, který je součástí Kapitoly VI Ustanovení o přepravě prováděné postupně několika dopravci, platí ustanovení článku 32 i pro postih mezi dopravci. Promlčecí doba však počíná běžet dnem nabytí právní moci konečného soudního rozhodnutí, kterým byla stanovena výše náhrady škody podle ustanovení této Úmluvy, a není-li takové rozhodnutí, dnem skutečného zaplacení náhrady.
V rozsudku ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4039/2008, Nejvyšší soud vyložil „Úmluvu CMR, pokud jde o charakter přepravy, na níž se podílí více dopravců“. Dovodil, že „jsou možné dva přístupy: přeprava prováděná postupně několika dopravci, kdy Úmluva CMR stanoví, že přeprava je prováděna na základě jediné přepravní smlouvy tak, že si přepravovaný náklad dopravci postupně předávají a každý z nich přejímá odpovědnost za provedení celé přepravy. Druhý a další dopravce se převzetím zásilky a nákladního listu stávají smluvní stranou původní přepravní smlouvy za podmínek stanovených v nákladním listě. Od tohoto postupu je nutno odlišit případy, kdy dopravce sám přepravu neprovádí, ale pověří jejím provedením jiného dopravce, který příslušný přepravní výkon fakticky realizuje. V těchto případech dochází zpravidla ke sjednávání dalších přepravních smluv, kdy účastníkům přísluší postihové nároky podle čl. 30 a násl. Úmluvy CMR. … Normy Úmluvy CMR mají kogentní charakter a nepřipouštějí modifikace způsobů přepravy na základě odchylného ujednání stran. Kogentní charakter této úpravy rovněž neumožňuje libovolně rozšiřující výklad dotčených článků, nýbrž vyžaduje zcela přesné podřazení zjištěného skutkového stavu pod jednotlivé články. Je proto nutno způsoby přepravy správně rozlišit a podle toho rovněž posoudit otázky nároků z odpovědnosti za přepravovanou zásilku i případné promlčení těchto nároků“.
Závěr odvolacího soudu, že počátek běhu promlčecí lhůty se posoudí podle čl. 39 odst. 4 Úmluvy CMR při současném zjištění, že přeprava zboží byla objednána společností Rhenus Freight Logistics s. r. o. u firmy KT Transport s. r. o., která však dopravu ani z části nerealizovala a pověřila jí žalovanou, ve světle shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu neobstojí. Čl. 39 odst. 4 Úmluvy CMR se aplikuje výhradně na případy přepravy prováděné postupně několika dopravci, o kterýžto případ se v nyní projednávané věci nejedná (soudy neučinily žádné zjištění v tom směru, že by si přepravované zboží při přepravě předávalo více dopravců). Nesprávný závěr odvolací soud dovodil pravděpodobně na základě skutečnosti, že sjednaný dopravce využíval dopravní prostředky (a služby) další společnosti na základě rámcové smlouvy o pronájmu dopravních prostředků. Tyto však byly registrovány přímo na žalovanou a i kdyby nebyly, jednalo se o smluvní vztah z přepravní smlouvy a jednorázovou přepravu jednou přepravní společností. Na uvedený právní vztah proto není možné aplikovat žádná z ustanovení kapitoly VI Úmluvy CMR a počátek běhu promlčecí doby se řídí výhradně čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR (jak ostatně správně uzavřel soud prvního stupně, který v souvislosti s tím rovněž zjišťoval, zda došlo k odmítnutí reklamace ve smyslu tohoto ustanovení).
Nezbývá než uzavřít, že se odvolací soud svým závěrem o promlčení nároku žalobkyně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Jelikož se žalobkyni podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozsudku, Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu